Běhání s bříškem? Ano, ale s rozvahou!

Jelikož se mně to také nyní týká, ptala jsem se na podrobnosti své lékařky. Ta mi ale odpověděla, že jsem se dočista zbláznila, zatímco moje dula mi řekla, ať naslouchám svému tělu – děťátko mi řekne samo, kdy přibrzdit.

Ať tak či tak, záleží především na tom, zda žena byla zvyklá na tréninkovou zátěž před těhotenstvím či ne – a také na jejím aktuálním zdravotním stavu. 

Julie Tuplerová, certifikovaná osobní trenérka, zdravotní sestra a zakladatelka hnutí Maternal Fitness v New Yorku říká: „Těhotenství rozhodně není dobou, kdy by se s během mělo začínat. Kdo už ale byl zvyklý trénovat před tím, může běhat dále.“

Pro dítě je především důležité, aby nastávající matka byla v pohodě – kdyby vysadila trénink a trpěla nedostatkem pravidelného pohybu, bylo by to pro oba určitě horší. Začátečnice, které dříve nesportovaly vůbec a právě očekávání dítěte se jim stalo motivací ke zdravějšímu způsobu života, by se podle ní měly ale věnovat především kondiční chůzi, plavání, lehkým aerobním cvičením a józe pro těhotné.

Dřívější světová rekordmanka, Norka Ingrid Kristiansenová, zaběhla v pátém měsíci maratón za 2:21, a za devět dní po porodu zdravého syna byla opět v tréninku. Nedávno se na závodech podobně „proběhla“ také Paula Radcliffová, což vyvolalo mezi lidmi rozporuplné reakce. Katka Neumannová vyhrála brzy po porodu Světový pohár. Proč by to tedy nešlo?

Ale také sportovní lékaři se shodují: „Jde o případy výjímečné kondice a trénovanosti. Průměrné ženě tohle nelze doporučit,“ říkají téměř sborem. Závodění by obecně mělo jít v té době stranou. 

Kdo bez závodů nevydrží, může je vzít jako čistě společenskou záležitost. Na jarní pražský půlmaratón se těším. Je mi jedno, zda se do cíle dostanu za 2:15 nebo 2:30. Vychutnám si atmosféru, prohlédnu si všechno, co mi dříve unikalo, když jsem se „chrtila“ za 1:35. Možná ještě pomohu někomu, kdo se na trať vydá úplně poprvé. 

Nutno ale podotknout, že jsem naprosto bez zdravotních problémů, mám běžecké zkušenosti, konzultuji své záměry s odborníky a s kdysi vystudovanou lékařskou fakultou také vím, co si sama mohu dovolit. Prvoběžkyním něco takového rozhodně nedoporučuji. 

Je dokázáno, že ženy, které jsou zvyklé sportovat a ve svých aktivitách v rozumné míře pokračují, mají lehčí porod, cítí se lépe a přibírají méně zbytečných kilogramů. Také se po porodu dostávají lépe do formy.

Důležité je však dodržovat několik důležitých pravidel: 

1. Dbejte více než jindy na pravidelný přísun tekutin. I na krátký trénink s sebou berte vodu. Dehydratace je nebezpečná, protože by se mohlo snížit prokrvení dělohy a to může ohrozit vývoj plodu. 

2. Vyhněte se přehřátí – zvláště v prvním trimestru, kdy se všechny důležité orgány vyvíjejí. Přehřátí (horko, horečka nebo zvýšená tělesná zátěž při sportovním výkonu) může poškodit vývoj plodu zrovna tak. 

3. Pořiďte si kvalitní boty s dobrým odpružením a kvalitní sportovní podprsenku. Nešetřete na tom! 

4. Tep by měl dosahovat maximálně 140 tepů za minutu. Zvýšení je při dobré trénovanosti možné, ne však do „kyselých“ hodnot. To však skutečně jen po konzultaci s odborníkem a nikdy ne nadlouho, nejvýš na několik minut. Když už jede na kyslíkový dluh vaše tělo, může se děťátko uvnitř už hodně přidusit. Proto potřebujeme mít v tepech dostatečnou rezervu, raději větší. 

5. Až bříško poroste, bude se posunovat těžiště dopředu a budou hrozit nebezpečné pády. 

6. Přestože je plod v děloze (a plodové vodě) dobře chráněn, jsou běžkyně ohroženy nebezpečnými otřesy mnohem více než třeba plavkyně nebo zkušené běžkyně na lyžích. Odrazy ani rychlý běh se pro tuto dobu vůbec nehodí. 

7. Naslouchejte svému tělu. Přestaňte nebo výrazně zpomalte, když se cítíte nadměrně unavená, či dokonce vyčerpaná, cítíte závratě nebo bolest. Za problémy či dokonce ztrátu očekávaného pokladu to opravdu nestojí! 

Vanda Kadeřábková-Březinová