V názvu máte Baroko maraton, ale běhají se různé distance. Můžeš je prosím přiblížit?

“Pro běžecké začátečníky je určena trasa o délce 10 km vedoucí po lesních pěšinách s jedním kopcem, s převýšením cca 140 m, z téměř poloviny vede po naučné stezce Ludvíka Očenáška. Hezky běhatelná je trať půlky, kterou také zvládnou i běžečtí elévové. Na trati jsou dva významnější kopce, převýšení celkem 370 m, z velké části vede trasa po cyklostezkách, nechybí nádherné výhledy na řeku Střelu a její okolí. Královská, maratonská trasa patří k obtížnějším, především v kopcovitější první půlce, odměnou jsou běžcům nádherná panoramata. Druhá půlka vedoucí údolím Manětínského potoka a řeky Střely patří k nejhezčím, jaké jsem kdy běžel, otázkou je, jak budete přes únavu tuto nádheru vnímat.”

Co ultra trasa?

“Pro ultráky je připravena trasa o délce 100 km, zčásti vedoucí po trati maratonu, dále pokračuje polními a lesními cestami na ikonický vrch Vladař. Převýšení 1800 m už dá zabrat, závod je navíc ztížen tím, že jeho převážná část se běží v noci. Ale není nad krásné svítání nad Střelou… Všechny trasy jsou bohatě zabezpečeny občerstvovacími stanicemi, na trase 100 km nechybí ani teplá polévka a čaj. A medaili v cíli dostane každý, kdo se do něj úspěšně dostane.”

Ne každý zná okolí Plas a krásná místa na trase, atmosféru závodu, atp. Dal bys bez velkého přemýšlení dohromady tři důvody, proč k vám přijet?

“Krom výše zmíněných nádherných přírodních míst na trati se celým průběhem dne vine přátelská, pohodová atmosféra, kterou se snaží držet parta více než 100 kamarádů, organizátorů, dobrovolníků. Hlavní osoby organizačního týmu jsou dlouholetí běžci, vytrvalci, kterým se snaží naplňovat heslo Běžci běžcům. Jen máloco u nás běžcům chybí. V Plasích se potkává podobná krevní skupina lidí, kteří mají rádi běh v přírodě, pohodu, dobrou náladu.”

Jak zvládáte přípravy letošního ročníku? Řada pořadatelů hlásí propady účasti, lidé se možná bojí hromadných akcí…

“Přípravy zvládáme stejně jako v posledních 12 letech. Občas něco zaskřípe, občas je toho až nad hlavu, někdy si říkáme, jestli to za to stojí, ale vždycky se z toho vyspíme a moc se těšíme nejen na další dny příprav, ale i samotný závod a především závěrečné sobotní večerní posezení organizátorů a závodníků. A jestli se někdo bojí hromadných akcí? Kdo se bojí, nesmí do lesa…” (úsměv) 

Co bys vzkázal těm, kteří na závody nyní nejezdí proto, že po covidu mají výrazně horší fyzičku? Počkáte v cíli na případné opozdilce?

“Říká se Sláva vítězům, čest poraženým. U nás ale poražení nejsou. Vítězem je každý, kdo doběhne. A nejlépe s úsměvem na rtech! To je pro nás pořadatele tou největší odměnou. A protože v areálu zůstáváme až do nedělního rána, tak opravdu počkáme na každého.” 

Na co ty se nejvíc těšíš v rámci letošního ročníku?

“Že se po roce zas uvidím s množstvím kamarádů běžců i organizátorů, na povídání lidí, co vše na trati zažili, na závěrečné posezení při pivu v sobotu večer a snad zas na pocit dobře odvedené práce po nedělním dopoledním úklidu areálu.”