Slunečné počasí a vysoké teploty jsou v Nasavrkách už téměř konstantou. Tou naopak není trasa, která se v minulých letech obměňovala – snazší s jediným výrazným stoupáním v závěru se střídala s náročnější, v jejímž průběhu závodníci mají možnost poznat, že Železné hory takto nebyly pojmenovány pro nic za nic.

Váhaví běžci, kteří si svou kondičkou nebyli jistí, dali přednost Lidovému běhu – patnáctistovce, která odstartovala ve čtvrt na jedenáct. Na trať o délce desetiny hlavního závodu vyběhlo dokonce 250 závodníků – hlavně děti, senioři a celé rodiny (v jednom případě doprovázeny i jejich čtyřnohým přítelem).

Deset minut po půl jedenácté pak bývalá vynikající půlkařka, světová rekordmanka a mistryně světa Jarmila Kratochvílová konečně vystřelila ze startovací pistole.  130 běžců vyrazilo na trať. První tři kilometry byly poměrně příjemné, s jediným ne příliš dlouhým stoupáním. Jenže od chvíle, kdy závodící znovu proběhli startem a byli podpořeni početným publikem, idylka skončila.
Dvanáctikilometrová šňůra kopců se některým závodníkům mohla zdát nekonečná. Sílu jim ale dodávali kromě vlastní vůle místní obyvatelé. Je totiž znát, že Velká cena Nasavrk se už nějaký ten rok běhá a lidé odsud jsou na ni patřičně hrdí. Paňmámy v zástěrách, stařečci vyklonění z okna nebo stojící před brankami, děti i místní mládež na motorkách – ti všichni hlasitě vyjadřovali svou podporu. A bylo to moc příjemné!

Stoupání, klesání, stoupání, klesání a zas a znova. Nikde žádné občerstvení, ti kdo jsou zvyklí i během kratších běhů doplňovat tekutiny, trpí. Běžci na samém chvostu už výběhy do kopců vzdávají a jdou krokem. Na jedenáctém kilometru se silnice mění v lesní cestu. Konečně měkčí povrch a stín! Po dalším kilometru znovu na silnici – cesta ale klesá – navíc značení už začíná upozorňovat, kolik kilometrů zbývá do konce – 3 kilometry, 2 kilometry, 1 kilometr, 500 metrů, 300 metrů, malé krátké stoupání, 200 metrů, 100 metrů…cíl!

„Všichni, kdo uběhli tuhle trasu, mohou být na sebe hrdí. Je to skutečně náročný závod, ale stojí za to,“ říká v cíli Ivo Domanský, který nemůže chybět na žádném pořádném závodě. Sám letos v Nasavrkách běžel, i když šlo jen o kratší Lidový běh.

Na stupních vítězů se objevují převážně cizinci – v hlavní kategorii mužů do 34 let šlo vesměs o závodníky z Afriky. Přes tuto africkou konkurenci traťový rekord Róberta Štefka odolal. Zvítězil Paul Damian Chopa z Tanzánie časem 46:05, o dvacet sekund za ním zaostal Keňan Chemweno, třetím v cíli byl Tanzánec Sarwar (46:42). Za touto trojicí se závodníci na čtvrtém a pátem místě dostali svými cílovými časy pod hranici 50 minut. Čtvrtý byl Ukrajinec Babaryka (47:24), pátý Polák Draczinski (48:34). Mezi ženami vynikla Petra Kamínková (AK Olomouc), která ve stejné kategorii žen obsadila první místo (55:46) před Polkou Ustianowskou (57:38).

Daleko lépe na tom byla kategorie starších běžců. Robert Štefko skončil celkově jako šestý a první mezi českými muži (čas 50:13). Celkově osmé místo pak obsadil pětapadesátiletý Miloš Smrčka (čas 53:05).  „Jsem samozřejmě spokojený. Nasavrky znám už dlouho a jezdím sem pravidelně,“ říká běžec z Říčan, který dlouhé trati trénuje v okolí svého bydliště s manželkou, která ho doprovází na kole. Kopcovitý terén mu vyhovoval a občerstvení na trase mu nechybělo „Myslím, že to spíš vyvádí z tempa a zdržuje. Ale ocenil bych houbičky na zchlazení.“

Mezi ženami celkově jako čtvrtá skončila devětačtyřicetiletá Karla Mališová (čas 53:05) „Běželo se mi dobře, jen v sebězích z kopců, kterých bylo poměrně dost, nejsem příliš dobrá,“ říká běžkyně, která léta běhala za Univerzitní Sporty a odnedávna běhá za pražský klub Zentiva.

Pořadatelé byli se závodem spokojeni. Litovali ale, že účast z české strany není vyšší. „Jezdí sem závodníci z celého světa, ale těm našim je to zatěžko,“ stěžovali si. Podle nich je to tím, že lidé dají přednost obyčejnějším závodům, které je vyjdou levněji. Do kvalitních závodů, k jakým Nasavrky nepochybně patří, se jim prý nechce investovat.

Web závodu

Výsledky závodu