ZÁPISKY NESPORTOVCE: Je už ze mne běžec?

Dneska bych si rád trošku odpočinul od všech těch důležitých a nutných faktorů běhání a trochu se jen tak ponořil do lidských pocitů.

Tempo jsem měl pomalé a klidné a změna jídelníčku nebyla až tak dramatická a drastická. Prostě jsem si místo kachny se zelím a knedlíkem dal špagety s olivami a sýrem. Obojí mi moc chutná, a tak to není až tak zásadní problém.

Výsledek ale stál za to. Běh byl bez problémů. Prostě jsem si jen tak klusal po vesnici a užíval si každou chvíli. To, co jsem předtím bral jako strašnou věc, jsem si teď užíval. Proběhnout kolem zahrádky u hospody už není strašné, ale úžasné. Klušu si jen tak pro radost a koukám na sousedy, co nacvičují potápění pokaždé, když si potřebují zavázat boty.

Závěr okruhu vede kolem zastávky. Klidně a volně probíhám místem, kde mě propichují nechápavé oči. Já to ale chápu moc dobře: „Mám za sebou pět kilometrů a co vy na to?“ Asi ani nedokážu popsat, jak se naparuji, a schválně běžím pomaleji. Záleží na tom? Asi ani ne, ale v té chvíli moc.

Už několik dnů po sobě dobíhám domů jako někdo. Jako běžec. Běhám rychlostí kolem 7 min/km, ale běhám. Nedělá mi to žádný problém. Uběhnu klidně několik kilometrů a jsem schopen říci, že je prostě uběhnu. Žádný strach nebo nedůvěra.

Nečekal jsem to, ale změnil jsem i hlášku doma. Nejdu na trénink, ale jdu si zaběhat. Najednou už mě neovládá vůle jít si zaběhat, ale tělo. Přišel jsem domů a slyšel vnitřní hlásek: „Pojď aspoň na chvilku, prosím, prosím. Půjdeme se proběhnout a pak si doděláš emaily… OK?“ Tomu se prostě nedá vzdorovat.

Běh mi dal to, co jsem nečekal. Sebeúctu. Jsem na sebe hrdý. A když se někdo podivuje, nebo snad dokonce ohrnuje nos, tak mě to nedeptá, ale spíš povzbuzuje. Prostě ještě nepoznal…

Znáte ten pocit? Strašně rád bych ho dal všem, ale oni nechtějí a pochybují. Vy mě ale chápete, že? Doufám, že vám dává běh to, co mně. Cítím, že přestávám být nesportovcem a začínám být člověkem během naprosto chyceným.

Zápisky nesportovce by mohly skončit, ale mě potkalo ještě tolik věcí, o kterých bych vám chtěl napsat. Co třeba Zápisky hobíka? Ale hlavně, mluví na vás stejný vnitřní hlásek?

Běh je naprosto úžasný životní styl. Ale věřte, že ani já bych před půl rokem toto tvrzení nebral vážně a spíš bych si z něj dělal legraci.

Tomáš Rokos