Kdybych to letos na podzim nezažil na vlastní kůži, nevěřil bych- štěkající a vrčící podvraťák ženoucí se proti mým běžícím nohám za veselého povzbuzujícího smíchu svého páníčka. Pepřový sprej s sebou nosím, párkrát v minulosti jsem myslel, že ho budu muset použít, ale vždy stačilo jen natáhnout ruku, naznačit úmysl a potenciální čtyřnohý agresor se stáhl. Tentokrát jsem ho ale skutečně použít musel, pokousat se nechci nechat, vykviknul, něco určitě do očí dostal, chuť na další útočení ho přešla. S pořádně zvýšenou tepovou frekvencí jsem pokračoval dál. Nevím, co si myslel opodál stojící majitel psa, ale co jsem si o něm v tu chvíli myslel já, to tu radši psát nebudu…

Souhlasím. Pepřový sprej nosím na běhačku také. Zatím jsem ho nepoužil, ale kdo má pořád věřit oblíbené větě majitelů – on je hodný, nekouše? Pes je šelma. Člověk nikdy nemůže předvídat jeho chování a bude tomu tak nadále.

Bohužel se psama a jejich „páničkama“ mám špatné zkušenosti,chodím běhat až k večeru po práci a než se dostanu na některý svůj oblíbený okruh,mimo město,tak to mám dost složité. Minimálně dvakrát týdně bojuju s nějakým psem a posléze s jeho pánem nebo paničkou,zatím vyhrávám, ale psů a jejich nezodpovědných pánů je čím dál víc a jsou víc a víc agresivnější jak psy,tak jejich páni.Jsou prostě všude!Tak ahoj a nenechte SEŽRAT!!!

Já se psíkem většinou běhám, a protože není nejmenší, všechny ostatní psi se ho bojí…:)

Moc hezky napsané. Také mám se psy konflikty docela často, jak při běhání, tak i na kole. Pepřový sprej mám sice koupený, ale ještě ani jednou jsem ho neměl s sebou. Často toho ale lituji…

Hezky napsané! Zvláště ten závěr: „Předvídejte a předcházejte konfliktním situacím. Ale nebojte se bránit!“

Já přímo běhám se dvěma psi. Je to super a protože jeden z nich je Ridgeback, ostatní psi si rozmyslí se ke mně přiblížit. Jinak psy mám od malička a nikdy jsem s jimi při běhu neměl problémy. Martin

Běhám nejčastěji se svojí flegmatickou stafordí fenkou, která se za mě stará o veškerou komunikaci s kolemjdoucími psi. Doporučuji!

Taky mám hezký zážitek z jednoho kopečka. Běžím si to kolem pejska ( velikosti tele), který mě absolutně flegmaticky přehlíží. Jak ho míjím a sebíhám z kopce začne mít chuť si hrát. Rozeběhne se za mnou a předníma tlapama se mi při seběhu kopce ze zadu opře celou vahou do stehen… a pak už jen let plavmo. Naštěstí to bylo ve velké zimě a na sněhu a já byl dos t „vypolstrovaný“ 

>> Leszczynski, 28. 12. 2008 12:23:50

Mám podobnou zkušenost: Mého přítele takhle pokousal při běhu pes. Bohužel to nebylo v parku, ale někde v zahrádkářské kolonii, kterou probíhal na svou oblíbenou trasu. Tentokrát však již nedoběhl-odkudsi se vyřítil malý, ale evidentně neohrožený čokl (takoví jsou nejhorší)a zakousl se mu do lýtka. Majitele jsme neznali, takže jsme celý večer strávili na pohotovosti a další den na Bulovce na infekčním… Psům se při běhu de facto nevyhnete, i když se samozřejmě můžete cíleně vyhýbat místům ,kde je psů fůra(např. Riegrovy sady). Navíc myslím, že pokud psa při běhu potkáte, už pak většinou nejde moc dělat. Leda tak zpomalit a přestat tolik máchat rukama. Ty psy běžící člověk logicky vyprovokuje-můžou si myslet, že si chce s nimi hrát a nebo se cítí ohroženi. Když k takovému setkání tváří v tvář dojde, asi nezbývá než doufat, že je pes na vodítku a má disciplinovaného páníčka, který si ho přitáhne.

Ze psů máte zbytečnou fóbii, snad až na případy, kdy je proti Vám pes záměrně poslán jeho majitelem. Pes je sice šelma, ale jedná velmi podobně jako my lidé. Naše chování se vychýlí z rovnováhy, pokud znejistíme nebo pokud jsme zaskočeni. Tzn. pokud nemáme dostatek informací, ideálně včas, abychom mohli na vnější podněty reagovat beze stresu a ne pod tlakem. A pes totéž. Proto platí jedna generální zásada. Se psy vždy komunikujte včas, ještě než narušíte jeho zónu, navažte s ním zvukovou komunikaci. Jestli je to zamlaskání nebo jiné typické zvuky, které psi znají, jestli na něj promluvíte vlídným, ale nikdy ne ani agresivním, ani bázlivým hlasem, je na Vás. Pes bude mít čas Vás zaregistrovat a fakt, že o sobě dáváte vědět Vy jemu, je pro něj forma důkazu, že se k němu neplížíte jako predátor s nekalými úmysly. Umím si sice představit, že tu krom jiného může hrát roli i „chemie“, tzn. že právě Vy psům z nějakého důvodu „nevoníte“ a zvířata to vycítí, ale jinak z vlastní třicetileté zkušenosti se psy jak vlastními, tak především cizími musím říct, že tento přístup funkční je. Samozřejmě předpokládám, že každý chápe i takové elementární věci, jako že před obzvláště cizími psy nelze dělat prudké pohyby (samotný běžecký pohyb není problém), není vhodné svojí trajektorií běhu nabíhat přímo na psa, tvářit se a vystupovat agresivně stejně jako naopak bázlivě. Je nutné být suverénní, jistý a přátelský. Hodně zdaru, přeji Vám vše dobré v Novém roce a ať se nám dobře běhá, a to i ve společnosti psích, byť i cizích kamarádů. 

Ja se svym psem mam bohuzel velmi spatne zkusenosti s Vami, bezci. Pravidelne trenujeme v zaprahu na kole na radne oznacene cyklicticke stezce. Tato je neustale plne obsazena bezci, kteri maji v uchu zarazenou muziku a nereaguji ani na zvonek, ani na volani a prosbu, aby nam uhnuli (velmi krasny je zvyk, pri vice lidech behat vedle sebe. Nejednou jsem musela zastavit smykem a ohrozila tak sebe i sveho psa, nemluve o preletu pres riditka, kdy se bezci zastavili a stali v rade a koukali, zda zastavim!. Jinak vas mohu ujistit, ze psovi v zaprahu je bezec naprosto lhostejny. Paradoxem je, ze mnohem ohleduplnejsimi jsou kolisti. Toto jen na ukazku toho, ze vec souziti lidi i psu je otazkou vzajemne tolerance a ohleduplnosti. Olina P.S. narozdil od Vas nepremyslim o zadnych sprejich, pripadne bejsbolce, kterou bych neohleduplnost potrestala a verte mi, ze mnozi bezci by to zaslouzili

http://puschman.blog.idne … emuze.html

Znáte to. Běžíte již po několikáté ve stejném parku, myšlenky se v hlavě urovnávají, když v tom se na vás odněkud vyřítí…„přítel člověka“. Zastaví se a bude hrozit jen štěkotem? Nebo se vámi cítí ohrožen a zaútočí? Koho více vinit z takového útoku? Psa nebo jeho „páníčka“? S ná­zorem na psy, možná ale ještě více právě na jejich majitele přichází František Burda, kterého již znáte z článků o canicrossu.