Historie běhání na naho
Sport, olympijské hry a nahota. Na první pohled trochu zavádějící spojení slov i významu, ale proč ne? Vlastní nahota je člověku natolik blízká, že se jí ani nezabývá. Něco jiného je však nahota cizí. Ta bývá velmi často vyhledávána, jindy zatracována.
V dobách, kdy byli všichni lidé nazí, bylo vše jiné, jednodušší. Až nějací předkové Armaniho, Versaceho a dalších „oděvních tvůrců“ to zkazili a zahalili nahotu šatem a tajemstvím. Historici z východu tvrdí, a určitě se tomu dá věřit, že první módní oblečení měli ruští mužici, neb jim byla ukrutná zima. To ale není náš směr sdělení. Zkusme odhalit kouzlo a krásu nahoty z dějin, kdy právem bylo nahé lidské tělo opěvováno, velebeno a uctíváno. Pokud pominu rituální a náboženské obřady věnované více tělu než člověku, včetně těch věnovaných chutnému masu kanibalů, bylo nahé tělo uctívaným kultem ve starém Řecku, a to právě ve spojení se sportem.
Důkaz řecké nahoty ve sportu je evidentní z mnoha zobrazení a děl, která byla objevena a zůstala nám zachována dodnes (malby, keramika, nástěnné mozaiky, sochy aj.). Slavní atleti byli oceňováni a na svou památku zvěčňováni do nesmrtelných podob mramorových či bronzových skulptur a soch (např. Milo z Protonu, Myrónův Diskobolos, Polykleitův Doryforos a další). Několik dějepisců sice také tvrdilo, že atletická nahota v řeckém umění je jen pouhou uměleckou konvencí a bylo pro ně nepochopitelné, že by kdokoliv běhal nahý. Tento pohled však může být připisován pouze ranému křesťanství, pozdně viktoriánskému puritánství, nebo také reálnému socialismu a všem škarohlídům, ale ve starověkém Řecku hrála atletika a kult nahého těla významnou roli.
Řekové vytvořili také několik mytologických postav, kdy např. bohové Apollón a Herakles, první patroni sportu, byli zobrazováni jako urostlí a dokonalí atleti. Historie říká, že obyčej běhat nahý se poprvé objevil při sportovním zápolení v městském státě Sparta (4. stol.př.n.l.). Pak se tento zvyk a později kult rozšířil po celém Řecku. Atleti přicházející ze všech koutů Řecka na olympské a další „panhellenické“ hry vystupovali a závodili kompletně nazí, a to nejen ve všech disciplínách Pentatlonu (zápase, běhu, skoku do dálky, hodu oštěpem a diskem), ale i při boxování, zápasení atd.
Také slovo gymnasium, často zkracované na „gym“, pochází z řeckého slova „gymnos“ a znamená nahý. Původně označovalo místo pro intelektuální, morální a tělesné vzdělávání mladých mužů jakožto budoucích vojáků a vážených občanů. To je další doklad o nejvyšší poctě lidskému dokonale atletickému tělu, a to přímo státem uznávané a uctívané nahotě (6. a 7.stol.př.n.l.).
Atletická cvičení svobodných občanů byly později nahrazena gladiátorskými hrami, odehrávajícími se v amfiteátrech, kde si fanoušci i „raubís“ přišli na své. Gladiátoři byli rekrutováni hlavně mezi otroky, válečnými zajatci či odsouzenci k smrti. Příležitostně si mohl vybrat tuto možnost i svobodný občan jakožto cestu ke slávě a bohatství. Při boji v aréně, jeden proti druhému, nebo proti divoké šelmě, mohli být účastníci ozbrojeni meči a štíty, ale jinak byli také úplně nazí.
Gladiátoři byli jedním ze symbolů, který Římané zdědili od svých velmi respektovaných sousedů Etrusků. Římané, i když následovali mnoho řeckých tradic, měli jiné názory na nahotu než Řeckové. Kromě povolených míst a v odpovídajícím kodexu se nahota tolerovala pouze ve veřejných lázních (původně otevřených pro obě pohlaví). Zvláštností pak byly veřejné toalety, které byly tak populárním místem k setkávání jako fóra.
Když se později stalo křesťanství státním náboženstvím, gladiátorské hry byly zakázány a koncept sportu a nahoty začal být vnímám jako znak hříšnosti. Evropa i celý svět byly zahaleny do temnot a to na hodně dlouho.
Sport v moderním slova smyslu začal být oživován a probuzen až v 19. století – Atheny 1896, Pierre de Coubertin, I. Olympijské hry novověku. Návratem k antice byla i nahota, která v tomto kontextu byla akceptována v Německu (zvláště nacistickými ideology), ale i v severských státech, kde kult těla byl velmi ctěn. Například oficiální plakát pro OH ve Stockholmu v r. 1912 zobrazoval několik nahých mužských atletů, ale z tohoto důvodu byl ihned považován za příliš odvážný pro prezentaci v řadě zemí. Plakáty pro olympiádu v Antverpách v r. 1920, v Paříži v r. 1924 a Helsinkách v r. 1952 také vyjevovaly nahé mužské postavy, evokující klasický původ her.
Pokud bychom měli shrnout toto téma, tak sport i nahota
byla doménou bohů, mužů, atletů, ale co by to bylo za sport a hry, kdyby
tam chyběly naše bohyně, ženy, atletky…
Komentáře (Celkem 6)
Naturista.cz 20.12.2009 12:05:10
Každoroční Nuda běh na zahájení letní naturistické sezony u písníku Hrádek-Oplatil na Pardubicku: http://naturista.cz/drupa … a_zahajena
administrator 03.04.2010 13:32:30
Sport, olympijské hry a nahota. Na první pohled trochu zavádějící spojení slov i významu, ale proč ne? Vlastní nahota je člověku natolik blízká, že se jí ani nezabývá. Něco jiného je však nahota cizí. Ta bývá velmi často vyhledávána, jindy zatracována.
Odkaz na článek
tuscanygirl 13.08.2011 16:45:53
Škoda len, že v tej dobe mali na tieto ,,hry" ženy prístup prísne zakázaný…:(
PeterFabok 14.08.2011 21:18:35
dnes je to osetrene nezmyselnymi pravidlami atletiky… napr. vcera som bezal v Rajci bez tricka a za to mi hrozi disk… uvidime v oficialnych vysledkoch
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.