PRAŽSKÝ PŮLMARATON: Příběh prvního závodu je ten nejsilnější
Pokud se za pár dnů se postavíte na start svého prvního půlmaratonu, pocítíte stejné pocity, jako jsem měla loni já. Stála jsem na startu v chumlu ostatních závodníků celá roztřesená a vyděšená, možná trochu i natěšená, ale hlavně hodně nejistá. Nedokázala jsem si ani pět minut před zazněním startovního výstřelu představit, že poběžím a že závod dokončím.
Trénovala jsem, trénovala jsem dokonce dost poctivě, ale přece jen jsem byla samouk. A jednačtyřicetiletý samouk, který běžecké boty nazouvá teprve rok, to je prostě takové běžecké miminko, které by se nejraději chytilo někoho za sukni, aby se neztratilo.
Určitě i vy jste se poctivě připravovali a teď se chystáte zúročit vše, co jste natrénovali. Čtete běžecké stránky, listujete v knihách, nasloucháte příběhům těch zkušenějších a doufáte, že naleznete ten pravý recept, jak to zvládnout. Můžu vás ujistit, že pravý a jediný či univerzální recept neexistuje.
Pokud by tomu tak bylo, měli bychom to moc jednoduché. I běh, jako spousta další věcí, je cesta našich pokusů a omylů. Ti zkušenější nám ukazují cestu, ale pokud to necítíme uvnitř, pokud nám to nevychází ze srdce a nejsme o tom všem sami přesvědčeni, jsou nám ty rady na nic. Ke všemu se musíme propracovat a musí nám dojít různé souvislosti.
První půlmaraton je těžký. Je těžký v tom, že člověk vůbec neví, co bude. I když se v tréninku lehce dotkne té hranice, nebo ji dokonce překročí, závod je závod a tam je všechno jiné. Závod, to jsou v případě akcí Prague International Marathon tisíce závodníků a miliony emocí. Vzduch se chvěje napětím a očekáváním, po výstřelu se dav pohne a strhne vás s sebou, někoho odnese až do cíle, někoho nechá za první zatáčkou. Je to trasa, kterou jste nikdy neběželi, a vy ji přesto chcete zaběhnout co nejrychleji, co nejlépe.
Když mi loni kdekdo říkal, že nejde o čas, ale o to si to zkusit, nechtěla jsem nic podobného slyšet. Ale je to pravda, ta nejpravdivější ze všech. Teprve, když si půlmaraton ohmatáte vlastníma nohama, zjistíte, co 21,0975 km vlastně obnáší, co na zátěž řekne vaše tělo, jak bude reagovat hlava. Taky zjistíte, že Frantova rada 151: „napij se každé tři kilometry“ vám vůbec nesedla, že jste ale možná měli poslechnout radu 15: „vezmi si látkový kapesník, protože do těch cucků, ve které se proměnil papírový kapesníček, když sis s ním prvně utřela čelo, už se nevysmrkáš.“
Až si prostě svůj první půlmaraton zaběhnete, špatně, či dobře, nad očekávání, nebo naopak, ať ho třeba ani nedoběhnete, budete o jednu zkušenost moudřejší. A protože i vy jednou budete vyprávět příběh svého prvního půlmaratonu, přeji vám, ať se vám vydaří!
Komentáře (Celkem 13)
Praha 4
sklena27 21.03.2010 11:00:17
Pěknej článek, moje první a jediná myšlenka, když jsem před třemi lety totálně na hadry doběhl do cíle svýho prvního půlmaratonu (a zároveň prvního závodu vůbec) byla, že ten celej maraton za šest tejdnů nemůžu dát ani náhodou, no a šest tejdnů na to jsem ho dal a to narozdíl od půlmaratonu v naprostym klidu a pohodě
Praha
jsyrovat 22.03.2010 12:04:21
Taky držím palce! Loni byl PIM půlmaraton mým prvním závodem (hmm a
mimochodem i vůbec prvním během po cca 25 letech; po 1500m na gymplu a
prvním vůbec na nějakou delší vzdálenost). Doběhl jsem do cíle pod
2 hodiny neuvěřitelným způsobem vyřízený. Neměl jsem běžecké boty,
zničil si prsty na nohou, ale ty boty jsem si hned koupil a dal se do
6-týdenní přípravy na maraton. Ta docela taky bolela, ale po těch pár
týdnech jsem už běhal 30km vzdálenosti tak, že jsem je uběhl rychlejším
tempem než ten můj první půlmaraton. A po dalším půlroce, kdy už si jen
třeba běhám delší běhy, a když si to dám trošku rychleji, tak je 1/2M
za 1:29.
Takže jen s chutí do toho! Chce to jen začít
Sokolov
Amater 22.03.2010 13:24:14
… já akorát nemůžu pochopit, proč se pořád rozebírá téma „můj 1. závod 1/2 maraton“ nebo „maraton za 6 týdnů“ apod. Nestačilo by těm, co zrovna začínají, třeba dát závod na 10 km, pořádně potrénovat a nenásilně se dostat i na takové tratě, jaké jsou půlmaraton a maraton? Taky jsem před 4 roky po víc jak 25-leté pauze začal a když jsem se ve 2. roce tréninku postavil na start půlmaratonu, tak jsem neměl pochybnosti, že ho dokončím
Praha 3
seal 22.03.2010 20:06:15
>> Amater, 22. 3. 2010 13:24:14
Taky to tak cítím, ale nechtěl jsem tady to souznění rušit. Pokud se už někdo chce postavit na start je určitě lepší absolvovat nějaké kratší běhy ( popřípadě i nesoutěžní běh)a postupně natahovat. A ne hned jít na maraton atp. Jen můj názor. Dokonce na podobné téma byl i na jednom serveru dobrý článek, který vyvolal hodně nevole a nesouhlasu, ale myslím, že na tom něco je.
zd.muller 23.03.2010 12:19:59
>> seal, 22. 3. 2010 20:06:15
Přidám se k těm, kteří staví otazník nad dnešní stále běžnější zvyklost volit si jako první běžecký cíl půlmaratón nebo dokonce maratón. Nechci se vracet nostalgicky do minulosti, kdy bývalo zvykem vzhlížet k maratónu a vůbec dlouhým distancím s respektem, ba úctou. Bez dlouhodobé solidní přípravy byl start na dlouhých tratích nemyslitelný. Držím palce všem začátečníkům a nechci jim kalit radost z dosaženého cíle. Leč téma jak se stát opravdovým maratóncem, byť jen amatérským, by stálo za širší diskusi.
Praha 4
sklena27 23.03.2010 12:28:57
>> seal, 22. 3. 2010 20:06:15
Jako racionální úvaha z pohledu zkušeného běžce je to samozřejmě bezchybný a s odstupem tří let s tím nemůžu nesouhlasit, ale člověk začátečník neuvažuje vždy jen racionálně, z pohledu běžce, který má svůj začátek ještě v živé paměti, můžu říct, že desítka nebo jiná kratší vzdálenost by pro mě tenkrát nebyla takovou motivací, abych kvůli tomu vstával v pět ráno a dřel ve tmě, mrazu, sněhu a dešti, zatímco 1/2maraton a následně maraton takovou motivací byly.
Slaný
EdCable 23.03.2010 20:16:57
>> seal, 22. 3. 2010 20:06:15
No kdyz ty kratsi behy beha clovek v treninku, tak co da zavod navic? Co da
navic desetikilometrovy zavod, kdyz tech deset kilometru beha clovek
v treninku?
Obecne o motivaci zacatecniku bezet (pul)maraton velice dobre napsala Peggy: http://runon.blog.cz/1001
… ikovy-duse
Praha
EvženGe 24.03.2010 09:31:21
Pro ty, co tu diskutují „proč první závod půlmaraton-maraton“, přidám možná na vysvětlenou svůj loňský příběh. Nikdy jsem neběžel víc než maraton a přihlásil jsem se na 24 hodin. Každý „rozumný“ by mi řekl, ať nejdřív zkusím šest nebo dvanáct, ale proč rovnou 24. Protože to byla výzva. Proto chápu, proč to budou zkoušet, že je to bude bolet (jako mě bolelo těch 150km) a že budou v cíli strašně šťastní (jako já) a budou si říkat už nikdy a nebude to pravda (jako asi u mě, už taky váhám). MOC všem držím palce, ať vám to vyjde.
Sokolov
Amater 24.03.2010 12:54:43
>> EvženGe, 24. 3. 2010 09:31:21
No není úplně stejný běžet z nuly maraton a nebo mít naběháno a vrhnout se na něco ultra. Jinak samozřejmě taky všem držím palce…v sobotu nashledanou:-)
sektik 24.03.2010 13:39:15
>> jsyrovat, 22. 3. 2010 12:04:21
No tak to klobouk dolů, ale vy jste sportoval jinak, ne? Protože absolutně netrénovaný člověk by to pod 2 hod. dát nemohl, dle mého názoru. Já sice trénuju, pořádně až poslední měsíc (no jo, hodinky začaly neúprosně tikat:-)), boty mám a Váš premiérový čas považuju za vítězství:-))
administrator 03.04.2010 13:33:13
Pokud se za pár dnů se postavíte na start svého prvního půlmaratonu, pocítíte stejné pocity, jako jsem měla loni já. Stála jsem na startu v chumlu ostatních závodníků celá roztřesená a vyděšená, možná trochu i natěšená, ale hlavně hodně nejistá. Nedokázala jsem si ani pět minut před zazněním startovního výstřelu představit, že poběžím a že závod dokončím.
Odkaz na článek
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.