Pro mě to bylo naopak první seznámení s akcí, za kterou stojí tým nadšence a sympaťáka Martina Plecitého. A bez nadsázky můžu říct, že tohle se hodně povedlo. Pokud hledáte ve „změti“ stále četnějších položek termínovky nějaký komornější závod s atmosférou, přitom však s profesionálním zajištěním všeho potřebného, je to ten správný tip.

Pořadatelé navíc skvěle řeší různá dilemata nejednoho sportovce. Znáte to, o víkendu chcete zmizet z města na závod do přírody, ale máte rádi taky historii a kulturní památky. Nebo: chcete si dát při běhu do těla, což zde obvyklé patnáctikilometrové trasy se znatelným převýšením zcela naplňují, ale vaše drahá polovička se spokojí jen s pár kilometry „na pohodu“, což zase perfektně sedí na pětku, kratší to variantu běhu. A co děti, mají tu kde běžet? Mají, dětských závodů je hned několik pro různé věkové kategorie. A jako bonus si malí účastníci projdou Pohádkovou cestu se zábavnými úkoly.

Menší počet účastníků tu beru jako plus. V pohodě zaparkujete, nečekáte na nic fronty, s každým se tu potkáte, na úzkých pěšinkách v lese se zase s nikým nemačkáte. Na trati běžíte krásnou přírodou téměř bez lidí a v cíli se u občerstvení s ostatními spoluběžci snadno zapovídáte, žádná tlačenice tady nehrozí, všechno je dostatečně přehledné, takové mile rodinné.

Na podzim, když skončí sezona silničních běhů, si dopřávám pro zpestření pár krosů a tenhle bych rozhodně nad jiné vyzdvihla. Pořadatel připravil opravdu atraktivní trať s malebnými pasážemi a pěknými výhledy, nechybělo na ní pár technických prvků či hodně příkrá stoupání, bylo i dost seběhů, ale také delší úseky, kde se dalo držet tempo. Vlastně skoro žádná rovina, což ale vůbec nevadilo. Prostě běžecký závod jak má být.

Značení trati, zvlášť u nějakého delšího, zde 15kilometrového okruhu, může být někdy oříšek. Tady se organizátor vyznamenal dostatkem fáborků, jednotlivými kilometrovníky a mnoha šipkami na zemi a dokonce i křížky vysypanými moukou tam, kudy se běžet nemělo! K tomu připočtěte několik dobrovolníků v terénu, kteří vás v kritičtějších místech nasměrovali bezpečně správně. Občerstvovačka s nápoji byla umístěna také vhodně, zhruba v půlce trati, a závěrečný výběh k cíli před bránu hradu prověřil síly závodníků tak akorát, dalo se i trochu finišovat.

Doběhnete závod a co teď. Rychlíci čekají na vyhlašování, ostatní třeba na losování tomboly. Jsou akce, kde nevíte, jak si zkrátit čas, což zde tedy řešit nemusíte. Po výklusu totiž přichází pravá chvíle na procházku po hradě, trochu se ponořit do dávné minulosti, s příjemně unavenýma nohama vystoupat třeba na jednu z věží a pokochat se raně podzimními scenériemi okolní přírody. A tohle vás jednoznačně obohatí o další, nejen běžecké zážitky.