Jak mi běh zachránil život, vypráví máma tří dětí, co jde za ženskou výzvou
Dvanáct žen, dvanáct příběhů. Běžeckých, ale hlavně životních. Nabízí je portfolio finalistek Womens Challenge, už třetího ročníku projektu Prague International Marathonu, který dává motivaci dámám všeho věku, vzdělání, výkonnosti i adresy. Možná nejsilnější story, hodnou hollywoodského dojáku, nabízí zdravotní sestřička Zdeňka Matoušková. Na otázku, jak se jí běhá, odpovídá: „Senzačně, když teď svítí sluníčko.“ Nikdo by si netroufl jen pomyslet na to, proč začala.
„ Pohledná „třicítka“ s rozpuštěnými kaštanovými vlasy a hlubokýma očima nejdřív odpoví: „Byla jsem tlustá. Ve škole mě poslali vrhat koulí, ale já ani neměla sílu, takže z toho nic nebylo. Manžel hrál hokej, fotbal, všechno, a já nic. Jen doma s dětmi, opečovávatelka. Začalo mě to štvát.“
Musím to zkusit taky, pomyslela si. Pídila se po článcích o běhání, vyptávala se. Vystudovala kurs trenérství, výživového poradce a terapeuta.
Jenže pak jeden okamžik převrátil její život naruby. Otce jejich dvou dětí zastřelil na odpočívadle u benzínové pumpy lupič pro sedm stovek…
„Abych se nezbláznila, začala jsem chodit na procházky. Přemýšlela jsem a po čase začala i pobíhat. Před léky proti depresím jsem utíkala do lesa, objímala stromy a čerpala z nich energii. Čím víc kilometrů, tím míň prášků. Někdy jsem se i skoro ztratila a hledala cestu podle slunce. Musela jsem se s tím srovnat. A běh mi pak zůstal, zachránil mi život,“ vypráví už vyrovnaně.
Manžel měl u sebe číslo na firemní štafetu pražského maratonu. „Řekli mi od něj z firmy, poběž za něj a já to vzala, nemusela jsem se dlouho rozhodovat. Musela jsem do toho šlápnout, ale tu desítku jsem pod hodinu dala. Běžela jsem pro něj,“ říká.
Po třech letech na podzim postoupila mezi finalistky Womens Challenge a začala se systematickým tréninkem pod vedením Miloše Škorpila. „Přiznám se, že všechno přesně nesplním. Mám napsáno kopce s tepy na 160, jenže já jen při chůzi mám 180,“ usmívá se. Tlačí totiž kočár s dvouletou Eliškou, začátkem svého nového života. A to je skoro dvacet kilo navíc. „U nás ve Vranově jsou samé kopce. Proto mám terénní model, koupila jsem ho za dva tisíce ve výprodeji.“
Je sama, starší děti, čtrnáctiletá Lucie a šestnáctiletý Michal, s ní neběhají. „Ti by leda vyběhli se mnou, puberťáci,“ směje se. „Ale mám jasný cíl: Chci být pro své děti dobrým příkladem ve všem, co dělám. Jak se chovám k lidem, učím se jazyky, poznávám nové věci a běhám. Vím, že se to někdy chytne. Vidím, jak se člověk ve svých dětech zrcadlí,“ vypráví zaujatě.
„Jak ty endorfiny fungují,“ přiznává. Týdně zvládne až sedmdesát kilometrů, vyráží za nimi čtyřikrát nebo pětkrát!
Teď se chystá na Hervis 1/2Maraton Praha. „Pokusím se, budu ráda, když přežiju. Tempo si ani neumím představit. Snad najdu některou z holek v davu a poběžíme spolu. Dokázat si, že to dokážeme,“ těší se.
A celý maraton? „Od nás z Vranova je to stejně daleko do Prahy a mně se to zdá daleko i v autě. To vážně nevím,“ vrtí hlavou. Ale až se rozhodne, určitě naplní i tuhle výzvu. Žádná není nedosažitelná jejímu odhodlání.
Komentáře (Celkem 12)
tono 08.03.2012 05:03:11
Dvanáct žen, dvanáct příběhů. Běžeckých, ale hlavně životních.
Nabízí je portfolio finalistek Womens Challenge, už třetího ročníku
projektu Prague International Marathonu, který dává motivaci dámám všeho
věku, vzdělání, výkonnosti i adresy. Možná nejsilnější story, hodnou
hollywoodského dojáku, nabízí zdravotní sestřička Zdeňka Matoušková.
Na otázku, jak se jí běhá, odpovídá: „Senzačně, když teď svítí
sluníčko.“ Nikdo by si netroufl jen pomyslet na to, proč začala.
Odkaz
na článek
Brno
Petr Kaňovský 08.03.2012 05:50:16
Pěkný příběh, děkuji. Ať se Ti daří!
running turtle 08.03.2012 13:00:11
Držím vám palce, jste úžasná. Nebojte se, půlmaraton dáte, vím o čem mluvím. Loni jsem běžela poprvé, letos se znovu těším. Užijte si to, v cíli je to pocit nepopsatelný.
Olomouc
321919 08.03.2012 21:29:11
Když jsi se vyrovnala s mnohem těžší životní situací tak půlmaraton určitě zvládneš. Pomůže Ti i neopakovatelná atmosféra. Držím palce ať Ti aktivní a optimistický přístup k životu vydrží co nejdéle.
Zábřeh
pancha 09.03.2012 11:23:59
Kurňa já se snad rozbrečím Kdyby doktoři místo psychofarmak předepisovali běhání (nebo jakoukoliv jinou pohybovou aktivitu), tak by se ušetřilo za blázince. Držím palce ať to běhá a vživotě se daří.
OLOMOUC
skřivánek 20.03.2012 09:22:24
Mám za sebou něco podobného a skoro stejně staré děti . I já jsem se vrátila k běhu po letech, abych se dostala z obtížné situace. Když budeš chtít ozvi se, budu moc ráda . Držím pěsti ať se daří a ať ti to běhá
Kateřina G. 20.03.2012 09:44:02
>> pancha, 09. 03. 2012 11:23:59
I za léky by se ušetřilo. Nejen po psychické stránce, ale i po fyzické.
jokerbeh 03.02.2015 17:53:48
>> skřivánek, 20. 03. 2012 09:22:24 AHOJ CHEM BEHAT S TEOBU jANKO 607625964 MOTOVSKYJAN@SEZNAM.CZ
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.