Slatiňany, Nasavrky, Zaječice, Luže, Peklo, Rabštejnská Lhota… Všechny tyto kouzelně znějící vesničky najdete nedaleko Chrudimi, malebného městečka se zachovalým historickým jádrem a atmosférou tolik připomínající jižanské země. Ne nadarmo se mu říká Atény východních Čech. Kousek odtud se tyčí Železné hory, na jejichž druhém svahu leží Golčův Jeníkov. A to, jak ví každé malé dítě, sotva začne běhat, je rodiště světové rekordmanky Jarmily Kratochvílové!

Tady všude se rozprostírají aktivity Klubu rekreačních běžců, zkráceně KRBu. Dát dohromady povídání o tomto klubu, jehož kanárkově žlutá trika s malovaným logem je možno vídat na závodech i hodně stovek kilometrů daleko, nebylo vůbec jednoduché. Jeho dva hlavní protagonisté sice byli velmi vstřícní, s volným časem to však je u nich bída. A to jsou oba v důchodu…

„Rád na otázky odpovím, ale teď je ještě zkouškové období na vysoké škole, kde učím. Pak dělám rozhodčího na několika závodech a ve zbývajícím čase mám velice příjemné starosti o vnoučata,“ odepsal klubový statistik Honza Zajíc. Rázný to muž, stejně jako byl Petr Haničinec v televizním seriálu o koních Dobrá voda, který se ve zdejším koutu země točil.

„Teď právě probíhá loutkářská Chrudim. Maluji pro divadlo kulisy, navrhuji loutky,“ zní pro změnu omluva Míry Alexy, druhé klubové duše a velkého všeuměla. Karikatur a vtipů tvoří kila a vybrat jen některé bylo nadlidským úkolem. Mimochodem, jiná z jeho malůvek už roky zdobí náš redakční systém.

Plán, že článek o KRBu vznikne „od stolu“, tak bere rychle za své. Vydáváme se na místo, kromě jiného si zaběhnout tamní kultovní cenu Monaka – pojmenovanou dle neméně kultovní, alespoň z hlediska historie klubu, hospůdky uprostřed lesa. Závod před ní startuje a končí, pochopitelně.

V roce 1979 se sešlo pár kamarádů, kteří se znali ze závodů, a napadlo je, že by mohli zkusit pořádat vlastní závod, ale hlavně spolu rekreačně běhat. V květnu roku 1979 tak proběhla ustavující schůze. Zakladateli klubu byli Jindra Zeman, Franta Lupač a Pavel Pros, ke kterým se přidávali další. Do konce roku jich bylo dvacet.

„Prvního ledna jsme tedy mohli uspořádat první závod – Novoroční běh v Chrudimi, Memoriál Pepy Poupěte. Letos měl už 34. ročník. Pepa byl náš kamarád, výborný maratonec, který běhal s Emilem Zátopkem. Moc nám svými radami pomohl,“ slyším od Mirka Alexy, jehož výčet aktivit zdá se být nekonečný: krom běhání a pořádání závodů se věnuje divadlu – navrhuje a vyrábí loutky, maluje kulisy, omalovánky pro děti. Velká cena Monaka bývá spojená s výstavou jeho kreslených vtipů.

Ale zpět k historii klubu. Na podzim roku 1980 se uskutečnil první ročník Velké ceny Monaka, „vlajkové lodi“ KRBáků. A běhá se dodnes. Podzimní termín zůstal, počet účastníků se pohybuje mezi 130 až 170.

„Na trati Velké ceny jsme také často trénovali, a nakonec se z neformálních výběhů vyklubala Malá cena Monaka. Ta se koná od roku 1990 jednou měsíčně. Účast a umístění se začalo bodovat a vznikl závod, protože bodování mají běžci rádi,“ usmívá se Mirek. V začátcích zde běhali třeba jenom čtyři chlapi. Dnes se účastní kolem stovky vesměs pravidelných účastníků. Je jím také známý Jirka Soukup s neuvěřitelným ročníkem narození 1927!

Přestávku měla Malá cena pouze v roce 2008, když byl kvůli vichřici zakázán vstup do lesa a dvouměsíční pauzu si vybrala i zimní sezona o dva roky později, kdy zde byly vybudovány stopy pro běžkaře.

Dalším závodem z chrudimské stáje je Běh 2:08. Odehrává se na lesním okruhu u Rabštejnské Lhoty jako časovka, tedy kdo uběhne co nejdelší vzdálenost v čase dvě hodiny a osm minut. Proč zrovna takový nekulatý časový úsek? Před třiceti lety, kdy závod vznikl, to byl světový rekord v maratonu a Chrudimáci si chtěli vyzkoušet, kolik za stejný čas uběhnou oni.

O kousek dál pod Železnými horami se odehrávají Letní a noční běhy Aušperskem. Ty druhé se běhají začátkem zimy a start je až za tmy, v šest večer. Všichni účastníci jsou povinně vybaveni čelovkami a reflexními prvky. Blikající světýlka závodníků tak krásně zapadají do předvánoční atmosféry, ve které se závod odehrává.

„V roce 1990 jsme uspořádali výlet do italského městečka Rosignano nedaleko Pisy. To je družební město Pardubic. S tamními běžci jsme si během čtyř dnů zaběhli štafetu zpět do Pardubic,“ přidává Alexa další perlu z historie, 1 200 km dlouhý běh, kterého se zúčastnilo 15 Italů a 30 Čechů. „Postupem času se členská základna obměnila. V poslední době přibyli i mladí, kteří chtějí nejenom běhat, ale i pomáhat s organizováním závodů. Jsme tedy rádi, že zřejmě nebudeme muset naplnit naše výhrůžky a skončit třístou Malou cenou Monaka,“ loučí se náš průvodce a skládá bavlněná startovní čísla. „Doma je vyperu, a za měsíc běžíme zas.“

ZBÝVAJÍCÍ LETOŠNÍ CENY MONAKA