Led a sníh zvládl v Radosticích nejlépe Palko

S nesmírně náročnou tratí se nejlépe vypořádal poněkud překvapivě známý ledový a sněhový specialista Aleš Palko z VSK Univerzita Brno. V ženách potvrdila opět svoji skvělou formu z poslední doby Lenka Jiříčková z AHA Vyškov.

Nejdříve se s místním ledem popasovaly ráno děti a zvládly to i ve velmi tvrdých podmínkách se ctí a hlavně bez úrazů. Po nich následovaly dorostenecké, juniorské a ženské kategorie, které čekala 4,5 km dlouhá trať s okruhem v obci, výběhem po sjezdovce a pak návrat lesem v hlubokém sněhu zpět do startu a cíle na malém náměstíčku ve vsi.

Lenka Jiříčková od počátku závodu vedla a postupně svůj náskok zvyšovala před druhou Jaroslavou Chovancovou (VSK Univerzita Brno) a třetí orientační běžkyní Adélou Jakobovou z AK Šternberk, i když samozřejmě před nimi doběhli nejlepší junioři a dorostenci.

Muže čekaly tři okruhy v celkové délce 10,5 km s trojnásobným výběhem sjezdovky a broděním v sypkém sněhu mezi stromy v lese. Na čele se nejdříve odvážně usadil letošní veterán Petr Kotyza, kterému ovšem zdatně sekundoval Aleš Palko, oba z VSK Univerzita Brno. Po druhém výběhu prudkého kopce se už Aleš od Petra odpoutal a nikým neohrožován si zcela v poklidu doběhl, při neúčasti suveréna tohoto poháru Dana Orálka, pro vítězství.

Třetí skončil Tomáš Steiner z AHA Vyškov, který si běžel svůj sólo závod za prvními dvěma běžci a dostatečně daleko před plejádou ostatních moravských vytrvalců.

První žena Lenka Jiříčková byla těžkým terénem docela zaskočena, jak po doběhu v cíli řekla: „V lese se nedalo vůbec odrazit. Pořád to v tom sněhu podkluzovalo a nepomáhaly ani tretry. A do toho ta hrozná zima. Sice jsem vyhrála, ale bylo to dnes pořádná dřina.“

I druhá Jarka Chovancová měla naprosto totožný poznatek: „Ze začátku se dalo i na tom ledě jakž takž běžet, ale nahoře už to nemělo s během moc společného. Spíš šlo o to nic si neudělat, protože opravdu nebylo vidět, co vás po došlapu čeká.“

Ještě loni juniorka, ale jinak zkušená orienťačka, Adéla Jakobová, se naproti tomu nad terénem nijak zvlášť nepozastavovala: „Byla jsem tu už loni a líbilo se mi zde, tak jsem přijela opět. My jsme z našich závodů zvyklé běhat po čemkoliv, a tak mě to nepřekvapilo. I když musím přiznat, že i mně to dost klouzalo.“

To Aleš Palko, až mu za cílovou čárou rozmrzl obličej a mohl konečně začít mluvit, se smál: „Já na takovém terénu běhám pořád a docela mi to vyhovuje. Věděl jsem, že když to dnes půjdu svým tempem, bude to stačit na vítězství. Prostě se na tom musí umět běhat a je nutné se dokázat přizpůsobit takovému terénu tak, aby se na něm dalo pohybovat co nejefektivněji.“

Dnes ovšem jednoznačně rozhodlo ve všech závodech obutí. Kdo si vzal tretry, měl obrovskou výhodu po zledovatělých úsecích, a dokonce i nahoru po sjezdovce, kterou pořadatelé už dřív trochu prohrnuli a tím pak podklad zmrzl, se dalo velmi dobře využít předností, které skýtají hřeby v podrážce.

„Jak se nemůžu odrazit, je to pro mě konec,“ tvrdil trochu zklamaný Petr Kotyza. „Na ledě to ještě šlo, ale v lese jsem plaval od stromu ke stromu a nedal se v tom podkladu udržet žádný rytmus.“

Tomáš Steiner byl téhož názoru: „Já jsem zkoušel všechno možné. Od změny krokové frekvence, přes zvedání kolen až po minimalizování odrazu ze špičky, ale pořád jsem v tom sypkém sněhu stál na místě. Tam to nebyl běh, spíš pochod. Docela jsem si mákl.
Možná až moc na to, že jsem to šel jen jako doplnění a změnu v tréninku.“

Mezi muži se na dlouhé trati opět objevilo i několik odvážných žen a zejména maratonkyně Jiřina Kociánová z AHA Vyškov se s nástrahami těžké trati vypořádala se ctí a zanechala za sebou velkou část mužského startovního pole.

KOMPLETNÍ VÝSLEDKY

VÍCE O ZÁVODU V TERMÍNOVCE

FOTOGRAFIE ZE ZÁVODU

WEB ZÁVODU A BRNĚNSKÉHO BĚŽECKÉHO POHÁRU