Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

TYPOLOGIE BĚŽCŮ: Mystik

Stanislav Blaha | 21.07.2007 | přečteno: 11952×

Tibetské legendy vyprávějí o mniších, kteří bez odpočinku uběhli ve vysokohorských podmínkách ohromné vzdálenosti. Tito mystičtí poslové běželi s nepřítomným pohledem, v jejich tvářích se zračil nadpozemský klid a z jejich úst se ozývaly posvátné mantry. 

Očití svědkové popisují, že jejich nohy působily dojmem, jako by se nedotýkaly povrchu země. 

My, zkušení běžci víme, že tento stav není nic neobvyklého a velmi často se vyskytuje:

- v krásném snu

- těsně před tím, než běžci dojdou síly a „rupne“. 

Přesto se mezi běžci vyskytují jedinci, kteří mají tu odvahu tvrdit, že při běhání zažívají mystické stavy. Běh je prý přivádí do vyšších sfér, umožňuje jim přímo komunikovat s Nadpřirozenem, Všehomírem, Nadreálnem či Absolutní ideou.

Nedávno jsem s jedním z těchto vzácných a úctyhodných Mystiků seděl v restauračním zařízení. Rozplýval se nad kosmickými silami, proudícími do jeho žil. Otevíral mi nové obzory. Popisoval mi věčný zápas Jing a Jang. Básnil o tocích energie, které vyléčí všechny neduhy duše i těla. Při běhání údajně poznal tajemné síly, které navždy změnily jeho život.

Byl jsem jeho vyprávěním zaujat a poručil jsem další rundu. Zdálo se mi, že z nebes sestupují siločáry Dobra a míří přímo na mou hlavu. Vznášel jsem se ve světelném kruhu a přibližoval se k Osvícení, Dobru a Lásce. 

Asi za hodinu jsem se probudil s otiskem půllitru na svém čele a vyběhl z putyky. Při běhu jsem použil své „třetí oko“, mumlal si „Óm mani padme húm“ a měl pocit, že se moje nohy nedotýkají země. 

Na konci ulice jsem o něco zakopl. Byl to Mystik, tiše zvracející u plotu.