Zaběhnout v 15 letech půlmaraton za 1:33:08 je opravdu obdivuhodné. Kde vznikl nápad se závodu zúčastnit?

„Taťka dělá triatlon a účastní se i podobných běžeckých závodů. Vždycky mě přemlouvá, ať jdu s ním. Když mi řekl, jestli s ním nepůjdu na půlmaraton, dlouho jsem o tom přemýšlel, ale nakonec jsem se rozhodl, že to vyzkouším.“

Kdy jsi začal s přípravou? Měl jsi nějaký tréninkový plán?

„Ještě v lednu jsem hrával naplno fotbal a musel jsem jezdit pětkrát týdně do Brna. Atletiku jsem sice dělal asi od sedmi let, ale jen ze srandy, kvůli fotbalu jsem na ni neměl čas. Když se začalo ukazovat, že jsem dobrý v běhání, začal jsem přemýšlet. Fotbalu jsem se nechtěl vzdát, miluji ho, ale nakonec jsem se rozhodl, že s fotbalem skončím, a od ledna jsem začal naplno trénovat atletiku. Měl jsem šestkrát týdně trénink nebo nějaký dlouhý výběh. Že bych se připravoval na půlmaraton, to se říct nedá. Spíš jsem trénoval bez konkrétního zaměření.“

Očekával jsi tak dobrý čas, nebo tě překvapil? Jak ses cítil během závodu?

„Věděl jsem, že mám natrénované, ale můj nejodvážnější tip před závodem byl čas okolo 1:40:00. Takže čas mě určitě překvapil. Celou dobu jsem si kontroloval hodinky, takže jsem s přibývajícími kilometry věděl, že čas bude dobrý. První kolo se mi ale neběželo zrovna nejlíp. Měl jsem hrozně ztuhlé nohy a bolel mě snad každý krok. Naštěstí po nějakých šesti kilometrech se mi povedlo pořádně rozběhnout a od té doby se mi běželo opravdu skvěle. Cítil jsem se dobře a věděl jsem, že můžu běžet ještě rychleji. Ale přece jenom jsem si nechal nějaké síly na závěr. Když to shrnu, čas je určitě super a závod to byl skvělý.“

V tomto věku určitě rychle rosteš. Jak nese tvoje tělo tak vysokou fyzickou zátěž?

„Žádné podobné problémy nemám, jen jsem věčně unavený. To mi ale nevadí, mám rád bolest způsobenou tvrdým tréninkem a podstupuji ji rád, protože vím, že pokud chci mít dobré výsledky, je to nezbytné.“

Co na tvoje běhání říkají rodiče? Nemají strach, že by sis mohl ublížit?

„Jak jsem už říkal, taťka je velký sportovec, a tak mě v tom hodně podporuje. Rozumí běhu a věří ve mě. To on byl jedním z lidí, kvůli kterým jsem přestal s fotbalem a začal se naplno věnovat atletice. Mamka atletice nerozumí, takže všechny věci ohledně běhu probírám s taťkou. Ten se o mě nebojí, naopak mamka pořád opakuje, ať si něco neudělám.“

Jaké jsou tvoje další sportovní plány? Čeho bys chtěl jednou dosáhnout?

„Teď jsem byl měsíc zraněný, měl jsem uzliny v třísle, takže mi uteklo Mistrovství ČR na dráze, na které jsem se opravdu těšil. Začínám pomalu trénovat a budu se snažit dostat zpět do formy. Co bude potom, se uvidí. Moje kariéra je teprve na začátku a ještě budu muset pořádně zamakat, abych byl ještě lepší. A čeho bych chtěl dosáhnout? Každý sportovec sní o účasti na olympijských hrách, ale myslím, že tento sen se mi nikdy nesplní. Takže se chci dostat aspoň na takovou úroveň, abych se běháním mohl živit, protože živit se tím, co člověka baví nejvíc, to je splněný sen.“