Vídeňský maraton očima účastníka
Start na Vídeňském maratonu jsem vyhrál v soutěži Mizuno na stránkách behej.com. Přestože běhám celkem pravidelně, neměl jsem naběháno potřebných 300 km měsíčně, moji hranici, abych se při maratonu netrápil. Rozhodl jsem se maraton ve Vídni pojmout jako kvalitní trénink a při závodě si prohlížet město.
Chtěl jsem běžet tak, abych byl v cíli kolem 3:45.
V sobotu 26. dubna jsme přijeli do Vídně, prošli se trochu po městě a odpoledne se vydali do Expa v Prátru, kde jsem se zaregistroval ke startu. Sešli jsme se zde s olomouckými běžci, určili a prohlédli jsme místo, kde měl stát druhý den mikrobus, pak jsme přejeli na nocleh.
Předpověď počasí byla optimistická, jasno, sucho, teplota kolem 17°C, téměř žádný vítr. Rozhodli jsme se všichni běžet v tílkách a krátkých kalhotách.
V neděli 27. dubna ráno v sedm hodin, hned po snídani, byl odjezd do Vídně, vystoupili jsme z mikrobusu a šli do metra, kde jsme potkávali další běžce, kteří jeli také na start. Start je v UNO City, organizátoři hlásili účast třiceti tisíc lidí. Později se ukázalo, že celý maraton běželo a dokončilo kolem 6200 lidí, zbývající běželi 1/2maraton, případně štafetu nebo některý z kratších běhů.
Startující byli rozděleni podle výkonnosti do barevně
označených startovních vln, já žádné označení na čísle neměl, proto
jsem se natlačil dopředu. Start byl na mostě přes Dunaj a neohlásil ho
výstřel, ale siréna.
Protože jsem byl dost vpředu, rychle jsem se dostal na startovní koberec a
tady už všichni běželi. Držel jsem pomalé tempo, podle rady mám mít
prvních 5 – 10 km pocit, že mne všichni předbíhají. Nechal jsem proto
všechny, ať si běží a podle hodinek a značených kilometrů se snažil
upravit rychlost běhu na 5 min/km; běžel jsem ale rychleji, asi 4:30 –
4:40min/km. Mezičasy zde snímají každých pět kilometrů, z pozdějšího
výpisu jsem zjistil, že jsem toto tempo vydržel do 25. kilometru. Pak se
projevily chybějící dlouhé běhy v tréninku a musel jsem
zpomalit.
Dav běžců postupoval přes Prátr podél ramene Dunaje do centra Vídně, odtud k Schönbrunnu a po Mariahilfer Straße opět do centra k Hofburku, kde je cíl 1/2maratonu a maratonci běží na druhý okruh. Ten vede městem, na 24. km se připojuje na cestu kolem dunajského ramene a pokračuje do parku, kde je 33. km a obrátka. Odtud se běží stejnou cestou jako na prvních kilometrech do cíle. Počasí bylo podle předpovědi, slunce svítilo, ale nebylo horko, alespoń ze začátku určitě.
Cestou mne předbíhali běžci z Čech, poznali mne podle vlajky, kterou mám našitou na dresu. Pozdravili jsme se a popřáli si navzájem dobrý běh. Každých pět km byla občerstvovací stanice, k dispozici byla voda na pití a iontový nápoj, voda na opláchnutí, na některých banány a na posledních dvou také Coca-cola. Od 30. km jsem začal cítit únavu, zpomalil jsem, občerstvovací stanice neprobíhal, ale procházel a v klidu pil. Mám rozběhnuto na 3:30 a chci dosáhnout takového času. Občas jsem si i preventivně popošel, to když jsem cítil, že se mi začíná zvedat žaludek. Mám vyzkoušeno, že je lepší kousek popojít, než se žaudek uklidní.
Poslední kilometry opravdu neubývají tak rychle jako počáteční, od 40. km se běží mezi davy lidí, povzbuzují všichni. Místy byla mezi diváky ulička uzká tak, že mohli běžet vedle sebe jen dva lidé. Před cílem a nedalo se dobře předbíhat. Naštestí byl poslední kilometr ohraničen bariérou, cesta širší, tak jsem sebral zbylé síly, abych doběhl v co nejlepším čase. Proběhli jsme k cílové rovince, na hodinách jsem viděl čas 3:28:12, tak to bude pod 3:29:00. Nebylo. Běžec přede mnou začal dělat posledních sto metrů letadlo, roztáhnul ruce a běhal křížem krážem k cíli. Lidé byli vděční za show, povzbuzovali ho, plácali do rukou, ale další čtyři běžci za ním byli brzděni. Proběhl jsem cíle v čase 3:29:03, celkově 1228.místo, vzhledem k naběhaným kilometrům jsem spokojený.
Po doběhu šlo vše hladce, medaile, pití, křeč, občerstvení, masáž, vrátit čip, vyzvednout oblečení a převléci se. Bylo opravdu krásně, slunce svítilo, zámecké parky plné odpočívajících běžců, většinou spokojených.
Maraton ve Vídni je pěkný závod na kvalitním povrchu, většinou asfaltovém, dlažba téměř žádná. Široké ulice umožňují, že si běžci nepřekážejí a plynulé tempo lze držet po celou dobu závodu. Trasa vede jak kolem historických budov – Radnice, Opera, Schönbrunn …, tak v parcích a místech zastíněných stromy.
Pokud se někdo bude chtít vídeňského maratonu v budoucnu zúčastnit, doporučuji přihlásit se a zaplatit si startovné včas a s předstihem si zajistit ubytování.
Martin Holan
Oficiální web závodu
Komentáře (Celkem 1)
administrator 03.04.2010 13:32:28
Start na Vídeňském maratonu jsem vyhrál v soutěži Mizuno na stránkách behej.com. Přestože běhám celkem pravidelně, neměl jsem naběháno potřebných 300 km měsíčně, moji hranici, abych se při maratonu netrápil. Rozhodl jsem se maraton ve Vídni pojmout jako kvalitní trénink a při závodě si prohlížet město.
Odkaz na článek
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.