Gratuluju k osobákům, které tě řadí k širší domácí elitě. Takže jsi nyní na běžeckém vrcholu?

„Díky, samotného mne ty časy překvapily. Na jakémsi vrcholu jsem zřejmě na jaře byl, já si ale nejsem schopen formu udržet delší dobu. Přijdou bolístky, pracovní a rodinné povinnosti, vysoké letní teploty, ztráta motivace. Nyní v říjnu jsem opět začal s pravidelným tréninkem, protože jsem se po létě cítil naprosto příšerně. Dost pochybuji, že užití slova „elita“ je ve spojitosti s mojí běžeckou výkonností adekvátní.“

Jak často trénuješ a kolik toho naběháš?

„Trénuji hodně nepravidelně, ale letos jsem zjistil, co znamená souvislejší příprava. Od začátku ledna do Jizerské 50 jsem spíše lyžoval, ale od půlky února do Pražského maratonu jsem za to v tréninku na své poměry pořádně vzal. Pravidelně jsem se dostával přes 100 km za týden, hodně toho bylo v rychlejších tempech. Čili jeden den volna týdně, 1–2× ´dvojfáze´, tj. klus do práce a z práce, dva těžké tempové tréninky na asfaltu kolem 20 km, jedna dráha, jeden dlouhý běh kolem 30 km.“

Držíš se nějakého plánu? 

„Když se chci na nějaký závod dobře připravit, řeknu si o plán Vítkovi. Dost toho už ale zvládnu sám jen tak podle pocitu. Plány slavných nesleduji, přípravu na cokoli podřizuji práci, rodině a své vlastní chuti. Nejsem běžec teoretik.“

Chodíš k Vítkovi pro rady?

„Konzultuji s ním všechno, především tréninky a regeneraci. Kromě toho mi hodně radí při velkých závodech - taktika, logistika, občerstvení, to jsou důležité detaily, které spousta běžců kolem mne zanedbává. Také si rád nechám poradit s vybavením. Boty, oblečení, hodinky atd. v podstatě vůbec neřeším. Řeknu mu, co potřebuji, on mi řekne ´kup si tohle´ nebo mi to rovnou objedná. Brácha má všechno stokrát vyzkoušené a mně odpadají starosti s výběrem.“

Máš nějaké osvědčené tréninkové tipy?

„Na vytrvalost mi výborně fungují dlouhé stupňované běhy. Třeba 9 km klus, 9 km lehce pod 4 min/km a 9 km stupňovaně po kilometru až na desítkové tempo. Vše souvisle. V rychlejších tempech chodím klasické dráhové tréninky, máme ve Svěráku oblíbený kontrolní trénink 20× 400m (1:20) se 100m meziklusem. Kdo to odběhá v pohodě, bez přestávek, třeba si ještě přidává nebo zrychluje, ví, že je na tom dobře. Teď se ale nejraději věnuji běhům v přírodě výletním tempem.“

Co tě nejlíp motivuje?

„Většinou je to start na nějakém velkém závodě, který si chce člověk užít nebo prostá soutěživost. K rozhodnutí připravit se na letošní maraton mne přiměl loňský výkon týmového kolegy Honzy Ježka, který můj debutový maratonský čas překonal o 20 vteřin. Ten čas byl těsně pod 2:50, věděl jsem, že mám na víc, ale do přípravy se mi vůbec nechtělo. O místo na čele klubových tabulek bylo ovšem nutné zabojovat. Letošní podzim je to ale vyloženě fyzická potřeba pohybu, únavy. Překvapilo mne, jak důrazně si o to tělo řeklo.“

Jak řešíš regeneraci?

„Strečink a masážní válce po každém tréninku, ideálně i ve dny, kdy člověk netrénuje. Sauna dvakrát měsíčně, masáž a fyzioterapie jednou za měsíc, občas bazén. Hodně mi s regenerací radí Vítek, když mě něco bolí, vysype z rukávu pár cviků, které fungují.“

S kým se na závodech poměřuješ? Máš nějaké „tradiční“ soupeře?

„Ani ne, závodím docela málo a závody, kterých se účastním, mívají dost různorodá obsazení. Známé tváře ale samozřejmě potkávám. Těžce nesu, když mne poráží ženy nebo veteráni, což se stává obzvláště na kopcovitých tratích – zdravím Báru Jíšovou. Více mi sedí delší, tempové běhy po rovině. Před startem je mi většinou víceméně jasné, s kým poběžím.“

Kam by ses ještě rád v běhání posunul? Máš nějaké vysněné mety?

„Zásadní zvyšování času věnovaného tréninku neplánuji, tudíž nelze ani očekávat další zvyšování výkonnosti. Celkem mne ale dráždí letitý osobák na 10 km, letos jsem se k němu přiblížil na pár sekund. A taky bych rád vydržel běhat aspoň tak dlouho jako děda. Myslím, že poslední Janovskou 11 běžel v 77 letech.“

Jaké máš závodní plány pro příští rok?

„O mých sportovních plánech v příštím roce bude rozhodovat především naše dcera, která se chystá na svět na Vánoce. Ve Svěráku ale nejsem jediný, takže máme již nyní naplánovaný výlet na Berlínský půlmaraton i s rodinami. Vypadá to na pořádně silný kočárkový fanclub. Také bych si rád zajel Jizerskou 50, která je pro mne srdcovou záležitostí. Vše ostatní je ve hvězdách.“

Co pro tebe běh znamená?

“V první řadě je to mentální relaxace. Při lehkém tréninku mne napadají geniálně jednoduchá řešení pracovních problémů, se kterými se trápím třeba týden. Při těžším tréninku nebo závodě jsem naopak schopen 100% vypnout hlavu a soustředit se jen na výkon. Dále je to pochopitelně způsob, jak udržet tělo v nějaké funkční pohodě a kondici. Na druhou stranu ale čím dál více cítím, že běhání kolem 100 km týdně po asfaltu není pro lidské tělo úplně optimální a zvlášť s přibývajícími roky musím čím dál tím více času věnovat regeneraci. Už párkrát mne moje tělo za odfláknutou regeneraci nepěkně potrestalo. V neposlední řadě je to společenský faktor. Sportovní Klub Svěrák, v jehož barvách běhám většinu závodů, se pro mne stal samozřejmou součástí života. Scházíme se na pravidelné tréninky, soustředění, pivo, organizujeme závod Večerní Svěrácká Desítka, vydali jsme knihu… Díky sportu jsme si taky dost blízcí s bráchou, i když to by asi fungovalo i bez běhání.“