RunCzech už delší dobu nepokračuje v expanzi v Česku ve smyslu přidávání závodů v dalších městech. Proč?

„Našim cílem je RunCzech tak trochu naklonovat i na mezinárodní platformu. Během tří, čtyř let uvidíte značku RunCzech nejen v Česku a Itálii, kde již nyní jsme, ale i v Německu, Rakousku či bývalé Jugoslávii. Prostě v zemích okolo Česka. Ale chceme v tom postupovat spíše bez velkých show a prezentací, postupně dělat konkrétní závody a teprve potom vytvářet novou značku. Oficiální název zatím nemáme, bude to možná RunEurope, nebo RunCzech 2.0.“ (smích)

Chceš také změnit způsob, jakým komunikujete s českými běžci. Co si pod tím představit?

„To není jen o změně způsobu komunikace, nějaký marketingový krok. Chceme být opravdoví, být normálními lidmi, mluvit s běžci jako mluví běžci mezi sebou. Nechci už mít komunikaci ve stylu, jako jsme měli poslední dva roky. Hodně jsme se zaměřovali na zlaté známky, elitní atlety a sportovní stránku. Neříkám, že to bylo úplně špatně, ale chtěli bychom být běžcům o dost blíž.

Lidi bude víc zajímat, kdy jim třeba umožníte přeregistrace. Přeci jen, kdo ví devět měsíců dopředu, zda bude moci nakonec běžet půlmaraton či maraton? A ve vašem případě to není zrovna malá investice.

„Přeregistrace od příštího roku běžcům určitě umožníme, myslím, že je na to ten pravý čas. Zatím nemůžu říct, jak bude vše fungovat, to oznámíme brzy. Právě tohle je součástí všech změn směrem k běžcům – trochu jim život ulehčit. Nejen při závodě, ale i před ním a po něm.“

Z domova i ze zahraničí se ozývají názory, že běh a běžecké akce mají to nejlepší za sebou. Skončil podle tebe běžecký boom?

„Ne. Mám-li to podložit našimi čísly, tedy registracemi na příští rok – máme více lidí než loni v tuto dobu, ale je fakt, že se spíš přesouvají do regionů, do akcí v menších městech. Navíc loni jsme měli pokles v Praze kvůli vlastním chybám v práci s charitami.“

Můžeš to vysvětlit? Narážíš na to, že lidi už si nechtěli kupovat startovné od charit za přemrštěné ceny? Co budete letos, respektive v roce 2018 dělat jinak?

„Přemýšlíme, že se vrátíme k systému, který tu byl před třemi lety. Tehdy jsme prodali 95 procent kapacit a zbytek nabídli charitám. Jelikož tu je pořád převis poptávky po startu na našich závodech, lidé byli ochotni platit větší částky charitám. Ty byly spokojené a my také, protože jsme pomohli nasměrovat miliony do vybraných projektů. Loni jsme charitám předprodali startovné devět měsíců před akcemi a ty je prodávaly v době, kdy jsme je nabízeli my za naše ceny. Nižší, než měly ony.“

To ale nic nezmění na tom, že ceny startovného mohou být ve finále opět v řádech tisíců korun. Zejména když nadacím a charitám nabídnete místa až v rámci třetí vlny prodeje, kdy jsou vaše ceny nejvyšší.

„Uvidíme, zatím nemohu říci, za kolik jim je budeme nabízet, právě to nyní řešíme. Bude záležet na vývoji prodeje. Nezapomeň ale, že hlavním záměrem je pomoci právě charitám, umožnit jim, aby si peníze vydělaly.“

Celý rozhovor s Carlem Capalbem o 23 letech pořádání běžeckých závodů v Česku najdete v novém čísle Běhej, které vychází tento týden.