Máš za sebou sportovní minulost?

Běhat jsem začala až o svých čtyřicátých narozeninách, tedy před pěti lety. Už jsem to chtěla dávno zkusit. Myslela jsem, že mi to nepůjde a že u toho dlouho nevydržím. Nikdy jsem nesportovala. V dětství jsem byla spíš za nemehlo a od osmé třídy jsem měla zakázáno cvičit kvůli skolióze páteře. Mohla jsem jenom plavat. V ničem jsem nezávodila, ani jsem nebyla typ, který by se chtěl měřit s druhými.

Zato teď jdeš ze závodu do závodu. Jak dlouho ti trvalo, než ses přihlásila k tomu prvnímu?

Pobíhala jsem si sama po Černém Mostě na Praze 9 víc než rok. Pak jsem jednou vyrazila na kole s Lubošem Mikyskou. Vlastně jsme se prvně seznámili a Luboš celou cestu povídal o běhání a o závodění. Hrozně se divil, že nezávodím. Řekla jsem si, že to tedy zkusím. Mým vůbec prvním závodem byly v roce 2006 Běchovice. Stihla jsem je pod hodinu. Hlavně že mě nedoběhli veteráni, co startují půl hodiny po ženských.

Kdy se u tebe poprvé projevily ultravytrvalecké sklony?

Mám je asi od narození. Aspoň myslím. Jen se neprojevovaly v běhání, ale v jiných oblastech. Ještě ke všemu jsem paličatá. Co si vezmu do hlavy, to se snažím dotáhnout do konce. O ultrabězích mně vyprávělo dost lidí. Spoustu věcí jsem přečetla a dostala jsem chuť to taky zkusit. Vůbec prvním ultra byla šestihodinovka v červnu 2007 ve Stromovce. Šlo to celkem dobře. Uběhla jsem tehdy 54,470 kilometru a bylo z toho čtvrté místo mezi ženami.

V přípravě naběháš ohromné množství kilometrů. Kolik párů bot ročně spotřebuješ? Počítáš si, po kolika kilometrech zhruba měníš boty?

Větší množství kilometrů běhám až teď v posledním roce. Co se týče bot, nemám přehled, kolik mají naběháno, většinou střídám jedny novější s jedněmi relativně staršími. Na závody mám vyčleněné jedny lehčí „speedy“. Ty si beru na trasy od desítky až po maraton. A pak mám jedny „ultra“ na ultrazávody. Používám speciální vložky do bot.

Kde se ti běhá nejlépe? Jak dlouhé trasy běháš v přípravě na jeden zátah?

Nemám moc času, protože mám spoustu povinností. Preferuji proto start rovnou z domova. Většinou běhám třeba několikrát základní desetikilometrový okruh Černý Most – Hostavice – Dolní Počernice – Černý Most. Občas zaběhnu do Hrdlořez nebo do Klánovic. Někdy se vydám až za hranice Prahy, to když si dávám svůj soukromý maraton Černý Most – Hradešín a zpět. Co do kilometráže se mé běhy pohybují v rozpětí od šesti kilometrů, když absolvuji nejkratší výklus, až po 42 kilometrů, když si dávám ten svůj zmiňovaný soukromý maraton. O víkendech běhám často dvoufázově. Záleží, na co se připravuji, jak jsem na tom zdravotně a energeticky. Občas zařadím jeden kopeček víckrát za sebou nebo fartlek.

Míváš po dlouhých závodech nějaké zdravotní problémy? Jak se ti chodí druhý den?

Čím víc běhám, tím je to po ultrazávodech lepší. Regenerace je o dost rychlejší. Po hodně dlouhých závodech typu dvaceti čtyř nebo osmačtyřiceti­hodinovky mne pobolívají kolena, záda, kyčle, zlobí šlacha na levé noze vedoucí přes nárt nebo kloub u palce na pravé noze. Po své první čtyřiadvaceti­hodinovce v srpnu 2007 na Kladně jsem nemohla druhý den vůbec chodit, ale teď to zvládám celkem v pohodě. Ani schody nahoru a dolů nejsou nepřekonatelnou překážkou. Nohy bývají oteklé, ale to je normální. Většinou do tří dnů otok zmizí. Navíc funguje známá poučka, že čím se člověk zkazí, měl by se i napravit, takže pomalý běh je nejlepším lékem.

A co běžecká zranění? Měla jsi už nějaká?

Nějaká vážná zranění se mi naštěstí vyhýbají, v terénu nebo potmě jsem hodně opatrná a rychlost zatím speciálně netrénuji.

Dbáš na regeneraci a kompenzační cvičení?

Mám toho moc, práci, kluky doma, do nedávna školu. Snažím se běhat, co nejvíc to jde, takže na odpočinek není bohužel dost času. Nejlepší regenerací je spaní, těším se na víkendy, že se alespoň trochu dospím. Někdy před těžkým ultrazávodem se snažím naspat i dopředu, trochu víc jím, piju, nabírám energii. Když mě něco bolí, třeba nohy, sprchuji je několikrát denně ledovou vodou. Snažím se cvičit skoro každý den krátkou rozcvičku, jejíž součástí jsou i některá kompenzační cvičení a skoro pořád si pod stolem v práci hraju nohama s malým míčkem. To hodně pomáhá mým chodidlům.

A jaké bývají tvé pocity na trati dlouhého závodu? A co v cíli? Můžeš nám to popsat?

Skoro každý dlouhý ultrazávod mám v hlavě srovnaný dopředu. Snažím se být připravena i na různé varianty, co by kdyby. Běhám bez doprovodu, takže jsem na všechno sama. Musím si hlídat jídlo, pití, aby bylo dost energie, „hladinu iontů v krvi“, jak tomu říkám z legrace. Taky třeba značení trasy, abych nezabloudila, když to není okruhové. Musím si předem připravit a dát na občerstvovačky svoje občerstvení, věci na převlečení a myslet na spoustu dalších maličkostí. Snažím se naplánovat si časový průběh závodu někdy i variantně, abych věděla, jak jsem na tom. Takže na nějaké pocity není moc času, protože hlavě to s úbytkem cukrů už moc nemyslí a každá maličkost dá práci.

Ale někdy ty zvláštní pocity přijdou, říkám tomu ultravlna. Běží to pak úplně samo a je to úžasný. Člověk má pocit, že běží někam do nekonečna. Někdy se přidají třeba přírodní živly, vítr, někdy déšť a bouřka. To pak cítím, že jsem součástí toho všeho kolem, přírody, vesmíru a že ta energie vstupuje i do mě. V cíli většinou žádné zvláštní pocity nezažívám. Když závod vyjde podle plánu, jsem prostě spokojená.

Kterého ze svých ultramaratonských výkonů si ceníš nejvíc?

Ultra se nevěnuji zase tak dlouho, od roku 2007, takže doufám, že nějaké výkony ještě přibudou. Hodně si cením své první 24hodinovky na Kladně v srpnu 2007. Do té doby jsem uběhla jen dva maratony a jednu šestihodinovku a dokázala jsem natočit víc jak 167 km. Splnil se mi sen, stála jsem na stupních vítězů vedle Míši Dimitriadu, kterou jsem obdivovala a pořád obdivuji. Samozřejmě hodně vysoko řadím červnový závod kolem Balatonu. Oběhla jsem jej v čase 29:28:53. Závod se jmenuje Ultrabalaton, měří 212 kilometrů, je třeba ho zvládnout v limitu 32 hodin a ještě plnit průběžné limity. V roce 2008 se mně to nepodařilo o 14 kilometrů. Je o dost těžší se postavit na start závodu, který už člověk běžel a nedokončil. Dala jsem si záležet, aby se to tentokrát povedlo, a jsem moc spokojená. Z 95 startujících jich dokončilo jen 55 a já skončila na 39. místě celkově a jako pátá žena.

A tvůj nejbližší cíl?

Jedu si vlastně splnit jeden z ultramaratonských snů, který nosím v hlavě už víc jak dva roky. Je to Transe Gaule, osmnáctietapový přeběh Francie od jednoho moře k druhému. Trasa měří celkem 1150 kilometrů, denní etapy v průměru necelých 65 kilometrů. Je tam podmínka, že rychlost závodníka nesmí v žádné etapě poklesnout pod pět a půl kilometru v hodině, jinak je ze závodu vyřazen.

Jaké jsou tvé ambice v tomto závodě? Máš z něčeho obavy?

Závod chci absolvovat a dokončit. Ambice, co se týče nějakého umístění, nemám. Bude tam spousta ultramaratonců a ultramaratonkyň, účastníků závodů typu Trans America, Trans Europe, Deutschlandlauf nebo těch co běží Transe Gaule po několikáté. Z Čechů tento závod běžel jen Honza Ondruš a to dvakrát. Pro mne to bude taková ultraškola, protože jsem zatím kromě Moravského ultramaratonu, to je sedmkrát 43 kilometry, žádný víceetapový závod neabsolvovala. Samozřejmě, že to nebude jednoduché. Pravděpodobnost, že se mně to podaří, není moc velká. Přípravě jsem věnovala hodně času a energie, od začátku roku jsem naběhala kolem 4000 kilometrů. Koho by zajímaly větší podrobnosti, může si je přečíst na mém webu. Samotné startovné je dost vysoké 1250 euro, plus další náklady na cestu, vybavení a podobně. Chtěla bych moc poděkovat všem, kdo mě podporují, ať finančně nebo tím, že mně poskytli vybavení pro závod, moc si toho vážím.

V kterých dnech ti tedy máme nejvíc držet palce?

Právě teď, osmého srpna, odjíždím do Francie a jedenáctého se doufám postavím na start ve městě Roscoff na pobřeží. Vím, že spousta lidiček, kteří čtou tyto stránky, mi fandí a drží palce. Moc jim za to všem děkuji. Dodává mi to sílu. Takže prosím držte palce dál, hlavně od jedenáctého do dvacátého osmého srpna.

OSOBNÍ STRÁNKY MARTINY NĚMEČKOVÉ

VÝKONY MARTINY NEMĚČKOVÉ V BĚŽECKÝCH TABULKÁCH

VIDEO S MAPKOU TRANSE GAULE