Atypická trať, která se v tu dobu nikde moc neběhala, +/- 12 km a přes 1800m převýšení, počítala s časem kolem hodiny a 30 minut, pro ty nejlepší, ještě o pár minut líp. Na to bylo potřeba mít natrénováno minimálně jako na půlmaraton, ale mít sílu na to, dokázat běžet v kuse třeba hodinu do kopce s více než 15% stoupáním, bez naděje, že se trasa narovná. Navíc začátek po rovině a tempo kolem 3 min/km vyžadovaly zase pro změnu trénink spíše na pětku…

V tu dobu se běhaly u nás závody v běhu do vrchu o délce tak do 30 až 40 minut. V zahraničí to bylo jiné, ale i tak se světové poháry v běhu do vrchu pohybovaly svou délkou kolem hodiny, takže tahle trať byla opravdu výzvou.

Vyrostl jsem na dráze, takže rychlost nebyla překážkou, bylo však potřeba nabrat sílu a vytrvalost. Střídavé tempo v terénu, kdy rychlejší úsek byl vždy do kopce, bylo jedním z hlavních tréninkových jednotek. Nikdy jsem nebyl žádným polykačem kilometrů, týdenní dávka v podzimním a zimním období byla vždy kolem 100 – 120 km a v letním závodním období 60 – 80 km. Trénink jsem tedy volil hlavně přes opakované úseky a tím natrénoval tempovou vytrvalost, která je v půlmaratonu i v běhu do vrchu jednou z nejdůležitějších položek. Síla a tempová vytrvalost. Samozřejmě jsem věděl, že 90 minut běhu je mou hranicí, dál se už budu v závodě trápit. Pak už by to nebylo o závodění, ale o prosté uběhnutí závodu.

Nyní pořádám závody v Česku a máme v nabídce i krosové půlmaratony, tím nejbližším je třeba Mizuno Labský půlmaraton. Často se mne lidé ptají, jak delší běhy v nerovném terénu a na proměnlivém podkladu běhat. Už to není klasický kros, ale ani to není maraton. Je to takový obojživelník. Je důležité vycházet z profilu a obtížnosti tratě. Horský půlmaraton, kde se bude skákat po kamenech, počítá se s převýšením a výsledný čas bude odpovídat spíše uběhnuté třicítce po rovině nebo rovinaté trati v Polabí po lesních upravených cestách, kde je minimální převýšení.

Také je důležité si položit otázku, zda chci ten půlmaraton “jen” uběhnout, nebo dosáhnout nějaký stanovený čas, případně si hlavně zazávodit? Pokud je to můj první půlmaraton a jde mi spíše o to ten závod uběhnout, je určitě lepší si nastudovat trať, říct si, za jak dlouho to asi uběhnu. Podívat se, kolik je na trati občerstvovaček, co na nich bude, kdy bude první a kdy ta poslední. Pokud jich bude málo, vzít si do kapsičky nějaký ten energetický gel.

Na rovinatějším půlmaratonu se logicky lépe udrží nastavené běžecké tempo. Důležité je nepřepálit začátek. Určitě je lepší, ze začátku běžet volněji a spíše s brzdou a až s odstupem začít zrychlovat a předbíhat soupeře, než se ze začátku nechat strhnout atmosférou závodu a davem a později se trápit nebo dokonce odstoupit. Samozřejmě ideální je kontrolovat tempo podle hodinek, do kterých si předem stáhnete trasu závodu.

Co na krosové půlmaratony obout? Pokud se jedná o náročný půlmaraton v horách, určitě boty krosové s hrubou podrážkou, kde v seběhu nebudete cítit kameny a v traverzu vás bota podrží. Pokud nepomýšlíte na první místo a spíše chcete daný půlmaraton jen uběhnout, klidně volte tréninkové boty s vyšším tlumením. Pokud je to rovinatý půlmaraton po lesních cestách, tak bych se nebál silničních speciálek. Opět ale záleží na tom, zda jsem běžec začátečník, který si chce závod vyzkoušet/uběhnout, v takovém případě bych určitě doporučil silniční tréninkovou botu.

Roman Skalský čtyřikrát vyhrál Velkou kunratickou, vyhrál MS v běhu do vrchu a hladkou desítku zvládl během své kariéry jen lehce přes 30 minut. Dnes je pořadatelem domácích závodů pro veřejnost pod hlavičkou Prague Park Race.