Japonsko předchází pověst země, kde vše funguje strojově přesně podle plánu a časového rozvrhu. Jsou Japonci jako pořadatelé běžeckého závodu stejní?

Ano, to je pravda, vše fungovalo na minutu přesně a klapalo to jako hodinky. Je to něco automatického, ale pak je rozhodí i zdánlivá maličkost, která tu dopředu naplánovanou časovou posloupnost dějů naruší. Bylo úsměvné sledovat, jak znejistěli a najednou nevěděli, co mají dělat, když podle plánu mělo být při závěrečném rautu na programu nejdříve vyhlášení a až pak večeře, ale některé evropské týmy si pořadí těchto akcí obrátily a místo vyhlášení se věnovaly nejprve prostřeným stolům. Samozřejmostí je i vybavení nejmodernější technikou. Když nás pořadatelé rozvezli na místo startu našich úseků, staraly se tam o nás pečlivě dívky z organizačního týmu. Díky tomu, že byly vybaveny mobilními telefony s možností přenosu televizního signálu, mohli jsme sledovat i start a cíl závodu v přímém přenosu.

Jaký význam připisují v Japonsku tomuto mezinárodnímu závodu?

Je to pro ně ohromně prestižní záležitost. Minimálně v oblasti Chiby jde o hodně sledovanou akci, která se navíc koná v den jejich státního svátku, a tak, tedy svátečně, ji i berou, přenáší ji televize.

Podepsalo se na atmosféře závodu i to, že Japonci jsou přece jen v projevování emocí zdrženlivější?

Atmosféra podél trasy závodu, to bylo něco neskutečného. Samozřejmě, že takové hlasité projevy jaké známe třeba od Italů, se očekávat nedaly, a ani to tak nebylo. Ale na každém metru trati stáli diváci a povzbuzovali tleskáním a voláním na běžce. I kvůli tomu jsem asi trochu přepálila začátek svého úseku, atmosféra mě strhla.

Česká štafeta v závodě doběhla na posledním místě v čase 2:16:33, přesto o minutu lepším, než měl poslední tým Norů v loňském roce. Jaká je trať závodu a dá se úroveň dosažených časů nějak porovnávat?

Běží se úseky na jednom velkém okruhu se startem a cílem na dráze stadionu v Chibě. Úseky mají různý výškový profil. Některý vede mírně z kopce, jinde zase číhá na běžce stoupání, některé úseky jsou rovné, jinde je zase spousta zatáček. Na Jakuba Bajzu čekala obrátka o 180°. Já jsem běžela první dva kilometry do táhlého stoupání a v euforii z atmosféry kolem závodu jsem začátek přepálila. Vzhledem k tomu a profilu mého úseku jsem však s časem 17:29 spokojena. Přední zahraniční běžkyně, které běžely stejný úsek, mají osobní rekordy na pětku na úrovni patnácti minut, přesto se k nim žádná z nich nepřiblížila. Monika Preibischová si naopak v Japonsku tuším o sekundu zlepšila nejlepší osobní výkon na pětce mimo dráhu, snad i díky tomu, že její část vedla z mírného kopce.

Kde česká výprava bydlela a měli jste možnost poznat i něco více než jen prostředí závodu?

Ubytováni jsme byli v chatové osadě naproti bambusovému háji a postaráno o nás bylo skvěle. Do Chiby jsme přiletěli v neděli, ve středu se konal závod a ve čtvrtek jsme se vraceli zpět do Čech. Během té doby jsme byli na výletě v klášteře v nedaleké Naritě a hodinu času jsme měli na nákup v obchodním středisku. Více jsme toho nestihli.

Jak ses vyrovnávala s časovým posunem mezi Českou republikou a Japonskem?

Osmihodinový časový rozdíl dá zabrat. Aklimatizace byla hodně náročná při přesunu oběma směry. Po příletu do Japonska se nám chtělo nejvíce spát za bílého dne. Nemůžu ale říci, že by se ten časový posun nějak podepsal na mém výkonu. Horší to bylo po příletu zpět. Ve čtvrtek jsme byli zpět doma a hned v pátek ráno jsem nastupovala do práce. Ten pátek byl hodně perným dnem.

REPORTÁŽ ZE ZÁVODU

WEB ZÁVODU

VÝSLEDKY ZÁVODU

FOTOGALERIE ZE ZÁVODU