Také letos můžete sledovat snažení početného pole českých týmů o zápis do prestižní listiny vítězů neoficiálního mistrovství světa extrémních štafet.

Mezi nejúspěšnější zde patří i reprezentant v orientačním běhu Petr Losman hájící tradičně barvy štafet Eurofoam Sport teamu. Jeho série ze sedmi startů je naprosto ojedinělá – sedmkrát se vešel do první desítky celkového pořadí běžců. Třikrát se pak se štafetou podíval na pódium pro nejlepší týmy, v loňském ročníku dokonce na ten nejvyšší.

Jak vysoko si těchto výsledků cení on sám? „Hodně, ale Dolomitenmann je pro mě hlavně výzvou, protože ten závod je extrémně náročný. Vždy se snažím se na něj dobře připravit, jelikož zde neběžím jen za sebe, ale pro tým, takže pro mě je důležitější, jak dopadneme jako štafeta, a ne kolikátý jsem nahoře. Ale samozřejmě jsem rád, když se mi závod povede, a já si můžu říct, že jsem odvedl dobrou práci:)“

V první desítce celkového pořadí běžců se objevuje i Jiří Voják, šestý z juniorského mistrovství Evropy juniorů ve Francii. Na tratích Dolomitenmanna potvrzuje příslušnost k vrchařské špičce. A jaký je jeho recept na přípravu pro takto extrémní závod? „V tréninku často zařazuji běh na úrovni aerobní vytrvalosti do kopcovitého terénu. Speciálním tréninkem vrchařského tempa je pro mne 10×800 m do kopce s meziklusem zpět. V přípravě na vrchařské závody nedám dopustit na odpichy do prudkých svahů, například 8–10× 60 m“.

Běhá se až do nebe, a do sněhu

Organizátoři se snaží pro závodníky připravit co nejtěžší tratě, což je patrné především v úvodní běžecké části závodu. Ta se v historii závodu několikrát měnila, samozřejmě se snahou o co nejextrémnější profil.

Běžecká část tak zavedla vrchaře na Zettersfeld (2 278 m n. m.), kde běžci předávali štafetu paraglidistům v 22 ročnících nejčastěji – devětkrát. Na vrchol Hochstein (2 057 m n. m.), kde se jinak „láme“ cyklistická část Dolomitenmanna, se běžci podívali pouze jedenkrát a trať na tento vrchol zůstává náhradní variantou pro případ špatného počasí.

Je však otázkou, co pořadatelé považují za „špatné“, neboť i v roce 2007, kdy se okolí Lienzu zahalilo do sněhové pokrývky, se běžci museli prokousat až na vrchol nové trati vedoucí do nadmořské výšky 2441 m na vrchol Kuhbodentorl.

Trať má délku 12km s převýšením 1950 m, přičemž první tři kilometry jsou naprostá rovina a výškové metry tak závodníci nasbírají na pouhých devíti kilometrech!

Proto se zde prosazují také lyžaři a orientační běžci. V roce 2002 se zde o úspěch pokoušel v dresu týmu Global Players keňský závodník Isaac Wanjohi a po třech rovinatých kilometrech byl s obrovským náskokem v čele. Do cíle se však dopotácel na 27. místě se ztrátou více než 12 minut na vítězného Markuse Krolla. Úspěšnější byl o rok později jeho krajan John Maluni, ovšem na lehčí „náhradní“ trati kopírující stoupání cyklistické části na vrchol Hochstein nabízející přece jen více běžeckých než vyloženě vrchařských úseků.

Prvním vítězem běžecké části Dolomitenmanna se stal Rakušan Florian Stern a předznamenal dlouhodobou nadvládu domácích běžců na tratích Dolomitenmann. Až v roce 1995 se v cíli (znovu na Zetersfeldu) jako první běžec objevil zahraniční závodník – Ital Pio Tomasselli. V běžecké části se dokáží prosadit i výborní čeští vrchaři.

Prvním českým vítězem běžecké části byl v roce 2000 Robert Krupička, kterého o rok později napodobil Roman Skalský. Do listiny vítězů běžecké části Dolomitenmanna se výrazně zapsal i reprezentant v běhu na lyžích Jiří Magál, který zde dokázal zvítězit dvakrát po sobě (2006 a 2007).

Přes hlavní specializaci na běžecké lyžování i na svých webových stránkách Magál potvrzuje: „Běhy do vrchu jsou mojí srdeční záležitostí!“ Pětkrát se na předávce mezi běžci a paraglidisty objevili jako první Helmut Schmuck a vrchařská hvězda první velikosti Jonathan Wyat.

Tady se nevzdává, dokončí i zranění

Nejlepší světoví běžci do vrchu, světová esa paraglidingu, mistři světa a olympijští vítězové v kanoistice, vítězové světových pohárů horských kol. Takový je vrchol pyramidy závodníků usilujících o vítězství v nejprestižnějším štafetovém závodě extrémních sportů. V závodním poli však najdeme i „obyčejné“ hobíky, kteří si startem na přetěžkém závodě plní své sportovní sny.

Dolomitenmann je těžký pro každého účastníka, s extrémem se nepotýkají jen běžci (12 km běhu do vrchu s převýšením 1950 m), ale na své si přijdou i paraglidisté (start v 2441 m n. m., mezipřistání s kilometrovým výběhem s padákem v rukou), kajakáři (5 km na kajaku se startem ze sedmimetrové rampy) či závodníci na horských kolech (14 km stoupání, 8 kilometrový sjezd, 1400 výškových metrů, 26% stoupání na horském kole).

Nový rozměr závodu, nejen pro běžce, dodá atmosféra štafet. Zodpovědnost za druhé, zodpovědnost za tým, to je další porce adrenalinu spojená s výbornou diváckou kulisou či zájmem médií. To vše donutí každého závodníka sáhnout si až na dno svých sil. A je jedno zda bojujete o celkové prvenství, či „pouhé“ dokončení závodu v časovém limitu.

Dolomitenmann je těžký, je závodem, který bolí, ale především je závodem, který se nevzdává! Při jednotlivých předávkách a v cíli tak potkáváte závodníky s vykloubeným palcem, podvrtnutým kotníkem, odřenou rukou, potrhaným padákem, zlomeným pádlem či prázdným kolem. Všichni však vědí, že tentokrát nebojují jen za sebe a to je žene dál i v situacích, kdy každý jiný závod by již dávno „zabalili“.

Pokud se rozhodnete okusit neopakovatelnou atmosféru a pokořit přetěžkou trať Dolomitenmanna, měli byste se na závod připravit co nejlépe. Zodpovědnost za výsledek štafety z vás vyždíme poslední zbytky sil a při dobré předchozí tréninkové přípravě si závod daleko více užijete. V opačném případě vás čeká téměř dvouhodinové trápení.

Je proto vhodné se na Dolomitenmanna připravovat dlouhodobě a pravidelně. Systém přihlášek vám vlastně ani nedovolí rozhodnout se na poslední chvíli a na závod vyrazit bez pořádné přípravy. 120 startovních míst je každoročně rozebráno již počátkem roku a nyní tak můžete začít spřádat plány na start v roce 2012.

K přípravě na legendární štafetový závod můžete využít i celou řadu závodů se stejným či velmi podobným složením disciplín. V zahraničí je to především stále populárnější Outdoortrophy v rakouském Lingenau. Ten umožňuje startovat i štafetám v kategorii žen, pro které je Dolomitenmann přes veškerou emancipaci tabu.

I u nás však naleznete závody, které prověří vaši připravenost a utuží týmového ducha štafety. Vybírat můžete ze závodů, jako jsou Adrenalin cup, Zubr cup, Bobr cup, beskydská Katusha a další. Přestože je štafetových závodů dnes již celá řada, legendou zůstává jen jeden – Dolomitenmann.