SERIÁL: Dosud jsem spíš mlžil. Je na čase odkrýt sen

Také červen se víceméně vydařil. Ještě na konci května jsem si odběhl Valašský hrb, 55 kilometrů ve Vsetínských vrších. Hodně mě hodně bavil, zaběhl jsem i slušný čas. Jenže hned den, dva poté mě začalo pobolívat koleno a s mírnými přestávkami se občas ozve i teď. Naštěstí to vypadá spíš na nějaký úpon nebo šlachu, takže jsem trochu zvolnil, regeneruju a bedlivě sleduju, jak se to vyvine. Ale abych moc nenapínal…

Dalším závodem byl v půlce června Zugspitz Ultratrail. Konkrétně jedna z kratších tras, 29 kilometrů dlouhý výběh pod vrcholy Alpspitze a Zugspitze a následný seběh dolů. Trasa byla nádherná, ale co mě bavilo ještě víc, byli fanoušci. V nejvyšších partiích závodu byla trať doslova lemována desítkami fandících diváků, takže téměř nešlo zpomalit. Ani můj výsledek, 15. místo ze 110 mužů v kategorii masters, nebyl špatný.

Původně jsem plánoval, že v horách ještě zůstanu, a měl jsem namyšlený čtyřdenní pochodo-běh v Alpách. Ale nevycházelo mi to ani časově a ani tomu příliš nenahrávalo počasí. Takže jsem se i s ohledem na pobolívající koleno rozhodl, že to o dva týdny posunu. Ještě tento týden v neděli vyrážím směr Jeseníky, Rychleby, Kralický Sněžník a Orlické hory. Mám v plánu pětidenní běh, abych prověřil, jak jsem na tom.

Když jsem vám na začátku seriálu říkal, že se chci dostat do formy, abych mohl běhat vícedenní běhy, trochu jsem mlžil. Už několik let sním o tom, že přeběhnu Alpy, ale zatím mi to nevyšlo. Nejblíž jsem tomu asi byl loni. Ani letos ze začátku roku jsem moc netušil, jestli to vyjde, tak jsem to nechtěl říkat moc nahlas. Ale teď už vím, že letos na to mám. Takže to říkám naplno, do formy se chci dostat hlavně proto, abych si mohl splnit sen a přeběhnout Alpy.

Start plánuju na 9. září z rakouského Styeru, a pokud všechno vyjde, měl bych se po dvou týdnech dostat do italského městečka Gemona del Friuli. Trasu jsem si naplánoval přes Vápencové Alpy, Mrtvé hory, Dachstein, Vysoké Taury a Karnské Alpy. Něco okolo 450 kilometrů. Samozřejmě, že jde vymyslet i kratší přeběh, ta nejpřímější trasa přes Alpy má něco pod 300 kilometrů. Jenže já si chci proběhnout zajímavé oblasti, a hlavně chci raději běžet po hřebenech než v údolích.

A tím je vlastně daný tréninkový plán na nejbližší měsíce. Pomalé tréninkové běhy, postupné navyšování vzdáleností i výškových metrů. Samozřejmě, mám v plánu také pár závodů. Už jsem si za léta běhání ověřil, že tělo potřebuje změnu, aby se dobře adaptovalo na trénink. Pokud vás to zajímá, sledujte můj Facebook, kde hodlám průběžně reportovat, jak na tom jsem.

Celý seriál sledujte na blogu EUrunner.eu. Vychází se souhlasem autora