Koloběh (3.díl): Je to jednoduché. Jen vědět jak

Ne tedy, že bych m?l ješt? jedny nohy rezervní. Jeje, to by bylo fajn! Vým?nou myslím prost?ídání odrazové nohy s tou druhou, která stojí na stupátku a „odpo?ívá“. To odpo?ívání nejde brát moc doslovn?. 

P?i každém odrazu stojící noha vykonává mírné pod?epnutí, a tak je t?eba její odpo?inek brát s rezervou. Správný odraz je základem efektivního využití vynaloženého úsilí. Technika odrazu závisí na více faktorech. 

K t?m vliv?m, na kterých záleží nejvíce: Za prvé rychlost jízdy. Jinak odráží ten, kdo jede po rovin?, jinak se jede ve stoupání a zcela jiný švih se použije, chceme-li kolob?žku rozjet na maximum na vrcholu kopce na za?átku sjezdu. Dalším faktorem je to, jako trasu jedeme. Jinak odráží závodník sprintující do cíle a jinak komíhá nohou turista na stém kilometru své denní trasy. 

Energie odrazu, zejména p?i snaze o svižnou jízdu, nevychází pouze z pohybu nohy. Do odpichu se zapojí jednak také noha stojící na stupátku (již zmín?né pod?epnutí), jednak se zapojí i celá horní polovina t?la. Pro dosažení maximální rychlosti odrazové nohy letící dozadu, nebo? jedin? tam je zdroj zrychlení, je zapot?ebí, aby pohybu nohy pomohly i ruce. 

Ty jsou op?eny o ?idítka. Jejich rychlým pokr?ením dojde v okamžiku zanožování odrazové nohy k ješt? v?tšímu p?edklon?ní t?la a tím i k maximálnímu zrychlení chodidla odrazové nohy. Zkrátka vše sm??uje k tomu, aby se maximum energie soust?edilo do kra?ou?kého okamžiku, kdy se špi?ka odrazové nohy dotkne zem?. 

Je jisté, že p?i kolob?hu se do pohybu zapojí „celý ?lov?k“. Vysloven? se nabízí spojení dvou k sob? blízkých aktivit – b?hu a kolob?hu. P?i b?hu, který je základem každého sportu, trpí klouby a je dobré jim jiným, p?itom do zna?né míry podobným sportem ulevit. 

Navíc se nám díky kolob?žce podstatn? zv?tší okruh, kam až se vlastní silou dokážeme dostat. S prodlužujícími se jarními dny nás bude odpolední slunce lákat k delším výlet?m. B?h je sice krásný, ale b?hat mnohakilometrové vzdálenosti, to nem?že každý, a nejde to d?lat ?asto. Nejlépe se samoz?ejm? jezdí ve skupin?. 

Kolob?žká?? je málo, a tak nejvíce p?íležitostí ke spole?né jízd? dávají závody. P?i nich se ukáže, jak to komu jede i jak kdo umí využít dobré taktiky. Pro tu je v kolob?hu více prostoru, než p?i b?žeckých závodech. B?ží-li se o poznání h??e osamocenému b?žci, na kolob?žce je handicap sólo jízdy n?kolikrát výrazn?jší. 

Vzpomínám na své první závody. Rad?ji jsem volil opatrný za?átek s tím, že pozd?ji, zbudou-li síly, se nechá zrychlit. Tak to bývá v b?hu. Na kolob?žce ale ztráta kontaktu se skupinou znamená mnohem v?tší d?inu po zbytek trati. Ztráta se t?žko dohání a v?tšinou nezbývá než doufat, že se povede spojit se s dalším odpadlíkem ze skupiny. 

Nejmarkantn?ji skupina zrychluje a vzdaluje se ve sjezdech. Nádhern? funguje jízda „v háku“. P?itom se postupn? st?ídají ti, kdo prorážejí vzduch s tím, kdo v záv?su momentáln? nabral nejv?tší rychlost. Ten se ze záv?t?í vyveze a za?azuje se do ?ela skupiny. 

V dlouhých klesáních se takto pozice ?len? skupiny sta?í i n?kolikrát prost?ídat. U kratších sjezd? se ?asto vyplácí ?ídit pravidlem, že kdo poslední vjíždí do za?átku klesání, ten bývá naopak první dole. Takovéhle taktizování chce už velký odhad a zkušenosti. Aby to nevypadalo, že se závod rozhoduje ve sjezdech! 

Sešupy z kopce jsou úžasné a rychlé, každý sjezd však jednou skon?í a pak ?eká d?ina v rovinách nebo dokonce do kopce. Tam moc prostoru pro taktizování nezbývá. Spíše je t?eba ukázat, kolik aerobní energie kdo v sob? má a odpichovat a odpichovat… 

Ve stoupání je d?ležit?jší, než kdy jindy st?ídat odrazové nohy. Doporu?uje se st?ídat ?ast?ji než po rovin?, t?eba i po 3 odrazech. Tím se mén? zakyselí zatížené svaly. Kdo správn? zvládá techniku st?ídání, není nikterak omezen. Hodn? prudká stoupání (po celodenní jízd? je každé stoupání „hodn? prudké“, ale tak to te? nemyslím), spíše to budu specifikovat jako stoupání, ve kterých rychlost klesne pod 17–15 km/h, se jezdí zp?sobem st?ídání nohou p?eskokem. 

Je to metoda, p?i které nedojde k vynechání odrazu, neporuší se pravidelný rytmus a jízda se tím ani b?hem st?ídání nezpomaluje. Ono st?ídání nohou je v?bec taková malá v?da. Bez n?j to nejde a s ním to bývá n?kdy potíž. Okamžik, kdy se noha na stupa?ce (mimochodem, stupa?ka není v?tší, než pro jednu nohu) m?ní s druhou, je moment, p?i kterém hrozí škobrtnutí. 

Zvláš? v rychlých sjezdech je zapot?ebí, aby st?ídání bylo naprosto zautomatizovanou souhrou pohyb?. Ano i ve sjezdech je t?eba st?ídat. V?tšinou proto, abyste do zatá?ky nevjížd?li „odvrácenou“ nohou. Pády z kolob?žky mívají ?asto p?vod práv? v chyb? p?i st?ídání. Další problémy m?žou nastat v zatá?kách. Usmýknutí zadního kola ve vyšší rychlosti znamená tém?? neodvratný pád. 

P?i tom všem je nutné stále hlídat to, že nízko položená stupa?ka kolob?žky si snadno škrtne o kdejakou jen trochu vyšší bouli v asfaltu. Což o to. P?i jízd? rovn? se nic vážného ned?je, a navíc se nechá p?ekážka zdolat výskokem i s kolob?žkou. Nesmíte ovšem mít na nosi?i 25 kg zavazadel . 

Škrtnutí v zatá?ce je ale velkým problémem. Zp?t k pozitivn?jším v?cem. Kolob?žka je úžasná v?c svou relativní jednoduchostí. Na stupátku mezi dv?ma koly dokážete urazit ne?ekané vzdálenosti. P?itom jde o stroj vcelku skladný. Dnes už bez ostychu vlezu i do rychlíku a kolob?žku beru ssebou do kupé. 

Po sundání kol (rychloupínací náboje) se rám vleze do regálu pro zavazadla pod stropem a s pr?vod?ím to zatím dopadalo dob?e.Nem?l jsem v úmyslu vypráv?t vám o kolob?žkách se zám?rem p?esv?d?it kohokoliv k tomu, aby sám na kolob?žce za?al jezdit. 

Spíše jsem m?l spole?n? s redaktory Behej.com snahu ukázat, že existuje i taková mén? rozší?ená alternativa a dopln?k b?hu. Kdo by m?l zájem o další informace o kolob?žkách, jsem mu k dispozici.

Ahoj.
Jarda (e-mail – kolobeh.cb @ centrum.cz).