Samotné středisko závodu byste našli v Tesserete, ve sportovním areálu, kde byla možnost i kempovat. Místní stanové městečko mělo minimálně 30 příbytků. Zdá se, že pořadatelé se snaží myslet na ledacos a vyjít závodníkům maximálně vstříc.

Královská trasa – K113 km s převýšením 7400 metrů – vám dá pocítit nejen alpské sluníčko, ale i parádní výhledy na jezera a švýcarské Alpy se zasněženými vrcholky. Trasa je opravdu náročná a i přes limit 32 hodin ji zdárně dokončí každý druhý. Čas vítěze je kolem 15 hodin, nejlepší ženy pak potřebují ještě 4 hodiny navíc. Na této trati měli Češi zastoupení několika velmi zkušených ultra běžců a běžkyň, kteří by určitě pomýšleli na umístění v TOP10 (třeba Robert Frohn a Petra Mücková).

Závod samotný odstartoval s hodinovým odkladem kvůli silným bouřkám a dešti v 1 hodinu ráno. Počasí se ale umoudřilo a předpověď pro následujících 19 hodin byla solidní. Během této doby zvládlo závod úspěšně dokončit 22 závodníků, včetně 5 žen. Vzhledem k velmi silné bouřce a obecně špatným povětrnostním podmínkám se pořadatel rozhodl závod zhruba po 22 hodinách nejdříve pozastavit a posléze ukončit. Někteří závodníci šli opravdu už na hraně svých možností. Z našich se před ukončením závodu do cíle nikdo nepodíval, někteří odstoupili ze zdravotních důvodů, jiní sice dále bojovali na trati, ale byli pořadatelem právě kvůli bezpečnosti staženi do cíle. Pro některé to může být jistě zklamání, ale rozhodnutí závod ukončit nebylo pro pořadatele rozhodně jednoduché. Vše ale zajisté dobře promysleli s důrazem na zdraví závodníků.

Trasa pro zkušenější závodníky – K54 km s převýšením 3800 metrů – startuje v 8 hodin ráno a zde bychom asi našli největší české zastoupení, včetně opět několika velmi nadějných adeptů na celkové umístění (např. Tomáš Fárník, Michal Fárník, Jana Mikešová nebo Marcela Mikulecká). Trasa vede po hlavním hřebeni nad Tesserete přes vrchol Gazzirola ve výšce 2114 metrů a pak se dále vlní až k Monte Bré. Zde závodníci pohlédnou dolů k Luganu a upalují zpět do Tesserete. Z našich se nejlépe dařilo Tomáši Fárníkovi, který doběhl celkově na 7. místě (25 minut na bednu) a v kategorii do 45 let bral 5. flek. V kategorii zkušených žen si pro bronzovou příčku doběhla Marcela Mikulecká, která už letos stihla vyhrát například trasu 67 km na 100 Miles of Istria. V ženách pak celkově 11. doběhla Jana Mikešová.

Druhá nejkratší a o poznání rychlejší – K27 km s převýšením 2200 metrů – rozhodně není žádnou procházkou. Kopíruje trasu K54 a ze sedla na 23. kilometru akorát odbočíte na serpentýny dolů do cíle. Tuto trasu, která byla zároveň mistrovstvím Nizozemska ve Skyrace (vzhledem k nejvyššímu vrcholu 350 m pochopitelné), absolvovalo 13 Čechů. Na přední umístění mohl pomýšlet Tomáš Buryška. Ten závod mužů ovládl s náskokem necelých 7 minut na nového mistra Nizozemska. Iveta Vlčková pak doběhla na pěkném 10. místě v ženské kategorii.

Nejkratší trať sobotního programu – K18 s převýšením 1150 metrů – už byla určena spíše výletníkům, kteří se chtěli rozhlédnout po místních kopcích a přitom se trochu proběhnout. Organizátoři zde neřeší pořadí a vítězem je tak každý, kdo trať dokončí ve stanoveném čase. To platí i pro pět Čechů, kteří se na trať vydali.

V neděli se běžel pouze vertikální sprint, kde závodníci na 4,5 kilometru nastoupají 880 metrů. Tento závod byl již bez české účasti a v režii především místních borců. Zvítězil Roberto Delorenzi, který vystoupal na Caval Drossa ve 1390 metrech nad mořem za 36 minut.

Myslím, že se všichni naši závodníci a jejich doprovod na Scenicu dobře bavili, závody si užili a třeba přijedou příští rok zase v opět hojném počtu. Určitě se vyplatí sledovat webové stránky a facebook pořadatele, protože od podzimu se dají koupit startovní čísla za velmi zajímavé ceny.