Jsi moderátor, komentáror, nebo spíkr? A je v tom podle tebe rozdíl?

“Komentátor pouze popisuje věci, které se kolem něj dějí. Připravený moderátor však je spíše průvodcem účastníka závodem. V podstatě umí zorganizovat velkou část dění za ředitele závodu. Časový plán akce, organizace účastníků, poukáže na důležité momenty tratí, vypíchne zajímavosti dne a vytváří žádoucí atmosféru na místě. Spíkr je asi totéž jen poangličtěné.”

Jak velkou část tvého výkonu tvoří zadáním pořadatele a kolik je tvou improvizací během moderování?

“Zhruba deset procent času jsou plánované informace, partneři, časový plán a podobně. V drtivé většině času tedy spíše reagují na aktuální dění, tvořím atmosféru a nebojím se ani předat trochu informací ze světa daného sportu, například významné úspěchy sportovců na velkých akcích nebo jaké ještě akce se dějí v průběhu sezony.”

Je klíčovým předpokladem pro to stát se dobrým moderátorem sportovních akcí být spíše sportovcem a znát prostředí, nebo dobrým moderátorem, byť s minimální znalostí prostředí?

“Na úrovni akcí, které moderuji, je prim jednoznačně znalost daného sportu. Přičemž pochopitelně současně věřím, že to umím i adekvátně odprezentovat. Jakožto běžec chápu souvislosti tohoto sportu i absolvování závodů. Dokážu odhadnout, jaké informace závodník ocení a které jsou zbytné. Většina mých klientů se rekrutuje z řad mým přátel, spolupráce jsou dlouhodobé a pomáhá, že znám historii daných závodů a často na vlastní kůži i konkrétní tratě.”

Kdo je pro tebe top sportovním moderátorem?

“Odpovědí asi úplně nepřekvapím – chovám ohromný respekt vůči Danu Stachovi za jeho schopnost precizní přípravy, ale i fantastické prezentace v rámci akce. Každopádně co akce, to originál. Věřím, že je v Česku velké množství schopných moderátorů, a je výhodou, pokud DNA moderátora tak nějak odpovídá i DNA dané akce. Osobně bych řekl, že dobrým moderátorem může být každý, kdo je dobře připravený a zároveň ho to baví. A pokud je moderátor zároveň z daného sportu, jedná se bezesporu o velkou přidanou hodnotu. A také o výhodu v případě nejrůznějších problémů, kdy je třeba fungovat spatra.”

Proč nebývají sportovními moderátory ženy?

“Takhle jsem nad tím nikdy neuvažoval. Nemyslím si, že by na to neměly. Spíš se obávám, že svým projevem musím být moderátor sportovních akcí důraznou personou s výrazným hlasem. A myslím, že na tom něco je, když začne rázně moderovat chlap. Když začne moderovat žena, v mnohých z nás se může vyjevit pocit „bacha, úča de…“”

Co je moderátorovou noční můrou?

“Nevadí špatné počasí, až tak nevadí ani organizační změny nebo problémy. Nejvíce se bojím výpadků technického rázu.”

Podařilo se ti někdy nějaké faux pas?

“Občas se stane, že třeba při doběhu oceňuji odhodlání a výkon různě znevýhodněného sportovce. Věkem, postavou, obezitou, hendikepem… Upozorněním na něj de facto upozorňuji i na jeho hendikep! V ty momenty je třeba jedním dechem dodat, o jak skvělý výsledek jde, a prezentovat jej jako mnoho dalších, kteří si ten den sáhli na dno.”

Jak dlouhá je příprava na závod, na který jedeš poprvé?

“Zhruba šest hodin. Je třeba si načíst zadání od klienta, tratě, distance, organizační pokyny, prezentaci partnerů, historii a charakter akce. Pochopitelně, čím více závod znám, tím je příprava efektivnější. Je také pravda, že je to vyváženo jinou hodnotou, protože ty akce již znám a je co prezentovat i nad rámec zadání. Což je výhoda i pro klienty, kteří se mi tudíž nemusí tolik věnovat.”

Jak důležitou roli hraje výběr hudby?

“Zásadní. Umocní to i mé snažení o vytvoření atmosféry. Ale třeba cyklisti jsou větší rockeři. Běžci zas potřebují více rytmus. Jelikož s hudbou pracuji, troufám si říct, že mám playlisty celkem propracované tak, aby se mi podařilo dosáhnout adekvátní reakce u účastníků akce.”

Je pro tebe důležitá interakce s účastníkem?

“Naprosto. Ať už aktivně, kdy se za ním vydám s mikrofonem, nebo pasivně, kdy pouze popisuji dění okolo daného účastníka. Čím pestřejší interakce v cíli, tím osobnější a pestřejší atmosféru můžu vytvořit. Často se lidi mikrofonu zaleknou, tak je netlačím do nekomfortní situace. Jindy jsou v cíli tak nadšení, že se rádi podělí o své pocity.”

Všiml jsem si, že v prostoru cíle pracuješ s tabletem, kam ti časoměřiči posílají aktuální výsledky. Je rozdíl v práci moderátora v dobách bez čipové časomíry a dnes?

“Absolutně! Dříve to bylo více popisné a intuitivní. Dnes více osobní, kdy každému finišerovi mohu říct jeho čas, pořadí v kategorii a oslovit ho jménem. Každé má svoje, a i dnes se najdou akce, kde pracuji čistě s mým popisem a odhadem. Odmalička jsem orientační běžec a tyto akce dnes i moderuji. Vzhledem k tomu, že se startuje intervalově, ani tablet časoměřičů mi tolik nepomůže, protože aktuálně nejrychlejšího běžce v cíli stále ještě může někdo porazit. Zde se pak projevuje znalost prostředí, kdy dokáži predikovat další možný vývoj závodu.”

Spousta pořadatelů má spíše osobní důvody k organizování akcí, ale vyprofilovala se i řada pořadatelů, kteří to mají jako full time job. V jakém prostředí se ti pracuje lépe?

“Ti nejmenší pořadatelé si akci většinou odmoderují a uřídí sami. Naopak u těch největších je pořadatelem často sportovní manažer, který ale nemá takový vztah ke sportu nebo sportovci. Na akcích je pak poznat, že je nedělají sami sportovci, ale je to produkt. Je to často zbytečně komplikované a věřím, že to sportovci často poznají. A jelikož pro mě je moderování koníčkem, musí mě bavit a měl by mi i dávat prostor pro flexibilitu, je pro mě proud středně velkých akcí ten pravý.”

Co by se muselo stát, abys dělal moderování akcí na plný úvazek?

“Musel bych si začít říkat o větší honorář!”

Je na to český trh připravený?

“Je. Ale nevím, jestli jsem na to připravený já. Jsem rodák z Libereckého kraje, jen v něm je spousta úžasných akcí, které by se mi líbily: orienťáky, běžecké akce, letní či zimní Jizerská 50… Ale zde už narážíme opět na tu profesionalizaci pořádání akcí. A je otázkou, zda ruku v ruce s profesionalizací jde i profesionalita a zda se tím neztrácí příběh té akce. Jizerská se mi líbila za staré party, ale ta již začala narážet na své limity, proto vidím rozdíl mezi Jizerskou za místní organizace a Jizerskou za organizace profesionální.”

Do které Jizerské bys jako moderátor patřil ty?

“Jednoznačně do té původní.”

Proč? Co z toho starého ti na Jizerské 50 chybí nebo je upozaděno?

“Líbilo se mi, že to byla ryzí srdcovka milovníků Jizerských hor. Nicméně ani aktuální podoba není vůbec špatná a nemám proti této velkolepé akci jakýchkoliv námitek! A jelikož je tento závod hodnocen velmi vysokou známkou mezinárodních organizací, bylo by v tuto chvíli špatně otáčet kormidlo opět k pohodovějšímu a třeba více limitovanému závodu s menším množstvím účastníků.”

Když jsme u transformací závodů, kdy se přechod z malého závodu na koleni k rozměrově většímu povede? Dá se to říci obecně?

“Vždy záleží na původní vizi toho, kdo závod zakládal, v jakém prostředí a pro jaké kamarády – závodníky. Na druhou stranu, pakliže do pořadatelství vkládáte maximum a je vidět a cítit silná zpětná vazba, proč neposouvat ty možnosti k větším a tím přilákat a nabídnout lokalitu i lidem, kteří by se o ni dozvěděli mnohem složitěji.”

Máš s tím ty sám osobní zkušenosti?

“S kamarády jsme před mnoha lety pořádali akce pro 20 lidí, kde bylo cílem se především pobavit. Tento typ závodu byl vlastně překážkovým během! Už tehdy jsme měli na trati tahání pneumatik, běh na vrchol nějakého výrazného kopce, běh potokem apod. Nyní jsou to megalomanské akce, podporované nadnárodními společnostmi využívajících krásných lokalit a atraktivity mezi sportovci.”

Jsi spíkrem závodů Prague Park Race. Vybočují nějak z tvého pohledu?

“Navenek vybočují relativně rychlým průběhem, nádhernými lokalitami, které závodníky provedou po místech, která v daných místech nemuseli předtím objevit, a pro mne velmi milou organizací malého týmu. Což mi vyhovuje, neboť se jeden na druhého můžeme spolehnout.”

Některým závodům konaných po desítky let se nyní moc nedaří oslovovat nové běžce. Proč tomu tak je?

“Oslovování nových účastníků v současné době je již marketingovou věcí. Závodů je mnoho a někdy zkrátka narazí na limity lokality a času. Je pak také otázkou, zda závod chci pořádat pro stovky či tisíce sportovců, nebo jen v rámci okresu, maximálně kraje.”

Nabídka běžeckých akcí násobně stoupla a už před covidem byl patrný pokles účastí. Navíc stouplo i startovné. Nyní akce hlásí i třetinové propady účastí a bojí se o budoucnost. Je z toho podle tebe cesta? Nebo prostě nabídka opět poklesne?

“Bude to přirozený vývoj, věřím že ti, kteří pořádají akce bez nároku na zásadní zisk a mají to jako koníček, tak ti si s tím poradí. Akce, kde je zapotřebí i výrazné finanční podpory ze strany partnerů či institucí, mohou zvažovat své směřování. Nicméně celá Evropa čelí mnoha problémům a záleží, jak rychle se stabilizuje, protože od toho se odvodí i sportovní část života.”

Marek Vobr

• narodil se v Novém Boru a vystudoval na skláře
• vyrůstal v prostředí orientačního běhu, jeho první odmoderovanou akcí byl ale jeho vlastní maturitní ples
• již od teenagerských dob se pohyboval mezi hudebníky, DJ a rádii, býval hostem rádia Evropa 2 při prezentaci nových hudebních trendů, stál u vzniku Rádia Wave
• ročně odmoderuje na 50 sportovních akcí
• je tváří závodů série Prague park race již od jejich začátků
• pokud se nominuje, vyrazí letos na veteránské MS v orientačním běhu