Příběh začíná pokusem o přechod masivu Mont Blanku. V podání Kiliana Jorneta jednodenní akce, na kterou postačí vzít dvě energetické tyčinky a půl litru vody. Vždyť vyrůstal v nadmořské výšce 2000 metrů nad mořem… Co vlastně táhne tohoto skvělého běžce do hor? „Nahoře nenajdeme nic materiálního, z duchovního pohledu tam najdeme úplně všechno.“

Tragické vyústění pod Mont Blankem však Kiliana – borce, který na své webové vizitce šokuje údajem o klidové srdeční frekvenci: 34 – přiměje přehodnotit dosavadní pohled na životní priority a především na uspokojení ze samotného závodění. „Jsem sobec? Určitě. Vyrostl jsem ve víře v nezávislost a bojím se samoty.“

Druhá část knihy je částečně fiktivním příběhem z nejvyšších hor planety, částečně ale popisuje skutečný „výlet“ do Himalájí, byť v jiném čase a s jinými osobami. S jednoduchým poselstvím. Nedosáhnout na vrchol může být někdy i vítězstvím.

Kniha je zároveň pohledem do duše výjimečného sportovce, který jen obtížně hledá rovnocenné soupeře v horských bězích. „Víš, co je štěstí? Absolutní štěstí? Vteřina, kdy běžec spatří cíl, ohlédne se a uvědomí si, že to bude on, kdo protne cílovou pásku.“

Ne, kniha není dechberoucím příběhem, od kterého se nedokážete odtrhnout. Je ale vyznáním úžasné sportovní osobnosti. Vyznáním výjimečně otevřeným! Vyznáním o životě na neviditelné hranici. „Jsem si vědom svých limitů. To mi vymezuje určité hranice. Za nimi se vystavuji nebezpečí, setrvávat mezi nimi je lenost a pohodlnost. Chci po sobě ryzost odpovídající téhle hranici.“

Naše hodnocení: *** (z 5 možných)