Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Když se asfalt změní v kolotoč. Běželi jsme Mizuno T2 půlmaraton

Když se asfalt změní v kolotoč. Běželi jsme Mizuno T2 půlmaraton
foto: Mizuno T2 běhy

Jakub Hladký | 11.03.2025 | přečteno: 194×

Sobota 8. března. Den, kdy jsme si řekli: „Půlmaraton? Jasně, to bude fajn!“ A opravdu byl. Tedy pokud za „fajn“ považujete pobíhání po českobudějovickém výstavišti jako křeček v kolečku, s nadějí na epickou dřevěnou medaili a obrovský řízek na konci. A my tu naději měli!

Zázemí jako z pohádky (té mrazivější)

Parkování? Pohodička. Hned u blízkého obchoďáku, žádné bloudění a zoufalé hledání volného fleku mezi dodávkami. Prezence v hale? Pěkné prostorné místečko, jen by to mohlo být o něco málo teplejší. Ale co, když se hýbete, nezmrznete! Hlavně židlí bylo dost, takže žádné souboje na lokty o místo k sednutí.

Jako bonus tu byla hlídaná úschovna zavazadel a Mizuno mělo svůj vlastní malý chrám obuvi. A venku? Stánek s jídlem a pitím, který vás už při rozcvičce navnadil na tu nejlepší část celého dne – řízek po finiši!

12 kol dřiny, ale kdo by to počítal? (My!)

Trať? Asfalt jak sklo (naštěstí díky oteplení bez sněhu a ledu), rovinka, ideální pro osobáčky! Jenže jakmile zjistíte, že poběžíte 12 okruhů, trochu vám ztuhne úsměv. Protože zas taková pohodička to nebude.

Počasí? Jarní idylka! Ráno lehce přimrzlo, ale sluníčko se brzy předvedlo a tričko s kraťasy byly jasnou volbou. Každé kolo na vás čekal občerstvovací stánek – voda, ionťák a něco malého na zub. Primárně sice určeno pro borce běžící maraton a 50 km, ale my jsme taky sem tam něco uzmuli, protože si přece zasloužíme podporu, ne?

Jenže pozor! Těch 12 okruhů mělo malý zádrhel. Sice vypadaly opticky krátké, takže člověk rozběhlý jako nadšený zajíc mohl v první polovině v druhé pěkně vytuhnout a doplatit na to. Zkušení běžci to věděli, my ostatní jsme si lekci odtrpěli na vlastní nohy.

Finiš a řízková nirvána

Konečně cíl! Dřevěná vypalovaná medaile v ruce, obličej vyčerpaný jako po noční v ocelárně, ale pocit vítězství nás spolu s jarním sluníčkem hřál. A pak – tramtadadá! – vytoužený řízek! Nebyl to však ledajaký řízek. Byl to obrovský král řízků, čistá proteino-karbo-bomba, která okamžitě obnovila všechny spálené kalorie. Ještě teď na něj s láskou vzpomínáme.

Verdikt? Běžet a užít si to

Celkově? Super akce! Organizátoři milí, atmosféra pohodová, jarní běh na výbornou. A pokud se vám zdá, že běžet 12 okruhů po výstavišti ztrácí kouzlo, tak se nad tím prostě povzneste. Protože pokud to uděláte, v cíli na vás bude číhat ten božský řízek a první časy v nové sezóně. Za rok se vrátíme a svoje časy určitě překonáme.

Komentáře (Celkem 0)

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední

jhladky muž Dnes 12:52:16

Sobota 8. března. Den, kdy jsme si řekli: „Půlmaraton? Jasně, to bude fajn!“ A opravdu byl. Tedy pokud za „fajn“ považujete pobíhání po českobudějovickém výstavišti jako křeček v kolečku, s nadějí na epickou dřevěnou medaili a obrovský řízek na konci. A my tu naději měli!
Odkaz na článek

Nalezené položky: 1 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.