Ivo zesnul loni v listopadu. Kamarádi z kladenského maratonského klubu se rozhodli po něm pojmenovat právě jeho Zimní běh na pět kilometrů a pár drobných. „Ivo s ním spojil téměř 40 let svého života,“ vzpomíná dnešní ředitel klubu František Tůma. „Dokonce byl proslulý tím, že s sebou přitáhl věcné ceny pro všechny účastníky!“

To už by dnes asi nezvládl, protože na start se jich postavilo rekordních 139…

Kladeňáci jsou povahy přímé a strohé. Stejně jako byl Ivo, který přitom původem z Kladna nebyl. Kdo na to není připraven, udiví jej rázné pokyny šéfa závodu Zdeňka Kučery: „Jakmile doběhnete, neotravujte v cíli,“ nebere si servítky těsně před startem. „Na Iva jsme dosud vzpomínali pietně, od teď budeme už jen sportovně,“ dodá bez zbytečně dlouhých proslovů.

Výstřel a jdem na to. Trať se vine lesem na kraji Kladna. Trochu to klouže, brzo po startu už se válí jeden z nepozorných. Předbíhat moc nejde a ani se o to moc lidí nesnaží. Na druhém kilometru cítím rozvázanou tkaničku. Ach jo, jak dlouho že už běhám na to, abych si dokázal udělat dva uzle?!?

Ale co, není závodní sezona… „Jezdím sem rád. Místo abych brečel, že mám doma likvidovat vánoční stromek, uteču na závod,“ svěřuje se jeden z účastníků.

Brzo po startu se od pole odpojí pozdější vítěz, nadějný Ondra Čadek, který chce letos srazit osobák na půlmaraton pod úctyhodných 1:10. Ať se mu to podaří, je to fakt sympaťák! Do cíle za ním dorazí domácí Pepa Poduška, kterému by málokdo vzhledem i výkony hádal padesátku. Dokonce i vítěz kategorie 70 let a starší, příbramský Honza Svoboda, dobíhá v čase na mé úrovni. Chachá, tomu říkám povzbuzení sebevědomí…

Při vyhlášení tiše závidím nejlepším jak lahev vína, tak obří čokoládu. Až tady se dozvídám, že jsem na startu prohodil pár slov s v kulichu zakuklenou Katkou Kriegelovou, se kterou jsme před časem dělali rozhovor coby skokankou roku. Dnes tato drobná hobby běžkyně z Velkých Losin s přehledem vítězí. To mne nepřekvapuje. Stejně jako čas teprve třináctileté Elišky Kohlertové – o 47 vteřin lepší, než byl ten můj. Inu co, přijel jsem spíš nasát atmosféru a trochu rumu v cílovém čaji, ne?

Mám tyhle akce rád. Zcela se vymykají nablyštěnosti megazávodů v centrech měst, které mám rád naprosto stejně, a namísto účastnických triček a medailí si odvezete maximálně tak tatranku a namrzlý nos, běží-li se v zimě. Ač mistrovsky zvládnuté, pouťáky určitě nepřitáhnou k pravidelnému běhu začátečníky. Z prostého důvodu – jsou zcela mimo zájem médií. Jejich skrytost však dává fajnšmekrům šanci být mezi svými. Nestrkat se s tisícovkami, po závodě počkat na vyhlášení nejlepších v kruhu „takybláznů“ a smát se přitom, jak nám namrzaj palce u nohou v letních, pořádně odvětraných běžeckých botách.

Je samozřejmostí, že po závodě se jde do blízkých hospod na kus nějaké energetické šlehy, proloží se to pivkem a snad i něčím ostřejším.

Byla to krásná neděle, ještě že jsem z té postele vylezl! Ivo, buď v klidu, vše jede, jak má. Jen ty tvé decibely v cíli trochu chyběly!

KOMPLETNÍ VÝSLEDKY ZÁVODU

WEB POŘADAJÍCÍHO MARATÓN KLUBU KLADNO

NEJBLIŽŠÍ DOMÁCÍ ZÁVODY V TERMÍNOVCE