První český chodbový maratón

Právě schody zpestřily již tak zajímavou trať, dlouhou 177,3 metrů. Na běžce čekalo nejen 238 okruhů, ale hlavně 32 schodů nahoru a 28 dolů v každém kole s celkovým stoupavým převýšením 1142 metry. Zdolání všech úseků schodišť ubíralo drahocenné vteřiny v každém kole a ani vítěz závodu Michal Pinkner se nedostal pod 4 hodiny.

Měl jsem tu čest být jedním ze dvanácti startujících a moc jsem se na tu akci těšil. Nejen pro samotný nápad zdolat královský běh trochu jinak, ale i proto, že MK Kladno je pro mě symbolem naprosto skvěle připravených a zvládnutých akcí. Ani tentokrát tomu nebylo jinak.

Nebylo nic, co by maratónec postrádal. Počínaje vyhřátou šatnou, přes čipové měření, WC přímo na trati každých cca 90 metrů, výborný servis občerstvovací stanice, diváci téměř na každém rohu a konče sprchami po závodě. 

Tušil jsem, že schody budou prověrkou nejen síly nohou, ale i aerobního prahu. Od prvního kola jsem je proto chodil a pomáhal si opíráním o stehna; ty dolů jsem většinou sbíhal po jednom. Měl jsem také trochu obavu z toho, že by po pár kolech mohla být trať kluzká. Naštěstí všichni disciplinovaně konali svou potřebu pouze na místech pro to určených a používali kapesníky (nebo svůj oděv). 

Pro nápoje měl každý vyhrazen svou cykloláhev, kterou milá obsluha občerstvovačky doplňovala dle požadavků (do kola a do minuty). Velkým pozitivem této komorní akce zapsané do české knihy rekordů agenturou Dobrý den bylo vzájemné gentlemanství všech běžců. Pomalejší se snažili uvolnit cestu rychlejším a naopak ti rychlejší bez problémů počkali na vhodné místo k předběhnutí.

Jediným problémem na trati tak zůstal o nepatrný kousek vyšší poslední stoupavý schod. Řada z nás ho po zadrženém pádu častovala nevybíravými slovy. Trať byla plná zatáček a nebyl čas se ani kochat okolím. Až po doběhu jsem zjistil, že v patře jsme běželi dílnami elektro a v přízemí svářečskými. Napadlo nás v příštím ročníku (bude-li) zpestřit závod o povinnost proběhnout okolo bodové svářečky a jednou si bodnout.

Byl to můj jubilejní, desátý maratón. Nezapomenutelný, nejzábavnější, s nejhorším časem a s nejhezčí, malovanou, medailí. S lidmi, kteří mají rádi to, co já. Tak trošku se proběhnout.