Jsem z Ústeckého kraje, a přestože jsou v současné době na většině závodů překonávány účastnické rekordy, našel jsem v našem kraji pouze jediného maratonce s výkonem pod 2:40. To není dobrá vizitka současných běžců, spíš pěkná ostuda! Ve druhé půlce osmdesátých let jich bylo patnáct…
Odkaz na článek

A k čemu je vůbec dobré, dřít na maraton pod 2:40, 2:30, 2:20…h. a huntovat si tělo nesmyslným kvantem kilometrů? Důležitější je, že běhá (hýbe se) pro radost a zdraví čím dál víc lidí, ne to, jestli máme špičkové maratonce, kteří se výkonem kolem 2:15 h. stejně neuživí a musí mít jinou normální práci.

Myslím, že jednu z odpovědí na tento palčivý problém lze vyjádřit i písní.

>> Luboš Brabec, 12. 01. 2014 16:48:19 Myslím, že odlišný názor není třeba hned zesměšňovat. Respektuji jiný názor.

>> PetrK, 12. 01. 2014 19:33:22

Nezesměšňuji ho, jen mi jeho tón připomíná onu písničku. A slova o ostudě nejsou na místě. Na tom, že Jirka Homoláč běhá maraton za 2:19 a máme méně běžců s časy pod 2:30, není nic ostudného. Prostě to tak je – z mnoha důvodů, které byly stokrát propírány.

Česká špička určitě neběhá pomaleji kvůli debatám o oblečení, sporttesterech, GPS nebo kompresnímu prádlu. Pokud tyhle věci někdo na závodech řeší, nejsou to určitě běžci usilující o první příčky a pozice mezi elitou.

Jasně, že to není o debatách o oblečení a podobně, to je naprostý nesmysl. Prostě je jiná doba, každý mladý člověk asi tuší :) Mě taky dnešní dorostenci přijdou líní a mimo. Ale to je vývoj. Ono dnes řešit bydlení a děti je trochu složitější :)

Zdá se mi, že se míchají dohromady dvě rozdílné věci. Na jedné straně pokles počtu výkonnostních běžců a kvality jejich výkonů, a fenomén běžce „konzumenta“ na straně druhé. Nemyslím, že je tam nějaká souvislost. To, že už není tolik maratonců v hladinách 2:20 – 2:30 je podle mě dáno změnou stylu života naší společnosti. Dnes prostě existuje nespočet způsobů, jak se sportovně (i jinak) realizovat a maratónský trénink s cílem 2:30 už zkrátka není tak atraktivní. A platí samozřejmě i to, že dnešní život není tak stabilizovaný (v dobrém i špatném smyslu toho slova), aby se člověk mohl věnovat časově tak náročnému koníčku.. Běžci, co se pyšní svým vybavením víc než svými výkony, existovali vždy. S popularizací běhu jich prostě jen přibylo. Někdy si taky říkám, že by měli v tréninku trochu zabrat, aby rozpor mezi kvalitou jejich oblečení a podaným výkonem nebyl tak propastný. Jenže je taky pravda, že díky takovým lidem cena kvalitních bot výrazně klesla (prostě se zvýšila poptávka), takže z toho mají užitek všichni . Mně osobně spíš dráždí pokles kvality v bězích do 10km. Jakoby měla spousta lidí pocit, že časy 38–35 min./10km jsou už skvělými výkony a oni sami skvělými běžci. Dřív to bývala třetí až čtvrtá liga, kdo chtěl uspět na závodech, musel se tlačit na časy 35–33 min. Pak se není co divit, že jsou na bedně tak často veteráni (samozřejmě všechna čest).

Podle mě je všechno o penězích. Odměna za vítězství v maratonu(a i na jiných závodech) je většinou tak směšná, že se prostě nikomu nevyplatí dřít stovky hodin v tréninku a huntovat si kvůli tomu tělo.

Musím naprosto se vším s Jirkou Malým souhlasit, v roce 1984, kdy jsme zaběhl maraton za 2:33:20, jsem byl šestý na MČR v Otrokovicích, ale v ročních tabulkách jsem byl 75. v ČR a 110. v Českos­lovensku, kdo chtěl v těch letech být do 10. místa v celostátních tabulkách musel umět pod 2:20. Pod 2:35 tehdy umělo 200 lidí v Československu. Pozor – téměř všichni při plném pracovním úvazku. Abych mluvil o sobě – běhal jsem před prací a pak večer po práci při minimálním talentu jsem dokázal stlačit desítku na 32:53, 15 km na 50:38, pětku na 15:47, dvacítku na 1:08, ale když jsem začínal jako půlkař dokázal jsem nejlépe 2:09,0 a to jednou jinak jsem dával 800 za 2:11 – 2:17!!!A ještě jeden faktor, body „Partizánky“ (adidasky,Nike nebo NB měla v podstatě jen repre), funkční prádlo nikdo neznal, hrudní pásy, Garminy, to taky ne. Ale rozhodně tím nikomu nechci bránit aby běhal maraton za 5 hodin, když ho to baví. Avšak chce-li se tím někdo živit, měl by být přece jen při lepším tréninku být schopen dát maraton za 2:14,a lépe. Měl jsem tu čest asi rok trénovat s Karlem Davidem, který nebyl žádný přehnaný talent a přesto ze sebe nakonec vyždímal 2:10 a to je už hodně dobrý.

>> cernyvac, 14. 01. 2014 11:27:09

Jste si asi odpovědel sám a máte pocit, že dnes se tím chce někdo živit a hlavně, že to jde a že to spíš lidi dělají pro zábavu? Myslím vytrvalce :) Ono od dob 1984 se dost věcí změnilo :) A co se týče funkčního prádla, nevím to už dneska z lepších běžců nikdo neřeší, je to prostě automatika. Taky jsme doma měli trabanta a nikdo neřeší to, že se už doba pohla a jsme víc hogofogo 

Stejné je to v celém vyspělém světě a důvody se tu mnohokrát probíraly. Ale napadá mě ještě jedna myšlenka. Před pár dny jsem shodou okolností viděl billboard runczech se zástupem děcek s medailí na krku a sloganem „každý je vítěz“, který ilustruje dnešní pojetí běhu. Výkonnostním sportovcům bude proti chuti popíráním soutěživosti a snahy dosáhnout co nejlepší výsledek, protože medaile a trička přece dostane každý zákazník, ehm účastník. Ale pro pořadatele a také pro většinu běžců dává smysl. Běhají přece kvůli odreagování se, zhubnutí a zdraví, pro které je pravděpodobně klusání několikrát týdně lepší než každodenní namáhavý trénink. Přiznejme si to a uvědomme si, že myšlení nás pravidelných běžců je zkreslené a neobjektivní. Vzpomínám, že když jsem byl mladý a viděli jsem někoho „jen tak“ běžet, považovali jsme ho za pošuka, protože buď měl něco užitečného dělat nebo se mohl věnovat zábavnějšímu sportu. To až dnes je běhání cool, ale jen ve velkých městech, na vesnici budete pořád za blázna.