Ale zpátky do loňského roku. Nevěřil jsem tehdy, že to zvládnu. Neboť když jsem den před odjezdem nasedl na 50 kg vážící kolobku, která se nedala skoro po smíchovských chodnících ovládat, viděl jsem vše černě. Ale zvládl jsem to!

PO návratu jsem nepřestal a jezdil celou zimu 10 km do práce a to samé zpět. Kondice stoupala a s tím i moje sebevědomí. Naplánoval jsem na letošní rok další cestu, ale Jana přišla s tím, že by to ráda jela se mnou. Proč ne, řekl jsem si. Navíc odmítněte ženě… Ať si to tedy zkusí. Ale co já, to už nebude v mých očích žádný sportovní výkon, co teď?

Řešení jsem našel. Po četbách knih Scotta Jurka a hlavně Riche Rolla, který popřel střední věk, v němž se i já nacházím (je mi 43), jsem pojal bláznivou, ne-li šílenou myšlenku. Romantik René Kujan dal svých prvních x maratonů na popud své ženy, tak proč ne já? Myšlenka rostla a sílila, ale to nestačí. Je třeba mít také natrénováno, a tak došlo k výměně. Přítelkyně hupla na koloběžku, já začal běhat.

Ne že bych nikdy neběžel, v mládí jsem běhal hodně na lyžích, ale jak šel čas, přišla rodina, kouření, alkohol… Pak jsem zhruba před třemi lety dokonce s redakcí Běhej.com absolvoval pár společných výběhů do Prokopského údolí. Dodnes vzpomínám na svoji první, vámi nazvanou letní, trasu. Ten kopec mě fakt dostal. Zimní byla celkem fajn.

Ale to je pár let zpět. A tak jsem začal v únoru znovu. Výběh na 5 km po práci jsem jako rodilý horal rovnou vzdal a začal běhat 10 km ráno do práce a 10 km z práce. Tak, jak jsem byl zvyklý jezdit na koloběžce. Dnes je z toho 15 km ráno a 15 km odpoledne. Víkendy 30 km a víc. Bolí to, ale nevzdal jsem se. Když takhle běháte, napadají vás různé myšlenky. A já se rozhodl zaběhnout oněch 20 maratonů za 30 dní naší cesty po severu.

Smělé, bláznivé, šílené… Spousty takových superlativ jsem slýchal už i v loňském roce a přesto jsem to nevzdal. Letos to tedy zkusím znovu. Pocit svobody a volnosti, který mi běh dává – třeba tím, že nemusím čekat na autobus anebo krmit nějakého plechového miláčka, je k nezaplacení.

Rád bych přiblížil tento svět i ostatním, běhat se dá v každém věku, ať jste chudí či bohatí, slabí či silní, tlustí či štíhlejší, prostě běhat může každý. Prodloužíme si tím svůj aktivní život, spotřebujeme méně léků, budeme se cítit skvěle… Důvodů, proč běháme, potíme se a někdy i trápíme, je spousta. Každý má ten svůj. Já mám ten svůj!

Jedna paní redaktorka, která o mě psala loni článek, uvedla krásnou větu: „Jestliže něco skutečně chceme, celý vesmír se spojí, aby nám to bylo umožněno.“ A slova Charlese Bukowského podaná ústy českého cestovatele Dana Přibáně: „Svět patří těm, kteří se neposerou“ jsou mojí mantrou.

Snad to bude stačit. Držte mi palce. Výsledek si nenechám pro sebe.

Váš český Forrest Gump, Zdeněk Valenta

Plán trasy:

24. května 2014 start Oslo (NO) – Konsvinger (NO) – Sveg (SE) – Mora (SE) – Ostersund (SE) – Kiruna (SE) – Karesuvanto (FI) – Tromso (NO). Návrat do Prahy 23. června 2014.