Přepálit start a zbytek závodu "ubušit"? Koledujete si o malér, říká studie

Pokud míváte problém s odhadem tempa a ve druhé půlce závodu jdou vaše mezičasy prudce dolů, zvažte, zda to za to stojí ze sebe vždy a za každou cenu vymáčknout co nejvíc, nebo raději zvolnit či dokonce závod vzdát. Lékaři pražského IKEMu jednoznačně doporučují to druhé na základě varovných výsledků studie téměř stovky maratonců, účastníků loňského Volkswagen Maratonu. ČLÁNEK BYL POPRVÉ ZVEŘEJNĚN V ROCE 2020

Problémem ani tak není délka závodu, ale váš zdravotní stav před závodem, váš přístup v tréninku i v závodě samotném a pochopitelně i aktuální podmínky na trati. Své sehrává i věk a vaše psychická odolnost – například jak odoláte pokušení vypálit po startu tempem vyšším, než na které máte. Což bývá problém hlavně (ale nejen) u nováčků, kteří nemají tolik zkušeností, zato však nezdravé ambice. V krajním případě si můžete přivodit vážné zdravotní potíže, nebo dokonce ohrozit své životy, dodávají autoři studie MarathonLab.

„Pokud ve druhé polovině závodu zjistíte, že byť jste trénovaný, ale zrovna nemáte svůj den a nejde vám to, pak čelíte podobnému riziku při dobíhání do cíle na sílu, jako tomu je u netrénovaného běžce,“ řekl MUDr. Marek Protuš a doporučil buďto závod vzdát, nebo jej dokončit na nízké intenzitě či dokonce s chodeckými vložkami. „Pokud to do cíle lámete silou, čelíte dokonce násobně vyšším rizikům. Tam ty námi naměřené hodnoty (poškození orgánů, pozn.red.) skáčou nahoru dokonce násobně.“

„Trénovanost je důležitá, ale jde i o zvolení optimálního tempa. To netrénovaní moc neumí. A dalším faktorem jsou neočekávané podmínky, například vedro a slabý přísun tekutin. Pokud by byly klimatické podmínky horší, než panovaly loni v květnu v Praze, kdy bylo téměř ideální maratonské počasí, pak by se dalo čekat, že naměřené hodnoty budou ještě hrozivější,“ uvedl.

Není to jen o nezkušenosti běžce. Ve studii byli i běžci s mnoha závody na kontě, kteří ale opakovaně běhají nevyrovnaně a opomíjejí i občerstvení. Takoví jedinci si za deset let mohou uhnat opravdu zásadní problémy, dodal Protuš.

Odborníci z IKEMu a jejich spolupracovníci analyzovali 97 účastníků maratonu v Praze. Záměrně volili běžce s maratonem za 3:30 a pomalejší, neboť se chtěli zaměřit hlavně na pomalejší hobíky. Odebrali jim vzorky krve, provedli vyšetření srdce a změřili další tělesné veličiny den před závodem, těsně po doběhu a pak den poté. Měřily se mj. hladiny troponinů, což jsou enzymy, které se uvolňují při poškození srdečního svalu. Získaná data porovnali s výstupy ze sporttesterů, které sledovaným běžcům měřily tempo a tepovou frekvenci při závodě samotném. A… dvěma účastníkům analýzy rovnou doporučili neběhat vůbec, natož náročné maratony!

„90 procent účastníků studie se s ničím neléčilo, na první pohled tedy zdravá populace,“ říká MUDr. Protuš. „Pak jsme ale zjistili, že 50 z nich mělo neléčenou hypertenzi (zvýšený krevní tlak, pozn.red.), 55 neléčenou poruchu metabolismu tuků, 10 abnormální nález při echo vyšetření a 27 pozitivní rodinnou anamnézu kardiovaskulárního onemocnění.“

„Po závodě jsme pak zjistili, že u 70 procent běžců byly přítomny nálezy, které se u pacientů hodnotí jako poškození myokardu, a 26 běžců mělo výsledky odpovídající akutnímu poškození ledvin!“

Lékaři však dodávají, že zdravý jedinec se z tohoto poškození rychle zotaví, problém může nastat v případech nedostatečné regenerace a startů v nepříznivých klimatických podmínkách, například extrémní závody v horku. A že se jimi termínovka plní stále více!

Autoři zatím detaily studie nezveřejnili s tím, že chtějí vydat souhrnnou publikaci. „Nyní nám šlo o apel směrem k netrénovaným běžcům, aby běhali s rozumem. Běh určitě je zdravou aktivitou, ale nezdravý je občas přístup účastníků závodu,“ uvedl MUDr. Protuš.

Během úterní tiskové konference se rozhořela i debata o tom, kdo má nést odpovědnost za případné zdravotní selhání účastníků běžeckých a jiných vytrvalostních závodů. Jak roste popularita masových běhů, mezi jejich účastníky logicky stoupá i počet „neběžců“, tedy lidí, kteří se vydají na dlouhou trať téměř bez tréninku, anebo teprve získávají zkušenosti a seznamují se s tím, jak jejich tělo reaguje na dosud nepoznanou zátěž.

„Až čtvrtinu analyzované skupiny lze považovat za rizikovou z hlediska kardiovaskulárních rizikových faktorů,“ varují lékaři. „Běžci obecně nejsou zdravější než běžná populace,“ dodávají varovně.

V některých zemích pořadatelé vyžadují lékařské potvrzení od účastníků, jinde se spoléhají na to, že samotní závodníci se o stav svého zdraví budou zajímat a buď si sami vyšetření zajistí, nebo se prohlásí za způsobilé. „Za 25 let pořádání v Česku jsme – díky bohu – měli jen jeden fatální případ během závodu. Pochopitelně nevím, zda někdo nezemřel s odstupem,“ uvedl Carlo Capalbo, šéf RunCzechu, největšího domácího pořadatelského domu. „Vůbec to ale nechci brát na lehkou váhu, závěry právě prezentované studie jsou hodně varovné!“

Sám IKEM upozornil na dva případy, kdy musela být účastníkům běžeckých závodů provedena transplantace jater a bohužel i další dva, které skončily smrtí. A dodali, že se nejednalo jen o maratonské běhy, ale i kratší distance od 10 do 20 kilometrů. Nejčastěji se jedná o rizika z přehřátí.

„Na startovní čáru jakéhokoliv závodu byste se měli postavit jen tehdy, pokud jste předtím neprodělali žádné akutní onemocnění. Maraton není pro každého a nikdo by se neměl snažit dokončit závod za každou cenu,“ dodal varovně MUDr. Jan Pirk, sám fanda vytrvalostních závodů a přednosta Kardiocentra IKEM.