A přestože to není do Košic nikterak daleko a startovné a ubytování je podstatně levnější než kdekoliv jinde, postrádají pořadatelé větší účast našich vytrvalců. Nevím, jak pro koho, ale pro mě má Medzinárodný maratón mieru své kouzlo.

Když jsem v roce 1970 poprvé přicestoval spolu s dalšími brněnskými vytrvalci do východoslovenské metropole, po celonoční jízdě lůžkovým vlakem nás čekalo na nádraží milé překvapení – přivítala nás děvčata a každému věnovala karafiát. Přistavený autobus nás odvezl na ubytování, kde o nás bylo na tehdejší dobu za malý peníz dokonale postaráno.

A když jsme pak procházeli městem slavnostně vyzdobeným plakáty a fotografiemi z minulých ročníků, zastavovali nás mladí sběratelé autogramů a žádali o podpis. Naše výkonnost je přitom vůbec nezajímala a my si připadali jako největší maratonské hvězdy. Podobná situace se opakovala i po doběhu do cíle, kde byl stejný zájem o naše startovní čísla s podpisem.

Tak tomu bylo v sedmdesátých létech minulého století. Přestože se dnes s podobným zájmem mladých nadšenců setkáte jen sporadicky a ve startovním poli nenarazíte na absolutní světovou špičku jako v minulosti, Košičané vítají každého. Svým bezprostředním a srdečným přístupem k účastníkům vytvářejí nádhernou atmosféru, která se jen málokde vidí.

Velmi dobře si vzpomínám na dobu, kdy snad každý náš maratonec toužil po startu na MMM, kde se navzdory psychicky velmi náročné trati z Košic do Seně a zpět scházela absolutní světová špička. Účast byla tehdy většinou podmíněna splněním tvrdých limitů, a to jak pro naše, tak i zahraniční vytrvalce. V posledních zhruba třech desetiletích je start umožněn každému, kdo je schopen závod zvládnout.

Od roku 1989 pořadatelé v souladu se světovým trendem přemístili trať do města a od roku 1997 zařadili do programu i půlmaraton. Premiérovým startem v této disciplíně se stalo mistrovství světa, které bylo Košicím svěřeno. Od té doby se stal půlmaraton nedílnou součástí MMM. Všichni závodnící startují současně, půlmaratonci běží jeden okruh městem, jejich zdatnější kolegové dva okruhy s minimálním převýšením.

Maraton se v Košicích poprvé konal v roce 1924 a kromě let 1938 a 1940 je pořádán nepřetržitě. Na jeho startu stanuli během dlouhodobé historie olympijští vítězové Juan Carlos Zabala, Abebe Bikila, Mamo Wolde a Waldemar Cierpinski. Nechybělo ani sedm mistrů Evropy – Vaino Muinonen a Mikko Hietanen z Finska, Angličané Jack Holden, Brian Kilby a Ronald Hill, Sergej Popov a Leonid Mosejev ze SSSR.

V Košicích běželi i další velikáni maratonské scény Leonard Edelen, Derek Clayton, Basil Heatley, Kenži Kimihara, Takeši Soh a další. Nesmíme zapomenout ani na absolutní českou a slovenskou maratonskou špičku, a to především trojnásobného vítěze Pavla Kantorka (1958, 1962, 1964), který byl v loňském roce čestným hostem závodu. Prvenství si v Košicích pak v dalších letech vybojovali Václav Chudomel (1968), František Višnický (1983, 1986), Karel David (1989), Vlastimil Bukovjan (1991), Petr Pipa (1994) a Róbert Štefko (1999).

Ženy se poprvé objevily na startu v roce 1980 a vítězkou se stala Šárka Balcarová za 2:50:15. Na čestné listině vítězek suverénně kraluje německá průkopnice světového maratonu žen Christa Vahlensiecková s pěti prvenstvími v rozpětí let 1981–1988, držitelkou traťového rekordu je časem 2:31:28 naše Alena Peterková (1989). Nejrychlejším mužem je Keňan William Biama časem 2:09:50 z roku 2007.

Závodem, který se pravidelně koná první říjnovou neděli, žije celé město. V den jeho konání vyrážejí Košičané do ulic a neustálým povzbuzováním se snaží vytrvalcům jejich úsilí ulehčit. „Chlapci, prosím vás, prosím vás, vydržte!“ volala na nás loni asi 75letá paní. Co myslíte, dá se takový závod vynechat?

Přijeďte do Košic a uvidíte, že nebudete litovat!

Pozn. redakce: Z české špičky uvidíme na startu například Petra Pechka či ultramarartonce Daniela Orálka.

WEBOVÉ STRÁNKY ZÁVODU

ODKAZ NA ZÁVOD V TERMÍNOVCE