Rozběhnout závod pomalu a užít si ho. Tak zněl před závodem recept pozdější vítězky na absolvování desetikilometrového krosu s převýšením 460 metrů. Sama to však slušně napálila, přestože šlo o její první ostrý závodní start po prodělané nemoci.

„Ani pořádně nevím, co mi vlastně bylo. Zprvu jsem měla problémy s očima, brala jsem antibiotika, poté, co jsem začala trénovat, jsem trénink musela přerušit a znovu se léčit. Možná oslabená imunita,“ vracela se ke svým zdravotním trablům vítězka ženského závodu. Na jejím výkonu však tréninkový výpadek nebyl vůbec znát.

„To, že přede mnou budou jen dva muži, jsem vůbec nečekala. Naopak, myslela jsem, že budu s holkami mnohem více bojovat. Bylo to moje první proběhnutí se od březnových závodů, brala jsem závod jako běh pro radost,“ uvedla v cíli Vrabcová-Nývltová. „Jsem ráda, že mi to tak běželo, asi pomohl odpočinek. Teď hurá do tréninku,“ usmívala se. Běžecké závody podle ní mají díky velké účasti skvělou atmosféru a čím dál více ji baví se jich zúčastňovat.

Celkový vítěz Vít Pavlišta přes velké horko vylepšil o 22 sekund svůj loňský vítězný čas a v závodech RunTour, jichž se zúčastnil, zůstal neporažen. Běžel v čele velké sólo, druhý v cíli Pavel Dymák z Hvězdy SKP Pardubice za ním zaostal o čtyři a půl minuty.

„Stavím pořád na základu z letošní zimy. V prvním kole jsem nastoupil, udělal si náskok a pak už jsem si ho jen hlídal a dával pozor, abych se nezranil. Horko bylo podle mě srovnatelné s loňským rokem,“ uvedl v cíli liberecký vytrvalec Vít Pavlišta, jehož čeká republikové mistrovství na dráze, ale žádné velké běžecké cíle si pro podzimní sezónu nedává.

Náročnější to na okruhu libereckého závodu, na němž se v okolí Lidových sadů dva kilometry stoupá, v některých kratších úsecích výrazně, měli i vodiči. Držet stálé tempo na placaté trati, to je pohoda, ale jak to zvládnout v kopcovitém terénu?

„Proti běžnému závodu RunTour to je v Liberci obrovský rozdíl. Nedá se tu držet konstantní tempo. Hned po startu čeká na běžce dvoukilometrový kopec, ten jsme běželi pomaleji, v tempu kolem 6:30 na kilometr, doháněli jsme to na rovinkách a v sebězích. I ty jsou však technicky náročné, běží se po lesních stezkách s kořeny stromů a řadou zatáček,“ uvedl v cíli Tomáš Leixner, který v Liberci vodil na čas 55:00.

„Snažím se lidem třeba vyprávět vtipy, protože když běží na maximum svých možností, příliš si se mnou povídat nemohou,“ uvedl pak své know-how na to, jak odlehčit závod vytrvalcům, kteří využijí jeho služeb.

Na start obou závodů se v Liberci postavilo osm stovek vytrvalců. Ve srovnání s prvním ročníkem RunTour je každý rok vidět posun v organizaci. Ani horko organizátoři nepodcenili. Vedle dvou občerstvovacích stanic dokázali „last minute“ zajistit i hasičský vůz, který vytvořil příjemnou osvěžující vodní mlhu. Velmi povedená byla i medaile udělovaná v cíli všem, kdo se dokázali přes kopce v okolí Lidových sadů prokousat do cíle. Těšit se prý máme i na tu připravenou pro pražský říjnový závod.

VÝSLEDKY