V srpnu mám absolvovat 67km dlouhý závod Krkonošemi. Šedesát. Sedm. Kilometrů. V polovině března jsem uběhla jedenáct kilometrů… Což o to, běželo se krásně. Ale běželo se prakticky po rovině. Kdežto v srpnu mě čeká přesun přes kopce: z Pece do Špindlu, pak vystoupat na Mísečky, Dvoračky, Labskou, po hřebenech na Luční, zdolat Sněžku a odtud se vydat na závěrečné (a nepochybně vražedné) klesání zpátky do Pece.
Odkaz na článek

Člověk si má dávat velký cíle. Jen bych snad upozornil na to, že člověk, který začal běhat a max. je 11km, tak logicky nemůže během půl roku adaptovat tělo na to, aby zvládlo bez újmy na zdraví 67 km v horách. je to teď velká móda a boom, dělat extrémy. Ale všeho moc škodí. I ten maraton (silniční i horský) je jen pro ty, kteří mají odběhané roky a roky a tisíce a tisíce km v postupném tréninku. Je rozdíl, přijít do cíle vyčerpaný, anebo zhuntovaný tak, že nemůžu pak týden chodit a k tomu si na zbytek života můžu poškodit třeba kolena. 

>> DASK, 16. 04. 2014 13:40:48 Tenhle komentář je zcela na místě, protože z článku opravdu vyznívá, že jsem vítězoslavně pokořila 11 km a šmitec. Nicméně ráda bych podotkla, že tahle nepřesnost z části vznikla krácením textu a z části tím, že nebyl prostor vysvětlovat, že jsem byla zraněná a znovu se rozběhávám. O tom až příště. A pak je taky důležité zdůraznit, že nejsem blázen a nemám ambice to uběhnout. Chci to jen absolvovat a přežít. Taktika zní: Co budu moct, uběhnu. Co nezvládnu uběhnout, ujdu. A pak tam mám manžela, který mě v nejhorším zbytek ponese… :) PS: A když to nepůjde, vzdát se to dá vždycky. ;)

>> Vjerkaaa, 16. 04. 2014 14:50:57

Problematika tréninku na ultratraily je dobře vysvětlená tady:

http://skyrunning.cz/…facchinelli/