„S čím jede do Valencie? Ideálně pro osobní rekord,“ říkal pár dní před startem Moiřin trenér Václav Janoušek, člověk, který Moiru dlouhodobě podporuje svým optimismem a vírou, že lze dělat výkony na úrovni minimálně evropské špičky. A stalo se. Moira nedělní závod ve své oblíbené Valencii – loni se tu kvalifikovala na olympiádu a před měsícem si vylepšila osobák na poloviční distanci – pojala trochu stylem hop nebo trop.

Závod v nabité konkurenci rozběhla v poli běžkyň, které by jí ještě před dvěma lety ukázaly rychle záda. Mezičasy ukazující tempo 3:23/km ukazovaly, jak si tentokrát česká závodnice věří. Podmínky ve Valencii, kterou nedávno postihly ničivé záplavy, byly skvostné. Skoro bezvětří, optimální teploty pod 15 stupňů Celsia, nebe bez mráčku.

Kdo čekal, že Moira začne ve druhé půlce vadnout, nedočkal se. Zatímco Terka Hrochová to po 30. km musela zabalit, protože nedokázala držet nastavené tempo a nemělo smysl po tak náročné sezoně dupat na maximum, dcera skotského vytrvalce Eddiho Stewarta si šla jednoznačně pro skvělý výsledek a jistě i satisfakci za zklamání na letní olympiádě.

Půlmaraton za 1:11:38, 30 km za 1:41:49, tempo jen malinkato kleslo na 35. km, ale závodnice Spartaku Praha 4 to urvala, protože dnes měla hlavu silnou: 2:23:44 po finiši, kdy ještě zvládla předběhnout dvě závodnice včetně Američanky Sarah Hall.

“Byla to taková horská dráha, běželo se opravdu rychle. Prožívala jsem si krize, první už těsně před půlmaratonem. Bylo to o tom, abych se udržela skupinky. Ale po krizi se mi zase vrátila energie,” říká Stewartová.

“Je super, že Moira chytla super skupinku, ve které se dokázala udržet celý závod a v závěru se ještě poprala o umístění,” navazuje Janoušek. Během závodu se povedlo i občerstvení. “Měli jsme něco naplánováno, ale řídili jsme se pocity Moiry, což se vyplatilo,” vysvětluje Janoušek. “Největší krize přišla klasicky okolo třicátého kilometru, ale zase třeba posledních pět kilometrů se mi běželo úplně skvěle. Hodně mi pomohlo, že jsem do cíle závodila se dvěma holkama, se kterými jsme se přetahovaly o nejlepší desítku,” vysvětluje Stewartová. “Nevěřila bych, že bych byla schopná se umístit takhle vysoko na takto prestižním závodě!”

Vtipy a rodinné hecování, že by jednou chtěla tátu v maratonu porazit, se pomalu ale jistě blíží naplnění. Vždyť už zbývají jen tři vteřiny! V roce 1995 zaběhl Eddie v Praze čas 2:23:41. Pomalu aby znovu obul maratonky a šel pořádně trénovat! Jen žertujeme, je jasné, že sympatický Skot musí mít z výkonů své dcery převelikou radost!

Ani pyšná maminka Miriam, rovněž běžkyně tělem a duší, neskrývala po závodě své nadšení a dojetí. A přidala velké díky kouči Vaškovi Janouškovi, který se o Moiru stará o dob jejích juniorských let.

“Vašek dostal Moiru jako žákyni, která trénovala 2× týdně. Trénují spolu 15 let a výsledky stoupají. Jasně, že ve výkonnostním stoupání jsou zuby, ale to je v každé disciplíně. Tělo není stroj. Každopádně a jednoznačně je Vašek trenér, který vypiplal Moiru z „nikoho“. Není to tak, že už dostal nějakého hotového atleta a pokračuje v jeho přípravě, jak se to děje ve vrcholové atletice u profesionálních trenérů,” říká Miriam a dodává:

“Trénuje sám sebe, hromadu dalších běžců, chodí do práce, je ve výboru oddílu a má rodinu se čtyřmi dětmi… Patří mu náš velký dík za jeho dennodenní péči, nejen trenérskou, ale i organizační a manažerskou!”

Těmi zuby ve vývoji zřejmě naráží na mírnou rozkolísanost ve výsledcích Moiry. Ta letos zvládla osobáky na všech třech klíčových distancích mimo dráhu, ale současně si přivezla z Paříže plný batoh zklamání, protože tamní vedro a netradičně kopcovitá trasa jí absolutně nesedly. I tak je ale pohled na její výkonnostní vzestup impozantní!

A co budoucnost? Nedělní výkon Moiře jistě otevře prostor pro vyjednávání o lepších podmínkách a na zajímavé závody. Má ještě prostor pro zlepšování?

“Kam to může jít dál? Hodně těžká otázka… Ty limity jsou ostřejší a ostřejší. Nervy víc a víc. Moira už se pohybuje na dost vysoké evropské i světové úrovni a má těžké výzvy. Ale je profesionální běžkyně, dělá pro posun první poslední. Snad se ještě posune. Vytrvalci mají delší sportovní kariéru,” říká její maminka.

Nicméně Moiru čeká ještě hodně dřiny, dnešní osobák jí stačí jen do první stovky letošních světových ženských tabulek. Rovněž limit pro zářijové MS v Tokiu 2025 je drsný (2:23:30), byť systém kvalifikace umožňuje i prosadit se skrz světový žebříček, v němž se po dnešku Moira hodně zlepší.

“Limit na MS mě teď tolik nemrzí, více mě mrzí, že jsem asi o tři vteřiny nedala tátův osobní rekord, ale zase mám motivaci do příště,” směje se Stewartová.

“Jenže díky celkovému devátému místu má Moira bonusové body do světového rankingu, ze kterého by se mohla na MS do Tokia kvalifikovat,” pokračuje trenér Václav Janoušek, který ocenil výkon své svěřenkyně. “Posun rekordu o dvě minuty je fakt velký skok, navíc se Moira dostala na sedmé místo letošních tabulek mezi Evropankami,” dodává Janoušek.

I proto je nyní hodně nevídaný pohled na letošní české maratonské tabulky – lépe než Moira zvládlo 42,2 km jen kvarteto mužů! Jedním z nich je Jan Kohut, který dnes ve Valencii zaběhl čas 2:22:33.

s využitím podkladů od agentury Sportegy