Osobně tento nezájem považuji za velkou chybu trenérů českých vytrvalců, ale i jich samotných. Na příkladu slovenského závodníka Juraje Vitka, který aspoň částečně tuto mezeru překryl a po takticky bezchybném výkonu finišoval na druhém místě, lze dokázat, že zahraniční konkurence byla letos k poražení. Mimo jiné i proto, že se na poslední chvíli omluvil pro únavu z náročné sezóny moldavský olympionik Roman Prodius, původně ohlašovaný jako největší favorit letošního půlmaratonu.

Naopak světlým jevem byl start Ivany Sekyrové, které se podařilo zlepšit traťový rekord závodu (pravda, dosažený na poněkud jiné trati), do letoška držený Ruskou Olgou Firsovou časem 1:19:12 na 1:18:56. Ivana si našla dobré místo ve skupině výkonnostně přibližně stejných mužů, s nimiž dokázala držet krok prakticky až do závěru. Soupeřkami Sekyrové měly být obě maďarské vytrvalkyně – Tunde Szabóová a Agnes Kissová – ty však naší olympioničce od prvních metrů absolutně nestačily.

Maďarští běžci Barnabas Bene a Lajos Berecz se spolu se svým etiopským kolegou patrně domnívali, že závod se odehraje zcela v jejich režii. Nestalo se tak – i v Praze dobře známý Juraj Vitko si rozvrhl síly naprosto přesně. V posledním sedmikilometrovém okruhu po zrychlení předběhl Berecze a rozdíl v cíli mezi ním a vítězem závodu, kterým byl někdejší krosový juniorský mistr Evropy Bene, byl pouhých 24 vteřin.

Z českých vytrvalců byl tentokrát nejrychlejší liberecký Martin Staněk na pátém místě, kterému cílové zařízení naměřilo čas 1:17:35.

Přestože profil trati asi nebude nikdy svědčit špičkovým časům, mohou být plzeňští organizátoři spokojeni aspoň s tím, jak se povědomí o běhu ve světové metropoli piva rozšiřuje do světa. Ve startovní listině se objevila jména běžců z řady evropských, ale i zámořských zemí. Plzeňskou dlažbu letos okusili běžci a běžkyně z Německa, Maďarska, Chorvatska, Francie, Velké Británie, Slovenska, Etiopie, Japonska a USA.

Pátý ročník Hervis Plzeňského půlmaratonu proběhl v přátelské atmosféře, kdy pomalejší závodníci přímo na trati aplaudovali těm, kdo je v cílové rovince předbíhali o kolo – mimochodem, v kterém jiném sportu se s tímto setkáte? Do sportovního rámce závodu, který tradičně podporuje statutární město Plzeň, byly vhodně zařazeny ukázkové závody na koloběžkách pro širší veřejnost, jejichž organizátoři dokonce věnovali jeden závodní „stroj“ do závodnické tomboly. Škoda jen, že rodinný běh s VZP, který mohl být masovou akcí a v některých městech jí skutečně je, zřejmě oslovil relativně malé množství rodičů. Užší spolupráce se školami by možná byla v tomto ohledu na místě.

VÝSLEDKY ZÁVODU