Přečíst za rok kolem dvou set knih o běhání a prolistovat jich nejméně jednou tolik, to už na člověku nechá trvalé následky. Knihy mě k běhání přivedly a občas hrozí, že se kvůli nim nevykopu z domu. Čím je sport populárnější, tím víc lidí nám chce sdělit svou revoluční myšlenku, jak běhat co nejrychleji a s co nejmenší námahou.
Odkaz na článek

""" Nežeňte se, """

pre vacsinu chlapov tato rada prichadza uz neskoro, ale ak to daju chlapcom do skol tak buduce generacie sa mozu zachranit

Ženit se nehodlám, ale milenek se nevzdám. Šest dní v týdnu běhám tak jako tak. O víkendu to občas lehce přeženu. První maraton jsem si vyloženě užil a na květen jsem přihlášený na další. Takže na čtení kašlu a jdu radši běhat.

Většina hobíků prý běhá podle toho, jak by chtěli, a ne podle toho, jak by měli. Jinými slovy: když se budeme řídit sami sebou, jsme na nejlepší cestě se příštím maratonem protrpět a další pro jistotu nezkoušet.

Pokud by tomu bylo takto, tak by to znamenalo, že dostatečně nenaslouchám svému tělu, protože mé zkušenosti jsou přesně opačné – tedy chci se řídit sám sebou, neboť kdo jiný by měl znát mé potřeby a preference více, než já sám.

běhejte šest dní v týdnu. Nežeňte se, nepřehánějte dlouhé víkendové výběhy, nepřekračujte 30% součtu kilometrů uběhnutých přes týden. Jen tak přivyknete únavě, jen tak vás maraton nezdecimuje. Jen tak se běh stane součástí vašeho života a na dlouhou dobu

S tímto pro sebe zcela souhlasím.

běhejte šest dní v týdnu. Nežeňte se, nepřehánějte dlouhé víkendové výběhy, nepřekračujte 30% součtu kilometrů uběhnutých přes týden. Jen tak přivyknete únavě, jen tak vás maraton nezdecimuje. Jen tak se běh stane součástí vašeho života a na dlouhou dobu

Kdyz zabehnu od pondelka do patku kazdy den po 1 km a v sobotu 1,5 km, tak to asi uplne fungovat nebude, ze? 

Je mi jasne, ze vytrhavam vec z kontextu, ktery se, byt nevyjadren, asi predpoklada, ale ta uvaha me pobavila.

Ale ted ponekud vazneji. Kdyz vemu modelovy trenink, ktery tak nejak vyjadruje me treninkove usili behem tydne, tak dostavam 7 + 12 + 6 + 10 + 12 = 47. Tato vzdalenost by me „opravnovala“ k vikendovym 14 km. Staci to? Nejak tusim, ze ne. Nutne dospivam k zaveru, ze musim jeste hooodne behat, hooodne behat 

>> tuton, 05. 02. 2014 09:04:34

Stačí ten výpočet trochu odrbat. Ber to tak, že víkendový běh by neměl překročit 30% z celku, zaokrouhli na jednu třetinu… 47/2=23,5km – to už vypadá skoro použitelně:-)

*>> Lazarus, 05. 02. 2014 09:16:57 zaokrouhli na jednu třetinu… 47/2=23,5km *

Takový výpočet jsem ještě neviděl.

>> kanovsky, 05. 02. 2014 09:22:12

No ale smysl toho „odrbání“ >> Lazarus, 05. 02. 2014 09:16:57 se dá pochopit, ne? Jakože o víkendovém jednom běhu mohu uběhnout třetinu celkového týdenního objemu… taky to tak počítám ;) EDIT: a stejně to teda překračuju :(

>> tuton, 05. 02. 2014 09:04:34

Těch 25–30% Hansonovi uvádějí jako protiklad plánům, kdy do předmaratonské přípravy někteří trenéři zařazují běhy přes 30 km i u běžců, kteří běhají relativně malé objemy, třeba 60 km týdně. Hansonovi tvrdí, že takový běh toho člověka odrovná a neumožní mu adekvátně trénovat v dalších dnech po dlouhém běhu.

V jejich plánu se trénuje dost intenzivně a dlouhý běh se zpravidla běží na unavených nohou, proto – jak tvrdí Hansonovi – i u těch lepších běžců stačí 25 km, protože tím tréninkem se nesimuluje prvních 25 km maratonu, nýbrž posledních 25 km.

>> MartiNo, 05. 02. 2014 09:27:58

Pokud se spojení „přes týden“ interpretuje jako „za týden“, tak je to v pořádku (a asi tak to bylo i myšleno). Jinou otázkou je, při jaké týdenní kilometráži se dá hovořit o maratonském tréninku – slyšel jsem, že by člověk měl optimálně naběhat za týden minimálně dvojnásobek vzdálenosti, na kterou trénuje.

>> kanovsky, 05. 02. 2014 09:36:59 Tak určitě je to interpretováno blbě („přes týden“ versus „víkendový běh“ nemůže být myšleno jako týdenní objem) a zmiňovaný objem je celkově malý (u mě ještě menší…) – To je vyjádřeno tím „odrbat“ 

Jinak tedy to běhání hobíků „jak chtějí“ ne „jak by měli“ …no, tak není hobík jako hobík, že… jsou lidi, kteří „svoji“ cestu najdou lépe, a bezpečněji ji projdou, než kdyby se snažili stůj co stůj dodržet tréninkový plán, který jim nesedí, pak lidi naprosto nesoudní, no a mezitím pár mezistupňů…

>> MartiNo, 05. 02. 2014 09:27:58 Abych řekl pravdu, tak nepočítám nic. Prostě si najdu na mapě nějaký zajímavý kopec, třeba Králický sněžník, a na ten si vyběhnu. Většinou to dá hrubým odhadem tak 20–40km.

>> kanovsky, 05. 02. 2014 09:22:12 Pro zábavu běhám po lesích a po horách, nesnažím se postavit atomovou ponorku nebo překonat světový rekord. Přesných výpočtů ani pokročilé biotechnologie netřeba;-)

>> Lazarus, 05. 02. 2014 09:16:57

No, ja kdyz o vikendu zarazuju 30km behy, ma tydenni kilometraz se blizi devadesati (Kilometry, co tu uvadim, jsou opravdu spis model, nez realita.). Tak to uz by bylo tak nejak v limitu a navic i v souladu s vyse zminovanym dvojnasobkem maratonske vzdalenosti…

>> Luboš Brabec, 05. 02. 2014 09:33:33

A to je presne ten vytrzeny kontext. Diky.

>> Lazarus, 05. 02. 2014 10:05:53

Však v pohodě.

Osobne si myslím, že je vela ciest, čo vedú k cielu… ja som začala čítat knižku: Bill Pierce… Run less,run faster… nemám ju prečítanú celú, ale v skratke ide o program 3+2, takže 3 dni beh, 2 dni iný šport… povedala som si, že to skúsim… najprv mi bolo lúto, že sa vzdám behu v prospech iného športu…ale teraz cítim, že mi to nesmierne sedí… upravila som si to na 4+2 (2 dni plávanie,2 dni fartleky-kopce alebo tempové a 2 dni dlhé behy). uvidíme na výsledkoch kolko ludí, tolko tréningových plánov

>> salusia, 05. 02. 2014 19:57:22

uvaha by mala zacat : aky je moj ciel ? co chcem behanim dosiahnut ?

ak ciel nie je bezecka vykonnost, tak trenink vlastne neexistuje a beha sa pre radost pre zdravie a ine dovody ktore su vsetky pre daneho jedinca OK

ak je ciel bezecka vykonnost, tak cim ten ciel lezi vyssie, tym sa pocet ciest k vrcholu vyrazne znizuje a dalo by sa povedat ze k ultimatnemu cielu v konkretnej discipline vedie pre daneho jedinca len 1 jedina cesta

tymto neopdovedam len tebe ale je to vseobecny prispevok do debaty

>> rudo, 05. 02. 2014 21:13:05

Běhám převážně pro běžeckou výkonnost, ale občas vyběhnu jen tak pro radost nebo proto, že mi něco schází. Myslím si, že cest ke svému cíli lze dosáhnout více cestami. To je zase, Rudo, můj názor, ale respektuji tvůj názor. 

Jedna cesta X vice cest k jednomu cili – tot namet na nekonecnou debatu bez viteze. Nikdy se totiz nedozvime, kdyz jedince jedna cesta k cili (ne)dovedla, jestli by jej tam dovedla (i) cesta jina. Tudiz se vzdy budeme pohybovat v situaci „co by bylo, kdyby…“ A existuje pouze jedina otazka tohoto typu, kde jsem si naprosto jist odpovedi – Kdyby bylo ho*no cukr, prestanu sladit. (Uplne slysim ty otazky, proc neprestanu, i kdyz neni , to sem ale nepatri)

U sebe, aniz bych chtel jakkoliv zobecnovat, to mam tak, ze nejdulezitejsi je se po nejake (primerene) ceste vydat, vytrvat a treba i ve vhodnou chvili zmenit smer s tim, ze v urcity moment si vyhodnotim, jestli jsem cile dosahl ci nikoliv a jestli sam sobe mohu rici, ze jsem poctive vytrval ve snaze sveho cile dosahnout. Je to tedy hodne o uprimnosti k sobe samotnemu.

A co se tyce te az skoro mysticke vzdalenosti 42,195 km, ja ji stezi nekdy ubehnu, natoz abych na ni dosahl casu hodneho povsimnuti. Jsem az prilis typickym prikladem upadajici telesne zdatnosti moderni spolecnosti, byt mi sport nikdy nebyl zcela cizi. Presto bych chtel zkusit ten maraton letos bezet, i ja tomu urcitemu mysteriu podlehl. Zatim si myslim, ze se pripravuji primerene cili a mym moznostem, tak uvidim.

Jednou pri treninku se ke mne pripojil bezec – (pry) trener -, zrovna pri snaze o maximalni tempo (nakonec celkem 4,5 km v tempu 4:33), chvili se mnou bezel a pak mi rekl, ze by me videl na „ty desitky“. A ja si obcas rikam, a proc ne? 

Uff, sorry za tu zpoved…

zrejme ste si nevsimly ze som napsial : zalezi ako vysoko je postaveny vykonnostny ciel

maraton za 3H sa da zabehnut vela cestami je to vlastne jedno netreba ziadnu cestu len behat

ale cim viac je vykonnostny ciel blizky svetovemu rekordu, tym sa pocet ciest znizuje az zostava len 1, ta je ovsem jedincovi specifickaa pretoze musi respektovat jeho vychodziu situaciu a specificke prednosti a lsabosti

ak si zoberies bezcov ktori uz ten vysoky ciel dosiahli a studuejs ich cestu, tak zistujes ze ta cesta je velmi podobna a vies z toho vybrat spolocne znaky a rozlisit indivdualne znaky z tej cesty a mozes si tu svoju jedinu cestu zostavit

naprikald nik nezabehaol svetak z behania 3× do tyzdna nik nezabehol svetak z behania menej ako 3 roky, nik nedal svetak z behania menej ako 100km za tyzden

to len uvadzam take hrube ukazovatelovi co su kazdemu jasne

takze ak je vykonnostny ciel vysoko tych cieel ma jedinec velmi malo a pri ciely najvyssom len 1 ak je vykonnost poadena velmi nizko, tak je ot naozaj jedno ako sa beha

co mozeme vysledovat v hositrii CSSR atletiky je toto :

trener pozna jednu cestu – tu kotoru ho na kurze naucili alebo to co n sam behaval ked bol atlet

tuto 1 cestu nuti kazdemu a komu nahodou ta cesta vyhovuje ten z nej neco dosiahne – trebner to povie ze ten mal talent a tych 90–95% bezcov co im ta jedina cesta trenera nevyhovovala mikdy nic nezabehnu alebo zmenia trenera alebo budu rozne telesne ci psychiky rrenerom poskodeni ovsem v systeme nasej telovychovy : ked sa rube les lietaju triesky a pocita sa s tym ze na 1 medajlu moze byt 999 kriplov ako vysledok trenerovho umenia.

Ještě k těm „cestám k cíli“ – zajímavý rozhovor, sice o běžkách, ale myslím inspirativní i pro běžce po svých. K úrovni trenérství v Čechách je zajímavý i rozhovor s Evou Vrabcovou tamtéž. http://www.trutnovinky.cz/index.php?…