Ne vždy se ovšem stane, že daného cíle dosáhneme. Jsme z toho zklamaní a rozhodneme se, že si příště raději žádné cíle dávat nebudeme. Začneme si myslet, že stanovení cílů je zbytečné. Když to uděláme, příliš se na cíle upneme a bude nás to zbytečně stresovat. Opak je ale pravdou. Výzkumy ukazují, že EFEKTIVNÍ stanovení cílů vede v 78% k střednímu až výraznému zlepšení výkonu (Singer, Hausenblas, & Janelle, 2001). Aby stanovení cílů nebylo jen zbytečnou ztrátou času, musíme vědět, jak na to.

Přibliž se ke svému cíli: krok po kroku – den po dni

Cíle jsou velmi důležité, protože se od nich odvíjí veškerá činnost, do které se zapojujeme. Často ke mně chodí sportovci, kteří si stěžují, že nikdy nedosáhnou svých cílů. Když se jich ale zeptám, zda mají konkrétní každodenní plán pro jejich uskutečnění, odpověď je většinou negativní. Mají běžecké vize, ale už se dál nezamyslí nad tím, jak se k nim den po dni přiblížit.

Proto je důležité vědět, co během tréninku podnikneme, abychom se dostali k danému cíli o kousek blíž. Podnikneme-li určité kroky a své denní cíle splníme, můžeme pak večer usínat s pocitem, že jsme zase o kousek blíž k dané metě.

Když se cíle změní v očekávání

Stanovení cílů je důležité pro náš běžecký výkon. Věřím také, že spousta z vás má denní plán a že ví, čeho chce na tréninku dosáhnout. Naběháte poctivě své stanovené kilometry, trénink jde dobře a vy byste měli být připraveni na den „D”.

Vybraný závod sezony, na kterém vám záleží. Kýžený den je tady a najednou se všechno sesype. V tom nejhorším případě je dokonce možné, že z toho fyzicky onemocníte a závodu se nemůžete zúčastnit. Proč se to stalo? Jedním z častých důvodů je upnutí se na výsledek. To se pak brzy promění v očekávání, které nás začne tížit namísto toho, aby nám to pomáhalo. Soustředíme se jen na to, že musíme vyhrát (předběhnout svého soupeře či dosáhnout osobního rekordu) a soustředění na činnost jako takovou se ztratí.

Je logické, že samotný výkon tím bude negativně ovlivněn. Tento neúspěch často přisuzujeme tomu, že jsme si vůbec nějaký cíl stanovili. Jak řekl bývalý vrcholový gymnasta a dnes úspěšný spisovatel Dan Millman ve své knize Škola pokojného bojovníka: „Mnozí z nás jsou tak silně orientováni na cíl, že se zapomínají radovat z cesty samotné.“

Efektivní stanovení cílů – 5 důležitých pravidel

Pro maximálně efektivní stanovení cílů je nutné dodržet pět pravidel.

Za prvé: cíle musí být specifické. Když si řekneme, že se chceme na závodě dobře umístit a že se proto budeme na tréninku co nejvíce snažit, je sice hezké, ale velmi neúčinné. Proto může dojít k tomu, že se v trénincích takzvaně „ztratíme“ a naše motivace vymizí.

Za druhé, cíle musí být měřitelné. Je dobré stanovit si, jakou vzdálenost dnes naběháme, popřípadě jak rychle ji uběhneme. Zdali se soustředíme na techniku běhu nebo raději na dýchání a fyzické signály našeho těla.

Třetím důležitým pravidlem, na které musíme myslet, když si stanovujeme cíle, je jejich reálnost. Jestliže jsme schopni běžet teď 5 km za 30 minut, asi nebude reálné stanovit si desetiminutové měsíční zlepšení.

Za čtvrté, cíle musí být přizpůsobitelné. Nemyslím tím přizpůsobitelné našemu momentálnímu rozpoložení, ale spíše přizpůsobitelné nepříjemným okolnostem, které nám reálně znemožní dosažení stanoveného cíle. Život je dynamický. Nikdy nevíme, co se zítra přihodí. Je možné, že se zraníme a nebudeme schopni nějakou dobu trénovat. Máme pak na daný cíl prostě zapomenout? NE! Měli bychom svůj cíl jednoduše upravit. Tak, aby byl v dané situaci reálný a mohli jsme se dál těšit na jeho dosažení.

Poslední věc, kterou musíme vzít při stanovení cílů v potaz, je jejich uskutečnění v určitém časovém rámci. Když si jednoduše řekneme, že NĚKDY chceme zaběhnout maraton, je dost pravděpodobné, že se to nestane. Když ale budeme myslet na to, že to chceme zvládnout tento, nebo příští rok, odhodláme se k tomu a začneme systematicky trénovat. Je skoro jisté, že to dokážeme.

Následující harmonogram znázorňuje, jak by stanovení cílů mohlo vypadat. Při samotném vytyčení cílů si vždy připomeňte pět základních pravidel (viz předešlý odstavec).

Vydejte se za realizací svého cíle

Na závěr něco k zamyšlení. Dejme tomu, že se běžec rozhodne, že chce vyhrát jarní Hervis 1/2Maraton v Praze. Má vytyčený cíl a chce ho dosáhnout. Pravidelně chodí běhat a trénuje potřebné fyzické a technické dovednosti, aby zlepšil svůj běžecký výkon. Čas plyne a běžec se zlepšuje. Běhá rychleji a jeho vytrvalost se zvyšuje. Většina jeho soupeřů ale pravděpodobně dělá to samé. Také pravidelně fyzicky trénují a zlepšují svoji běžeckou techniku a celkovou výkonnost.

Co tedy rozhodne o tom, kdo závod vyhraje?

Kombinace fyzické a psychické připravenosti! Fyzickou kondici trénují všichni. Psychickou kondici už ale jen málokdo. Dosáhnout maximálního osobního potenciálu není jednoduché a motivace na cestě za osobním snem je naprostou nezbytností. Cíle (běžecké, pracovní, životní) nám poskytují určitý směr, zpětnou vazbu a podporu. Proto si je vždy musíme ujasnit hned na začátku vlastní „cesty“. Pokud máme motivaci a odhodlání se za těmito cíli vypravit, jejich dosažení je více než reálné.

Zdroje Singer, R., Hausenblas, H., & Janelle, C. (Eds). Handbook of Sport Psychology, Wiley, New York, 2001.

Mgr. Kateřina Kudláčková web