Kdo tenkrát, těsně po druhé světové válce, běhal na závodech?

„Já jsem tenkrát běhal za atletický oddíl v Ústí nad Orlicí s Vaškem Čevonou (4. místo na 1 500 m na OH v Londýně 1948, OR 3:49,4), 800 i 1 500 metrů. A tady Sokol v Jablonném nad Orlicí vymyslel, že bude jako vzpomínku na Quido Štěpánka pořádat běh. Quido také běhal a byl v posledních hodinách války postřelen a později v červnu zemřel. Možná kdyby tu byl penicilin, dopadlo to jinak. Já bydlel taky v Jablonném, tak jsem na ten závod šel.“

A vyhrál jej. Tento pohár je za vítězství?

„To byl putovní pohár. Vymysleli to tak, že se musí vyhrát třikrát za sebou, nebo pětkrát celkem. Když jsem to měl vyhrát potřetí, pozvali mého kolegu z Ústí, Štainera. Ta trať byla asi tři kilometry městem, no to jsem mu nestačil. Z náměstí byl start, běželo se dolů a přes trať kolem továrny nahoru, zase se přeběhla trať, někdy jel vlak, to byla lapálie. Pak vedle hřiště, přeběhl se potok a ulicí u koupaliště zpátky na náměstí. Na mě to bylo dost. Tak jsem to pak musel vyhrát ještě třikrát, abych ten pohár dostal.“

Kolik vás startovalo na těch prvních ročnících?

„Někdy nás bylo třeba deset a někdy i třicet. Hlavně sem chodili z Těchonína vojáci, tam byla posádka. Pro ně to bylo zpestření vojny, já jim pak už nestačil. Běžel jsem to desetkrát, pak už vzadu, ale chtěl jsem běžet desetkrát.“

Sportovali jste i ve válečných letech?

„Tady vedle sokolovny v Jablonném bylo hřiště, tam jsme cvičili. V zimě se hrál hokej, ještě s prkýnky. Za války jsme běhali všichni za Choceň. Čevona chodil na obědy, chodil k příbuzným, to byli bohatší lidi, tak mě zvali. Všechno bylo na lístky, najíst se trochu dobře nebylo jednoduché.“

Jak vypadal váš trénink?

„Běhali jsme asi třikrát týdně, v těžkých botách podle Zátopka. Trénoval jsem sám, Václav Čevona mi ale vždycky něco napsal. Pojďte se na něco podívat. To jsou pohledy od Čevony, z olympiády v Londýně a tahle je z olympiády v Helsinkách. Tu podepsal kromě Vaška Čevony i Zátopek. Ale k tomu tréninku: Běhali jsme jen dvakrát nebo třikrát týdně, ale dělali jsme všechno ostatní. Jezdil jsem na kole, hokej jsem hrál a jezdil závodně kajak, na Pastvinách, za Žamberk. Hodně jsme i běhali na lyžích, to tenkrát nebyly běžky, byly to normální lyže, jen na přesky na boty. Sjezd jsem ale nejezdil. Běžkařských oddílů tady bylo plno.“

Co škola a práce, jak to tenkrát šlo dohromady se sportováním?

„Chodil jsem na průmyslovku v Šumperku a prolezl jsem. Bylo to přes válku, tam jsem byl přes týden. Po škole jsem pracoval tady v Jablonném v Tesle. Dělal jsem v nástrojárně, později jsem dělal v kanceláři plánky, to se ještě máčely v nějakém roztoku a sušily se na slunci. Sportovalo se potom, všechno se stačilo.“

Do kolika let jste běhal?

„Běhal jsem a vůbec sportoval do 37 let, jiné koníčky jsem ani neměl, pak jsem se oženil a už jsem nikdy neběhal. Veteránské kategorie nebyly a jak jsem se oženil, tak jsem přestal. Nebyl na to čas.“

Jste ve svých 94 letech ve výborné kondici, jak jste se udržoval, když jste přestal sportovat?

„Chodil jsem hodně s turisty. Takže chůze, do pozdního věku. K jídlu mám strašně rád vejce, pivo si dám taky, dodnes ho piju, ale už mám jedno na třikrát, zdravotní (směje se). Jinak nic zvláštního.“

Koncem dubna se běží 70. ročník memoriálu Quido Štěpánka, pořadatelé se na vás určitě těší, půjdete se podívat?

„No já nevím… („Ale to víš, že se půjdeš podívat,“ říká mu vedle sedící Jan Pešava, pořadatel závodu.) Tak asi jo…“

Přihlásit se na závod můžete zde: https://behej.com/…prihlasky/93, startovné bude věnováno na konto Lékařů bez hranic.