V sobotu ráno nás z centra závodu na stadionu klasického lyžování v Harrachově převáží autobus do polských Jakuszyc. Krátký výklad trati a v devět startujeme. První kilometry stoupáme na hlavní hřeben po podemletých lesních cestách. Snažím se držet v kontaktu s čelem závodu, které mi ale mizí v dáli. Po sedmi kilometrech zastavujeme na první občerstvovačce a následuje první specialita závodu – rychlostní prémie. Na asi dvoukilometrovém úseku kolem Szrenice budou hodnoceni nejrychlejší muž a žena. Nikam se neženu a do kopce radši jdu, do cíle je ještě daleko.

Za Szrenicí sbíháme z pohraniční červené magistrály opět na polské území a přichází pro mě nejhezčí část závodu. Po dřevěných chodníčcích se dá běžet rychle a přitom se kochat dalekými výhledy. Klesáme, dřevěných chodníčků ubývá a začínáme kličkovat mezi kameny, trať občas vypadá spíš jako kamenné pole.

Několikrát zakopávám až v jednom seběhu letím pěkně po hlavě napřed mezi kameny. Sbírám se, z tváře mi teče krev, ale jinak jen pár odřenin na rukou a kolenech, nic zlámaného. Rozhoduji se doběhnout pár kilometrů na druhou občerstvovačku, kde se uvidí. Dobíhá mě Martin, se kterým spolupracujeme. Půlka tváře od krve, turisté se jen ohlížejí a dětem naskakuje hrůza ve tváři.

Výstup na hřeben, probíháme kolem Petrovy boudy a jsme tam. Omývám krev a organizátoři mi improvizovaně stahují ránu leukoplastí. Možná to bude na šití, ale to se rozhoduji řešit až v cíli. Vybíháme dál, za Špindlerovou boudu se trať stáčí zpět a pokocháme se krásami české strany Krkonoš.

Při seběhu do Špindlu kufrujeme a předbíhá nás několik borců. Byla to naše chyba, přehlédli jsme odbočku, trať je značená dobře. Proč sbíháme do Špindlu? Přece abychom si užili výstup na Medvědín. Po černé sjezdovce jsou to dva kilometry se skoro pětisetmetrovým převýšením, slovy organizátorů: vrcholová prémie. Třetí občerstvovačka nahoře přijde vhod. Pokračujeme přes Mísečky skoro až na Dvoračky, to byla asi nejhezčí a běhatelná část české poloviny trasy. Při výstupu kolem vrchu Kotel se několikrát obracím a kochám dalekými výhledy. Poslední občerstvovačka v údolí u rozcestí Krakonošova snídaně a už jen deset kilometrů do cíle.

Naposledy stoupáme na hřeben a sbíháme k Ručičkám, pak už jen po rovince pod Čertovu horu. Výstup pod vlekem na vrchol je po Medvědínu slabý odvar, do cíle už je to doopravdy kousíček. Teď už si jen dát pozor v závěrečném seběhu a v čase 6:02 dobíhám do cíle na 11. místě. TOP 10 a čas pod šest hodin byla blízko, ale vzhledem k okolnostem jsem spokojen. Doběh do cíle je výhrou. Závod měl pro mne dohru dvěma stehy v ÚVN v Praze, sérii Trailmaniacs ale zůstávám věrný!