Necelá hodina a půl do Krnova, to je kousek. Před půl osmou v sobotu ráno vyrážím tak trochu do neznáma. Vím, že jsem nikdy nic podobného neběžel. Towerrunning znám jen z Youtube. Pár schodů na závodech člověk občas zažije, ale není to ono. Toto bude něco jiného. Na druhou stranu jako zpestření běžecké rutiny je to optimální volba. Poškádlit trochu stehna a užít si zábavy. Hned po příjezdu do Krnova kufruji, a to ještě nezačal závod! Kopec přede mnou a já ne a ne trefit odbočku. Na třetí pokus dobývám vrchol a hukot hudby mě ubezpečuje, že jsem správně.

Po vyzvednutí startovního balíčku si dávám abecedu a zahřívám motory, které jsou po ránu vše, jen ne připravené. Pár koleček mezi všude zaparkovanými auty a jsem zahřátý až až. Říkám, jak to ti organizátoři dělají, že závodníci můžou stát na místech, kde jiní smrtelníci vyfasují pokuty. Naštěstí je zde místa dost a je možné využít i přilehlé odstavné plochy. Když jsem trochu v provozu, jdu se podívat na to, co mě čeká. První výběh nahoru, bez čísla a nanečisto. Ještě nejsem nahoře a už to štípe. Bude to fakt výživné!

V deset hodin je odstartováno. První kolo se běží s desetisekundovým intervalem v pořadí dle startovního čísla. Celkem 156 závodníků. Šestnáct nejrychlejších v každé kategorii (krom dětí) postupuje přímo do osmifinále, poté následuje druhé kolo kvalifikace, kde postupuje zase šestnáct nejlepších dál. Následuje osmifinále, čtvrtfinále atd. Cíl je jediný – vyškrábat se nahoru co nejrychleji. Postupují vždy dva nejrychlejší. Velké finále běží čtyři závodníci. Je to souboj na ostří „stehna“.

Když jsem vpuštěn na schody, běžím zlehka, beru to po dvou a docela mi to jde. První polovina je v pohodě. Ve druhé mi tuhnou nohy, stehna jsou asi stokilová a funím jak medvěd. Nahoře se mi zatmívá před očima a sotva popadám dech. Je mi jasné, že budu bojovat v dalším kvalifikačním kole, a taky ano. To druhé asi s půlhodinovým odstupem běžím volněji než to první. Sázím na čas, který bude stačit na postup a chci pošetřit síly. To se daří, ale cítím, že více ze sebe asi nedostanu.

V osmifinále již neběžíme sólo, ale ve čtveřici. První dva vlčáci nasazují takové tempo, že jim to nemůžu dát zadarmo. Byť zabíhám svůj dnes nejrychlejší čas, přesto dobíhám třetí a nestačí to na postup. Jako změnu běžecké rutiny dnešní závod ale beru všemi deseti.

Velké finále mužů o jednu setinu vteřiny vyhrál Martin Tomica. Pořadatelé museli deset minut zkoumat videozáznam, aby si výsledkem byli jistí. Oba závodnicí totiž do cíle doslova skočili šipku.

Zázemí a organizace Cvilínských schodů byla fakt výborná. Za pár korun startovného závodníci dostanou kompresní ponožky, pamětní medaili, ale hlavně zažijí pořádné laktátové orgie. Teda v případě, že se nebudete šetřit, ale půjdete na krev!

Výsledky: https://results.onlinesystem.cz/…l/Index/1182