ROZHOVOR: Orienťák byl pro mne zprvu víkendovou zábavou

Jak dlouho běháš orienťák a jak dlouho krosy?
S hledáním lampiónů jsem začal někdy okolo devíti let. Zpočátku to pro mě byla víkendová zábava, na kterou jsem se nijak speciálně nepřipravoval. V 16 letech jsem ale vyhrál nějakou medaili na MČR v orientačním běhu a začal se systematickým tréninkem, ke kterému jsem postupně přidal krosy jako doplněk. Jsem tedy původem lampión, ale atletiku trénuju už asi 5 let na slušné úrovni.

Začínal jsi ale jako hokejista. Dal ti hokejový trénink něco speciálního?
To je pravda. Do 15 let jsem hrál hokej a dodnes při běhu celkem dost využívám stehenních svalů, které jsem posílil během své hokejové kariéry. Ale hokej pro mě byl hlavně zábavným způsobem zimního tréninku.

Jak bys popsal hlavní rozdíl mezi hladkým závodem a během s mapou?
Určitě je to v přípravě. Před hladkým závodem člověk tuší, v jaké je formě, a tomu většinou odpovídá i výsledek. Zato před závodem v orienťáku může být závodník v top formě, ale pokud se nedokáže nachystat psychicky, tak se většinou najde ve spodní části výsledkové listiny…

Je tedy těžší připravit se na závod v orientačním běhu, nebo se dá naopak spoléhat na to, že nedostatky doženu dobrou mapou?
Pokud se člověk dokáže na závod správně naštelovat fyzicky i psychicky, tak většinou dobrého výsledku dosáhne. Spoléhat jen na dobrou mapu už bohužel nejde, protože na vrcholové úrovni se vždycky najde někdo, kdo závod oběhne bez chyby. Pravidlo zní: rychle a čistě!

Je trénink na orientační běh hlavně o běhu nebo o mapě?
V současné době trénuju hlavně běh, ale trénink mapy mi zabírá možná stejně času jako ten běžecký a to formou psychické přípravy a analýzy různých závodů a tréninků. Takže trénink na orientační je o obojím a je na každém, aby si našel ten správný poměr mezi běžeckým a mapovým tréninkem.

Máš na svém kontě český mistrovský titul v orientačním běhu i vítězství v prestižní Velké kunratické. Co z toho bylo těžší vyhrát?
Velká kunratická je pro mě srdeční záležitost a vrchol podzimní běžecké sezóny, ale na startu se sejde jen pár vrcholových běžců, takže mistrovský titul v orientačním běhu je víc. Na Velké kunratické jedu na čárky, abych byl co nejdřív jejím veteránem.

Zaslechl jsem zvěsti, že se letos chystáš orienťáckou sezónu vypustit a soustředit se jen na krosy. Co je na tom pravdy?
Taky jsem se to dočetl na behej.com. Bohužel tyto informace vzaly za své už na MČR v krosu, kterého jsem se neúčastnil, protože jsem byl na tréninkovém kempu v Itálii. Přeci jen v krosech člověk nemá nikdy šanci být nejlepší na světě, ale jako doplněk k orientačním běhu jsou ideální.

Letos trávíš hodně času na studijním pobytu ve Finsku. Je nějaký výrazný rozdíl v přístupu Čechů a Finů ke sportu a v trénovanosti českých a finských běžců?
Určitě a velký, alespoň mezi mojí českou a finskou tréninkovou skupinou. Ve Finsku se daleko víc dbá na posilování, regeneraci a protahování. Na trénink je tu víc času, protože nikdo nikam moc nespěchá a tento čas se využívá k doplnění běžeckého tréninku ostatními aktivitami. Třebas běhání ve vodě jsem v Čechách nikdy nezkoušel a tady to dělám každý týden.

Jaký je vůbec tvůj nejoblíbenější a nejméně oblíbený trénink?
Nejoblíbenější trénink jsou jakékoliv intervaly na dráze nebo silnici v délce okolo 2 minut, nebo krátký rychlý trénink na mapě v zajímavém terénu. A nejhorší jsou asi 5—10minutové kopce. Ty fakt nemám rád, ale je to potřeba…

Můžeš poodhalit něco ze svých tréninkových součtů?
Loni jsem měl odtrénováno 550 hodin a z toho 4200 km naběháno. Proti atletům spíš počítám hodiny zatížení než naběhané kilometry, protože člověk může běžet závod v orientačním běhu rychlostí 4 min/km na rovině nebo 10 min/km ve skalách a přitom ho to stojí stejně síly…

Jsi rád, že je orientační běh stále spíše okrajovým sportem, nebo bys jej chtěl více prosadit do povědomí veřejnosti?
Určitě bych ho chtěl protlačit víc do povědomí veřejnosti, protože pro mě je to nejlepší sport, jaký jsem dosud poznal. Navíc v Čechách nám pořád chybí profesionální podmínky, a proto je těžké porážet profíky z jiných zemí. Na druhou stranu se bojím, že tento sport poté ztratí svoji rodinnou atmosféru. I když snad ne, ve Finsku to celkem funguje.

Jan Procházka
Narozen: 11. 9. 1984
Kluby: SK Praga / Kalevan Rasti (Finsko) / PSK Olymp Praha
Trenér: Michal Jedlička, Jan Kervitcer
Úspěchy: MS 2008 – 7. místo sprint, 4. místo štafety
Osobní stránky: http://johnywolker.blogspot.com