I když jsou zde asi převážně profesionálové, kteří takto malý triatlon zmáknou tčeba za hodinku a v pohodě, rozhodl jsem se přeci podělit se o svůj zážitek.

Jak jsem přežil můj první triatlon.

Plavání /bylo zkráceno z důvodu teploty vody/ 200m, cyklistická trasa 15km, běh 5,3km.

V 10h jsem přijel do kempu u koupaliště Prunéřov, zde již bylo plno sportovně naladěných triatlonistů, kteří vypadali, že mají hooodně natrénováno. V 10:10h , zjišťuji že jsem nechal doma přilbu na kolo :oops: :shock: . Nasedám do auta a jedu domu pro přilbu. V 10:30h jsem již zpět. Od pořadatelů se dozvídám, že již je čas dávat věci /kolo,oděv a běžeckou obuv/ do depa. Je v tom, ale háček, depo je od vody vzdáleno asi 200m musel bych bos doběhnout od vody do depa. Beru si proto k bazénu i běžecké boty bez ponožek. Nervozita stoupá :shock: žaludek mám jak na vodě. Zjišťuji, že voda je hoodně studená, pořadatelé sice naměřili údajně 18st, ale po promíchání teplé vody se spodní studenou vodou měla dle zkušených závodníků tak 15 st. Někteří závodníci si navlékají neoprenový oblek, já a mnoho závodníků jsme jen v plavkách. Start ve 12:00h. Start naštěstí není hromadný, ale dle čísel s odstupem 15 sekund. Já mám číslo 49 startuji ve 12:12 h. V 12:10 se osvěžuji ledovou vodou v bazénu-12:12h start :shock: vrhám se do ledové vody a sevřel se mi zimou hrudník, nemohu dýchat plavu tedy prsa, na chvilku jsem zkusil kraula, ale veškerá energie těla se soustředila na zahřívání organizmu. Plavu tedy střídavě kraula-prsa. Předplaval jsem 2 závodníky, mne předplavali nabušení borci startující 2 místa za mnou. Z vody vylézám totalně prochladlý, nazouvám si běžecké boty a běžím do depa. Zde se převlékám na kolo a vyjíždím. Trvá mi hodně dlouho, něž se rozehřeji. Konečně je mi po 2 km teplo a mohu nasadit své tempo do kopce předjíždím 5 závodníků. Brutální a táhlý stoupák dá opravdu zabrat po 8 km v obci Třebíška odbočuji na lesní cestu směr Volyně. Na lesních cestě je plno záludných a překvapujících strmých stoupáků v terénu. Konečně se dostávám k vysněné jízdě z kopce :D . Předjíždím dalších asi 5 závodníků, kteří asi po neblahé zkušenosti stále brzdí. Klesání je místy opravdu strmé a kamenité, na těchto úsecích také brzdím, moje trekové kolo je přeci jen křehčí :wink: Překvapuje mne kláda přes cestu, která se dá objet jen uzkým rozbahněným pruhem v pravo, nebo přeskočit v levo, závodník přede mnou zvolil jízdu v pravo a následuje jeho pád, pod ním leží další „padlý“ závodník později zjišťuji, že je to kolega, s kterým jsem se do závu registroval, naštěstí se mu nic nestalo a já jsem z radostí v očích konstatoval „ tak jsem tě předjel „. Rychle volím skok vlevo přes kládu, vyšlo to nespadl jsem a jedu dál rychlým tempem dolu až do depa. Po přezutí bot vybíhám silnici směr Hasištejn z počátku jsem zvolil mírnější tempo, je to přeci jen rozdílný pohyb- kolo- běh, po 300m zrychluji a prodlužuji krok předbíhám 2 závodníky. Na silnici se objevuje asi po 1 km směrovka běhu do lesa. Do této chvíle jsem si myslel, že se bude běžet po druhé méně strmé stezce na Hasištejn. Bylo to však ta první :cry: . Chvíli jsem se snažil o běh, ale když jsem vyděl, že skoro nikdo neběží a každý jde a já už nemohu, tak jsem se rád přizpůsobil, předbíhá mne kolega, kterého jsem předjel „padlého“ na kole. Tento běho-chůzový výstup trval asi tak 500 m. Potom se terén trochu narovnává. Konečně se běžci rozbíhají a já také. Běžím až k bráně Hasištejna, zde dostávám ukrutnou křeč do stehna . Zastavuji se asi na 2 minuty a protahuji „strečuji“. Předbíhá mě asi 9 závodníků. Po chvíli křeč ustupuje, běžím na nádvoří Hasištejna, zde dostávám napít . Nikdy před tím jsem nepil takto s chutí čistou vodu. Běžím dál směr Místo, v Místě odbočuji do lesa. Běží se mi dobře trochu jsem přidal. Předbíhám 3 závodníky asi v polovině běžecké tratě je konečně klesání já prodlužuji krok a nebrzdím, předbíhám 3 závodníky, mne však předbíhají 2 funící lokomotivy /Pendolina/. Přichází táhlá rovinka v lese, ale na prudkém slunci. Dostávám znovu mírnou křeč do pravého stehna, zatínám zuby a ignoruji to, mírně zpomaluji. Po 300m křeč ustupuje. Běží se mi dobře až k elektrárenskému přivaděči vody, zde je prudké klesání předbíhá mne dalších 5 funících Pendolín. To mne vyhecovalo a snažím se to z kopce rozpálit na plno. To je mi však osudné, následuje dlouhá rovinka přes louku na prudkém slunci. Dostávám hroznou krizi, která mne pronásleduje až k odbočce do kempu. Hodně jsem zpomalil předbíhájí mne asi 3 závodníci s mírnějším tempem. Asi 500m před cílem mne vyhecovala asi místní babička na kole, která mi řekla „vydrž už jen 500m hochu“. Přidal jsem tedy a se zaťatými zuby s křečí v pravé noze dobíhám do cíle. Zde mne uspokojila toužebně očekávaná věta z reproduktoru " Václav Fišer s číslem 49, právě doběhl do cíle". Slyším potlesk a jelikož jsem nebyl schopen promluvit ani jedno slovo děkuji lidem jen gesty :roll: Zvítězil jsem sám nad sebou a to je důležité. Z 135 závodníků jsem byl 63. Ve své věkové kategorii do 40 let jsem byl 27. Padlý kolega, s kterým běhám, skončil přede mnou na úctihodném 53 místě. Mám co zlepšovat.

Příští roční jdu určitě zase. [b]Sportu zdar.[/b]