Jsem závislý na běhání. Když pár dní po sobě nemůžu vyběhnout, jsem nervózní, je mi špatně, utrhuji se na své nejbližší. Takto a v podobném duchu nám odpověděly snad všechny běžecké osobnosti, které jsme při psaní tématického bloku do červnového Běhej oslovili. Je ona „závislost“ opravdová a dokonce škodlivá?
Odkaz na článek

No jo, je to tak. Někdy takhle v neděli po obědě si řeknu, dnes nejdu běhat, dám si oddych. No za hodinu mě začnou svrbět nohy. Za chvíli už jsem oblečený a vyrážím. Prostě nejde odolat. Nebo například když je fakt špetné počasí a nejdu běhat, tak pak mám jakésy „výčitky svědomí“. Je to závislost ale zdravá. Vždy po běhání ten pocit eufórie a uvolnění – to stojí za to

Přestal jsem před necëlými dvěma lety kouřit a začal běhat, vlastně jsem tím asi přešel od jedné závislosti ke druhé, občas mám pocit, že se mi běhání začíná trochu vymykat
Někde jsem četl, že běhání je způsob jak obejít zákon o drogách a docela se za tohle tvrzení stavím. Neběhám pro výsledek, zas tak moc mě nezajímá poměřovat se s ostatními, ale posouvání vlastních hranic a pak taky pro ten „POCIT“

Já už byla závislá na kouření,jídle,al­koholu(možná málem):-).....a závislost na sportu mě zbavila všech těch předešlých závislostí… Je to tak…nic si nenalhávám…jsem celoživitní závislák..potřebuji se něčeho držet, potřebuji svou berli..a doufám , že tahle mě bude podpírat o něco déle než ty ostatní! Navíc mne po ní ráno nebolí hlava.:-))

Závislost na běhání- žádný mýtus, holá skutečnost. Je to peklo, dost se děsím když sleduju vývoj u pokročilejších závislých, kam až lze (nebo je nutné ?) zvyšovat dávky kilometrů, kam až srážet časy, aby se zintenzivnil prožitek. Dobré je, že můžeme vybíhat i několikrát denně. Zabývala jsem se v myšlenkách i běháním na pracoviště a z pracoviště, to dost závidím, ale odpolední víceboje nákupy- pošta – odpolední kursy atd jsou komplikace. Třeba jednou … Kvůli běhání i někdy lžu. Někteří bez závislosti nemají pochopení a proto volím milosrdné lži – pracovní vytížení, návštěvy lékaře, nutná pomoc kamarádce atd. Je to pro ně přijatelnější než sdělení, že si "rychle skočím "na Zbraslav a pak můžeme cokoli dál. Takže jednoznačně škodlivá hnusná zavrženíhodná závislost kradoucí čas, peníze, ničící zdraví, krásu, mravy, vztahy 

já mám spíš výčitky, že o čas, kdy běhám, okrádám rodinu; ovšem kdybych se neproběhl, asi bych byl někdy dost protivný a to bych své rodině taky nepřál:-) jinak lhát bych kvůli běhání nechtěl, ani milosrdně, spíš znám to, že když se žena ptá, na jak dlouho jdu, jestli na hodinu, tak kývám, i když tuším, že to bude delší případně si doma stěžuju, že se necítím nějak dobře, že na mne asi něco leze, že jsem unaven atd. a najednou se zvednu, obléknu a běžím, he he – závislost? nevím..

Kazdopadne vsechny ty hormony stesti, co se produkuji pri behu funguji.

Koncem ledna jsem byl zralej na antidepresiva, posledni sanci pred chemii byla zvysena telesna zatez a svete div se, ono to zabralo. Dneska uz jsem podle manzelky i sem tam vtipnej 

Takze konkretne u me, jestli zavislost na behani nebo na prascich, je ta volba vcelku jasna 

Lepší než kdejakej herec, je pořádně závislej běžec! Ať je vedro, vítr, zima, s během je mi vždycky príma. Pokud na mě příjdou větry, zvednu dávky v kilometry! No a když mám všeho dost, vytasím tuhle závislost. Pět, deset, patnáct, dvacet, k běhu budu se vždycky vracet!!!

>> Dick Richards, 21. 05. 2010 12:09:48

hezký

>> hanice, 21. 05. 2010 10:49:37

No jo, běhání na pracoviště, to mi mluvíš z duše. Jenomže já jsem kancelářská krysa. A bohužel nemáme na pracovišti ani sprchu, takže tím to pro mě padá. Musím se po každém sportu osprchnout, ale to snad každej I když dát si ráno 20km do práce, abych tam byl na 6tou, jo to by bylo fajn.

Závislost, nezávislost, hlavně když nás to baví. Já osobně se ani neřídím počasím, v dešti se běhá skvěle a na sněhu se to také dá. Mně osobně je hranice někde u minus 15, pak už začínají průdušky protestovat (teda mně se to ještě nestalo, ale říká se to). Osobně si myslím, že bběh je větší závislsot, než třeba cyklistika, kterou také aktivné provozuju, ale běh většinou zvítězí.

>> Dick Richards, 21. 05. 2010 12:09:48

Lepší než kdejakej běžec…je běžec-básník !:-))

Já nepociťuji závislost. Ale to bude asi nejspíš tím, že se v poslední době jdu jen tak občas proběhnout, bez řádu či tréninkového plánu. Pravda, pokud mám čas a jsou i další podmínky a přesto jsem líná a nejdu, tak mám špatné svědomí, přitom nemám mít proč.

Možná teda by se mnou někteří z mého okolí polemizovali a vytáhli by informaci, že jsem minulou sobotu neusla souhru dokonalého běžecké počasí a mé přítomnosti na okraji brdských lesů a utekla jsem na hoďku a půl od pivního sudu a grilovaného masa, což moc z nich nepochopilo:-)

Běhání je prostě fajn a pokud můžeme mluvit o závislosti, tak jistě tou nejzdravější formou. Sport patří neodmyslitelně k mému životu a v posledních letech vítězí právě běh, který mě činí šťastnějším a možná i závislejším!! Sportu ZDAR!!

Co si myslíte o názoru, že nejvíce (ve smyslu nezdravě) se k běhu či jiné formě pohybu upínají ti z nás, kteří nenachází v životě více šancí na uznání, realizaci, úspěch?

Jinak díky moc za reakce, ze kterých čiší chuť do života a kusanec pozitivismu. Je to nakažlivé :)

>> Radek Narovec, 21. 05. 2010 16:11:22

Ja bych to zkusil z jine stranky Radku. Vecsnina lidi, teda hlavne chlapu, ma potrebu se prosadit, ukazat co v nich je. Ale i prekonat sam seba. Spousta to dela treba tak, ze kdyz nasednou do auta tak dupou na plyn, nadavaji na vsechny a vsechno a za kazde situace se snazi ukazat, ze oni jsou ti nejrychlejsi. A je uplne jedno jake maji auto. Pak jsou treba hospodsky zvanilove, kteri maji na vsecho reseni a museji se co najhlucnej ke vsemu vyjadrit a jak by co oni udelali lip. Myslim ze sportovci jsou na tom nejlip, muzou prekonavat sami sebe v treninku i v zavode. Pri zavode nas neomezuji rychlostni limity ani zakazy predbihani. A nejsme odkazani na silacke reci, co by sme kdyby sme, ale proste tam jdem a predvedeme co jsme zac.

>> Radek Narovec, 21. 05. 2010 16:11:22

Nevím, ale v dnešní době je spousta možností, jak zkusit překonat sám sebe a zkusit svoje možnosti, a to že se někdo chce prosadit prostřednictvím sportu rozhodně nepovažuji za tu poslední možnost, jak by se mohlo po přečtení věty „když už nenachází v životě více šancí na uznání“ zdát.

Naopak, ten který si ten sport zkusí rychle zjistí, že ona to zase není taková legrace, jak se může v televizi zdát, je to dřina, vůle, odříkání a překonávání, ale ten pocit, kdy si člověk řekne, jo dokázal jsem to, ten stojí za to (a to v podstatě platí v každé činnosti, nejenom ve sportu).

Jak říká jedno přísloví, cesta na které nejsou žádné překážky, nevede nikam …

>> frankm, 21. 05. 2010 17:29:49

ja bych to nase behani zas tak neprecenoval, prece jen na tom nic neni a taky diky tomu je tak oblibene (pokud jsi tedy nemyslel obecne sport, to pak asi jo). tomu, ze si nekdo v urcite etape zivota neco behanim nahrazuje, docela rozumim. nicmene kdo se dokaze systematicky sportu venovat, prokaze tu drinu, vuli, odrikani, tak musi neco dokazat i v beznem zivote. co ja znal spoluzaku na skole, kteri byli chytrejsi, ale tyhle vlastnosti jim chybely. no mozna jak na ktere skole, plzenske vikendove kurzy asi tak narocne nebyly:).

Nemusíte si to číst, spíš se chci jen tak vyzpovídat :) Ten článek mi hodně sedí, mám celý život problémy s nespavostí, dál jsem doposud příliš hubený a doktoři již neví co se mnou dál, k tomu jsem nikdy neměl štěstí v lásce, i kvůli tomu jsem podlehl sportovním sázení které mi chvilku dodávalo dobré pocity, které mi chyběly, nakonec jsem ale prohrál balík. Byl jsem na dně, již 2 roky se tomu úspěšně vyhýbám a nesnáším na to i reklamy. Prostě jsem si dal poslední šanci něco se sebou udělat, řekl jsem si: začináš znova! Jsem hubenej tak budu běhat řek jsem si, v práci už si nepřipouštim kecy od kolegů že jsem v 30 letech pořád sám, naučil jsem se omýlat dokola větu žiju si po svým a možnosti někoho mít nechávám otevřený klidně dokud budu živ, stanovil jsem si jasný cíle stát se závislej na běhání a pomalinku se zlepšovat a poznávat díky tomu i svět, opravdu mi to moc pomáhá když se vrátím vyčerpaný, zpocený, endorfiny mě zaplavují. Vím jedno jediný, nesmím toho nechat, ano dokážu se krotit, ale sport a konkretně běhání je pro mě momentálně největší štěstí, zdraví se mi zlepšilo a cítím se celkově líp. V práci lidi dokonce už nesnáší tu moji dobrou náladu, mnoho lidí co se skoro nehýbe podle mého život jen přežívá, bez kafe neudělaj krok a řeší i maličkosti jako tragedii. Tak dost, vykecal jsem se slušně, ale jsem rád že to píšu tady, dobrým lidem kteří se věnují skvělému sportu.

Běh je krásná závislost a já doufám, že mě z ní nikdo nikdy nevyléčí. 

Myslel jsem si, že bych bez běhání nevydržel víc než týden. Posledních čtrnáct dnů měl ale přesvědčuje, že to zas takový problém není. I když… párkrát jsem si byl zaběhat, abych se úplně nezkrátil a příští týden se ze zátěže nesesypal. :)

>> Radek Narovec, 21. 05. 2010 16:11:22

Něco na tom asi bude. Závody jsou způsob, kterak si nekonfliktně zaválčit s ostatními „samci“ nebo alespoň sám se sebou.

Já jsem na běhání závislý již od roku 1958, tedy téměř 52 let, dokonce si vše eviduji, i když běhání jsem nikdy moc nepřeháněl, vzhledem k nmým trenérským aktivitám na něj nebylo dost prostoru (zatím mám naběháno jen něco málo přes 70 000 km, ale neexisuje za tu dobu ani jediný měsíc, kdy bych nenaběhal alespoń 30 km, měsíční osobák mám 543 km). Denně běhám teprve nyní od 1.4., kdy už nechodím do práce a nedovedu si den bez běhání a alespoň 15 min cvičení vůbec představit.

Článek je dobře napsaný a nezbývá, než s ním souhlasit. Nicméně myslím, že právě běh je sport, který jde s potřebami blízkých většinou dobře skloubit, protože nejsem tolik vázán časem (mohu běhat ráno, v poledne, večer, v noci), časovými možnostmi dalších sportovců (mohu běhat i sám, ale třeba fotbal si sám nezahraji), nutností využívat speciální sportoviště nebo nutností na ně déle cestovat (plavecký stadion, posilovna apod.).

Můj přístup k tréninku i závodům je volnější, takže pro mě není problém určitý den neběžet vůbec, pokud k tomu nemám chuť nebo pokud mí blízcí potřebují mou přítomnost, se kterou běh není slučitelný. Věřím tedy, že i když běhu a různým analýzám a diskusím věnuji dost času, tak „závislý“ ve smyslu článku nejsem.

Nemyslím také, že by mi v životě chybělo „více šancí na uznání, realizaci, úspěch“, spíše naopak, avšak i přesto (nebo i právě proto) běhám pravidelně 3 roky, přestože zejména zpočátku byly mé výkony mému okolí spíše k smíchu, protože jsem se umisťoval v závodech na posledních místech a například v diskusním fóru k situaci v dříve významné akciové společnosti mě označovali za „rychlého chodce“. 

Všechno to jsou moc pěkné reakce, plné chuti do života a důkazy uspořádání ducha i těla :)

Bohužel mám v soukromých odpovědích i případy méně idylické, kdy běh slouží nebo posloužil jako léčba problémů, či spíše jen pokus o ní. Máte-li někdo podobné zkušenosti, napište nám na redakce@behej.com nebo přímo mně na radek@behej.com. Slibujeme, že zachováme diskrétnost (pokud vysloveně nebudete stát o to dát jiným svůj osobní příklad).

Moc díky!

Něco na tom bude, dnes ráno jsem nevyběhl a nějak nemám náladu na práci. Budu muset vyběhnout, až mimino usne, snad se to pak zlepší. 

Momentálně už dva měsíce běhat nemůžu (zánět úponu achillovek) a dost mě ten hlad po běhání ničí. Až si říkám jestli to běhání za to stojí…

Určitě je to závislost, protože když víc než den neběžím jsem hodinu od hodiny nervnější a protivnější. Jako zázračně moje nervozita po proběhnutí vyprchá. Původně jsem se domnívala, že je to pouze přebytek energie, ale i když jsem úplně utahaná z práce, stejně se " musím " bičnout a zaběhnout aspoň těch 40 minut abych byla zase v duševní pohodě. Teď jsem kvůli nemoci týden něběhala a už po dvou dnech jsem měla solidní depku a v noci na dnešek lýtka v totálních křečích. >> Radek Narovec, 21. 05. 2010 16:11:22

no, kdyby všichni neúspěšní běhali, aby se prosadili aspoň v běhu, to by byl průšvih! Poněvadž to bych musela ještě víc běhat, abych se v tom davu prosadila. Ovšem negativa dopadu mé závislosti na běhu jsou naprosto zjevná – domácnost chátrá, nikdo pravidelně neuvaří ( někdy ani nenakoupí ), děti si dělaj co chtěj, manžel si sám žehlí košile, zahrada zarůstá, smeták odpočívá atp.

>> Majka1, 22. 05. 2010 16:11:17

„děti si dělaj co chtěj, manžel si sám žehlí košile, zahrada zarůstá, smeták odpočívá atp.“

A nejsou to spise pozitiva?:-)

>> Majka1, 22. 05. 2010 16:11:17

Taky mne to napadlo …hlavně když jsou všichni spokojení…a v pohodě!

U mě naprostá závislost jak na běhu,tak na čokoládě…když se mi jedno z toho nedostává…,stavy nepříčetnosti:)­..tak nějak jsem pak odporná sama sobě,natož pak pro okolí…bohužel jsem nyní po plicní embolii,takže už pár dní neběhám a po psychické stránce je mi vážně na NIC!.. neskutečně moc se těším,až zase vyběhnu do svého oblíbeného lesa a proběhnu své staré známé tréninkové cesty…běh je můj život!