Máte za sebou některý ze „vstupních“ závodů a nyní tápete, jak s běháním dál? Nejste první ani poslední, kdo se celé léto (či zimu) připravoval na den D a euforii v cíli pak po pár dnech tiše vystřídal pocit nejistoty. Určitě nechcete s běháním seknout, dosud vás naplňovalo chutí do života, čistilo duši a i pohled do zrcadla byl den za dnem příjemnějším.
Odkaz na článek

Fajn motivační článek. Z té několikaměsíční zkušenosti můžu potvrdit, že běžci jsou přátelskou a velice otevřenou komunitou. Tahle parta má prostě budoucnost. :)

Behám málo cez rok a v sobotu idem na môj prvý pretek. Žiadna príprava na tento konkrétny pretek nebola – beriem to, iba že „idem si zabehať“ a vyskúšať atmosféru. Zatiaľ som ale presvedčený, že „pretekanie“ ma baviť nebude. Ale možno sa mýlim… Behám rád, pravidelne, ale nemám žiadny cieľ a ani neviem aký by som si mal dať. Bavia ma hlavne dlhé behy. Všetci behávate za účelom pretekov, alebo sa nájdu aj dobrý bežci, ktorý bežia len tak… pre seba…?

>> satch, 24. 09. 2013 10:22:56 Ahoj, řekl bych, že těch druhých, tedy těch, kteří běhají jen tak pro sebe, pro lepší kondici, proto, aby se lépe cítili v osobním životě, je mnohem více než těch, kteří pravidelně objíždějí závody. Pokud se ale někdo propracuje k tomu, že zaběhne desítku řekněme na úrovni 40 minut, asi bude po závodění pošilhávat. Naroste mu sebevědomí, ví, že nebude ve výsledkových listinách figurovat někde na konci, spíš v jejich první třetině. Osobně se však klaním i těm, kteří se umisťují v jejich závěru, přesto do toho jdou a nevadí jim, že jsou na konci. Sám se tam pomalu přesouvám :), závodit však budu, dokud to půjde.

to ja chodievam na preteky viacmenej koli atmosfere a vobec mi nevadi, ze pravidelne dobieham medzi poslednou desiatkou robim to pre zabavu a zdravie, kedze je mi jasne, ze vo svojej vekovej katergorii M39 sa nemam sancu nejakemu solidnemu vykonu ani priblizit – ved tam behaju chlapciska 2× tak rychlo ako ja a nielen oni , tak to zbytocne nesilim, ale zaradenim pretekov sa stale prinutim poctivo trenovat a nevyhovarat sa (niekedy sa cloveku fakt nechce, ale ked sa prinuti a uz bezi tak to je parada)

Každý jeden môj beh beriem ako taký môj malý súkromný pretek. Najviac sa mi na tom páči, že sa dokážem tešiť z toho, že som práve zabehol moju najdlhšiu vzdialenosť, alebo že som si práve zlepšil osobný rekord na 10 km. Aj keď to je čas, ktorý ostatní bežci dajú „s prstom v nose“, pre mňa je to veľké víťazstvo. Je to o tom pocite. Tento pocit mám aj keď behám pomaly, len tak, pre radosť. Vtedy mám pocit, že som naozaj vyhral. A to je na behaní úžasné. Všetci sme aspoň na tú chvíľku víťazi 

>> satch, 24. 09. 2013 10:22:56 Já jsem se k závodění dostala úplně omylem, běhala jsem u nás po lese, hlavně abych utahala našeho hyperaktivního psa, o nějakém závodění jsem vůbec neuvažovala, zdálo se mi, že to není nic pro mne, moc lidí a tak. Pak jsem jednou o vánocích zjistila, že mne padoušský mladší bratr přihlásil bez mého vědomí na půlmaraton. Milý dáreček, že? Kupodivu se mi to zalíbilo, což jsem vůbec nepředpokládala. A tak teď občas na nějaké závody jdu, vzhledem k mému věku a nízkému zastoupení žen ve vyšších věkových kategoriích se občas i umisťuji na bedně, což je docela legrační, protože jsem nikdy moc nesportovala.

>> Dom92, 24. 09. 2013 16:00:51 Mám to stejně. Na „opravdovém“ závodě jsem byl zatím jen jednou. Atmosféra byla parádní a věřím že si to jistě ještě párkrát zopakuji. I když půjde spíš o vylepšování osobáků než o nějaké umístění v absolutním pořadí 

Byl jsem na dvou, je to parádní atmosféra, přátelští lidé, super soupeři, běhám tak obden a chci se zlepšovat a zlepšovat jak ve výdrži tak hlavně v čase (na 5km). Chce to nepřestávat a jít si za tím co Vás baví!