Kromě pokračování v tréninkovém plánu s jasným cílem zlepšení výkonosti a zvýšení objemů si zpestřuju trénink ještě mnohými výlety. V březnu jsem se rozhodla využít toho, že je v Tatrách ještě sníh a vyrazila jsem na skialpový výlet do Žiarské doliny a na Lučné sedlo. Protože ale ve skutečnosti nemám skialpové lyže, v duchu ztížení tréninkových podmínek jsem vzala svoje sjezdové lyže, přivázala je na už tak plnou krosnu a lezla s mačkama. Když zrovna nebyl sníh natátý a mačky zabíraly, zkoušela jsem místy i popoběhnout, abych natrénovala na uphilly kolem Zugspitzu.

Letošní závodní sezonu jsem pak odstartovala spolu s dalšími 12 000 lidmi pražským půlmaratonem. Na tento typ závodů, zcela po rovině, ve městě a po asfaltu vůbec netrénuju, vlastně to byla moje premiéra, ale chtěla jsem si jeden z podobných větších závodů vyzkoušet. Naběháno jsem měla, a tak se mi pocitově běželo dobře, dokonce tak dobře, že jsem na 15. kilometru zjistila, že díky malým zkušenostem s určováním tempa na podobných závodech jsem si nechávala zbytečně velkou rezervu a od té doby už jsem jen předbíhala a do cíle se mi podařilo předběhnout ještě 275 lidí. Čas jsem sice chtěla lepší než svých dosažených 1:57, ale vzhledem k tomu, jak je závod odlišný od mé přípravy, a k nečekaně vysokým teplotám si nestěžuju.

Víkend po půlmaratonu jsem se rozhodla trénovat kopce na další závod, který mě čekal, a vyrazila jsem na 20km výlet kolem Sázavy. Možná jsem to ale s tréninkem trochu přehnala a nezohlednila dostatečně nutný odpočinek, na který jsem si nechala jen jeden den, což se pak podepsalo na Ještěd Skyrace, který byl o pouhý týden později.

Na Ještěd jsem se hodně těšila, hodně připravovala a jeho 24,5 km s převýšením 1600 metrů jsem chtěla mít alespoň pod 3:30. Okolnosti mi ale bohužel moc nepřály, měla jsem po menší viroze, svaly mě bolely, ještě než než jsem vyrazila, a od 2. kilometru mi bylo špatně, nejen od žaludku, ale navíc i kvůli dlouhodobým chronickým potížím. Bolest mě paralyzovala a limitovala natolik, že jsem přemýšlela, že bych to na první občerstvovačce vzdala. Nakonec jsem sice doběhla, ale s neuspokojivým časem 3:40. Oproti loňskému roku jsem si tak sice čas vylepšila o 22 minut, nicméně vzhledem k okolnostem a k tomu, kolik jsem letos měla v horách naběháno, jsem očekávala lepší výsledek. Víc si o mých dojmech z Ještědu můžete přečíst na mém blogu.

Následný týden jsem zohlednila potřebu víc relaxu, a tak jsem na pět dní běh úplně vysadila. Z toho dva dny jsem vůbec nesportovala, zbytek dní jsem vyplnila doplňkovými sporty jako kajak, plavání, kolo a jízda na koni. V doplňkových sportech jsem navíc zařadila víc kola, většinu pracovních dní jezdím do školy na kole, tam a zpátky je to dalších 17 km k dobru, cesta zpátky je navíc do hezkého kopce, pro trénink ideální, zvlášť když můžu soutěžit s tramvají, kdo bude rychlejší. O víkendech navíc většinou zařazuju po sobotním vytrvalostním tréninku na neděli už jen vytrvalostní výlety na kole, opět zhruba 50 – 80 km.

V následujících týdnech mě čeká náročné a stresové období díky zkouškovému a státnicím, proto se snažím naběhat hodně objemů ještě před ním. Uvidíme, jak se zvýšená zátěž a stres na tréninku v květnu podepíše.