Do Kolína dorazil i běhající doktor Mulugeta Serbessa (Ortopedie Týn nad Vltavou), který, ač dává přednost spíše delším distancím, si odváží pomyslné stříbro za čas 52:18. Třetí skončil František Tichý ze Světlé nad Sázavou (56:18). Za první Kriegelovou doběhly Dagmar Kynčlová (OK Jilemnice) v čase 1:05:49 a pardubická Hana Vejrostová (1:10:20).

Na premiéru kolínského běhu bylo zvědavých přibližně 150 běžců a běžkyň. Přitom od myšlenky uspořádat vedle čtyř již existujících kolínských běhů ještě pátý, který by byl výrazně zaměřen na rekreační a kondiční běžce, uplynuly pouhé tři měsíce. Běžecká veřejnost se s propozicemi Kolínské „čtrnáctky“ setkala poprvé na závodě v Pečkách.

Datum konání – sobota 11. června – nebylo vybráno náhodně. Přátelé dechovky dobře vědí, že v tomto termínu se každoročně koná festival dechových hudeb Kmochův Kolín, pojmenovaný po slavném kapelníkovi a skladateli lidovek. Už léta se o tomto víkendu sjíždějí do města na Labi také pěší turisté a cykloturisté, aby absolvovali některou z tras Kmochovy padesátky. K těmto dvěma akcím tedy přibyla třetí – a můžeme snad bez pochyb říci, že to nebylo naposled.

Ředitel závodu Leoš Bešťák i jeho zástupce Jiří Remler se teprve nedávno přehoupli přes životní třicítku a do organizace závodu přenesli své zkušenosti ze zaměstnání. „Já jsem už takový perfekcionista, nemohu si pomoci, ale když se do něčeho dám, chci, aby to bylo uděláno pořádně,“ říká Leoš Bešťák.

Sám letos na rozdíl od svého kolegy na startu chyběl, ovšem svou denní dávku kilometrů zvládl již za svítání, když spolu se závodníkem a funkcionářem Sokola Kolín Vaškem Milerem ve svižném tempu zvládl deset kilometrů v rámci pietní štafety Javoříčko – Ležáky – Lidice. „Takhle brzy jsem snad nikdy neběžel, jsem bohatší o další nevšední běžecký zážitek. Vybíhali jsme ještě za tmy, po čtyřiceti minutách byl už den.“

Trasa kolínského běhu je sice rovinatá, ale úplně lehká není. Od startu u majestátní stavby gotického kostela sv. Bartoloměje vede městskými ulicemi k lávce přes Labe a na levém břehu se závodníci záhy vnoří do příměstských lesů, ideálních běžeckých terénů využívaných atlety po několik generací. Vždyť kolínské atletice bylo loni už 110 let a zdejší klub se může pyšnit tím, že pořádá čtvrtý nejstarší běh v Čechách, Drozdův lesní běh, který má letos na podzim už svůj 85. ročník!

Další část trasy zavede závodníky do chráněné přírodní oblasti – lužního lesa. „Odmyslím-li si komáry, je to nádherné místo, které jsme nemohli vynechat. Když tam někdy ráno běžím, nikde ani živáčka, jen ptáci řvou jako zběsilí,“ říká pořadatel Jiří Remler.

Poslední kilometry vedou potom proti proudu Labe po cyklostezce a cíl je na louce, která dostala nedávno přídomek „Medvědí“ podle pomníčku, připomínajícího setkání dvou populárních medvídků u Kolína.

KVALITA, ALE PŘEDEVŠÍM RADOST Z BĚHU

Základní traťové rekordy Jirky Milera a Katky Kriegelové jsou hodnotné a totéž se dá říci o časech absolutních vítězů kratší, přibližně sedmikilometrové trasy Tomáše Mocka (AC Pardubice) a Vandy Kadeřábkové Březinové (Sokol Plzeň – Petřín).

Kolínská 14 však přinesla i další, možná ještě významnější pozitiva. Na závody začínají v podstatně větším počtu přicházet i takoví běžci, kteří se donedávna báli postavit vedle ostřílených harcovníků. Na sedmikilometrovou trať se v Kolíně přihlásilo bezmála tolik žen a dívek, kolik bylo jejich mužských protějšků. A nenašla se přitom ani jediná, která by dobíhala na pokraji sil!

Dalším zajímavým rysem kolínské premiéry byla kázeň běžců, kteří usnadnili organizátorům přípravy tím, že se z více než 80% přihlásili prostřednictvím internetu předem. I když byli pořadatelé připraveni zvládnout očekávaný nápor dodatečných přihlášek, nebyly u prezentace žádné fronty.

V rámci startovného dostal každý startující nejen startovní číslo, ale i občerstvení v cíli a dvacet šťastných bylo vylosováno v závodnické tombole. A propos, tombola. Běžci se s ní setkají na mnoha závodech, ovšem málokde vyčkají na losování všichni. Kolínští použili systém, který znám z Německa, kde funguje precizně už řadu let. Losování probíhá v průběhu závodu, takže běžci, na které se usměje Štěstěna, si mohou proti startovnímu číslu rovnou přijít pro výhru bez čekání.

Je dobře, že přibývá běhů právě tohoto typu, přinášejících radost z dosažení dobrého (nebo i méně dobrého) času, ale především z běhu samotného. Domnívám se – a nejen po této zkušenosti – že pravý běžecký boom u nás teprve nastane, a možná již klepe na dveře.

WEBOVÉ STRÁNKY ZÁVODU

KOMPLETNÍ VÝSLEDKY