Připojuji se k Milošovi a také bych Ti chtěl pogratulovat k zvládnutí půlmaratonu. Mě to trvalo mnohem déle, poprvé jsem ho běžel až ve 48 (letos půlmaraton PIM již po šesté). A ještě bych zde chtěl zmínit parafrázované olympijské heslo, které propagoval blahé paměti otec Jandera : Není důležité zvítězit, ale přijít zas. A tak se těším, že se třeba příští rok na půlmaratonu opět potkáme a časem možná i na maratonu.
A tak Ti přeji ještě hodně radosti a zážitků z dalšího běhání.

Leono, moc blahopřeji, já jsem ve stavu věčného začátečníka, něco jako když se lidé stále začínají učit cizí jazyk, ten jazyk by šel, ale ten běh......... Smekám a přeji další úspěchy.
Zdraví Zuzana.

Ahoj Miloši,

ráno otevřu behej.com a tam na mě přes půl stránky juklo mé jméno, autor Ty. Rozklepala jsem se, bála jsem se to otevřít a přečíst. Pak jsem si dodala odvahy. Myslela jsem, že mi budeš „vyčítat“ chyby, kterých jsem se dopustila při tréninku, že zdrbeš můj běžecký styl, články na netu, že si budeš myslet, že jsem se chtěla nějak cíleně zviditelnit. Jak moc se mi ulevilo, že jsi mě sice rozebral, ale v tom lepším slova smyslu.
Jsem neuvěřitelný trémista. Jako příklad uvedu dalších z mých životních okamžiků, kdy jsem tak trochu selhala.

Stála jsem před oltářem v malé svatební síni a poslouchala oddávajícího. Právě se ptal pana ženicha, zda si mě bere dobrovolně, pan ženich řekl jasné ANO a mě došlo, že za chvilku se na to samé zeptá mě, a že v tu chvíli se na mě upře čtyřicet párů očí a všichni budou čekat na MÉ ano. V ten moment mi narost knedlík v krku, a začala mi téct nudle. Oddávají se zeptal a já nic. Nemohla jsem promluvit. Stála jsem tam, věděla jsem, že musím promluvit, ale nemohla jsem. Ten tlak a síla okamžiku mě vyřadila z provozu. Až když jsem se tomu začala smát a utřela si nos, mohla jsem odpovědět.

To samé se mi stalo v sobotu. Věděla jsem, že je na mě upřeno strašně moc očí a že všichni čekají, co udělám. A nemohla jsem. Fyzicky bych to zvládla. Nebolely mě nohy, necítila jsem únavu, ale hlava vypnula a bylo. Až teprve když jsem se tomu začala smát, jakžtakž jsem se rozběhla, ale to už byl skoro konec a tělo už si s tím moc neporadilo.

Co dodat? Byla to zkušenost, bylo to neuvěřitelně těžké a vysálo mě to do morku kostí. Ale jdu dál a to je důležité (že?). To nedělám pro ostatní, abych jim ukázala, že to jde, to dělám jen a jen pro sebe, protože chci, protože mě to baví a protože toho chci ještě spoustu dokázat.

A poučení? O svých „velkých“ plánech budu příště šeptat jen do polštáře před usnutím :o)

Miloši, děkuji

Leona
 

>> pulec, 31. 3. 2009 09:29:19

Bravo :D A hodne stesti do dalsiho behani.

Jak lze zjistit, Leona se zúčastnila už loni běhu Adidas na 5 km v docela slušném čase. Ale teď byl právě rozdíl v té medializaci, která nesmírně svazovala.

>> pulec, 31. 3. 2009 09:29:19

„O svých „velkých“ plánech budu příště šeptat jen do polštáře před usnutím“

Já doufám, že ne. Jakkoliv to bude znít nabubřele, svým seriálem jsi přiměla k běhu víc následovnic a následovníků, než řada atletických trenérů. Kdybys své záměry šeptala do polštáře (a já vím, že si děláš legraci a že máme nějaké plány), možná by sis zaběhla lepší čas, ale takhle jsi splnila daleko větší úkol a za to ti patří dík nejen celé redakce.

Ještě k tomu výkonu: „medializace“ je určitě svazující, ale i já jsem v sobotu v závěru zcela vybouchnul, takže těch příčin sportovního neúspěchu bylo určitě více.

Osobně jsem velice pyšný, že pomáhám budovat a pečovat o místo, které je prostorem pro vyjádření hodně kladných lidských vlastností, jak tyto dny dokumentují podpůrné hlasy tobě, ale dříve i Buldokovi, Lence, Torovi, Katce a dalším. Díky všem dobrým lidem.

>> Radek Narovec, 31. 3. 2009 12:37:42

Radek má pravdu, jen prosím piš dál. Mně jsi taky moc pomohla bojovat s vlastní nesmělostí, leností, zdravotními problémy. Překonat astmatický záchvat a běžet dál vyžaduje velkou odvahu. Člověka uklidní, když si přečte, že to jde.Hlavně, že Tě běh dál baví a přináší Ti radost, výsledek jednoho závodu se nedá poměřovat jen dosaženým časem.

>> pulec, 31. 3. 2009 09:29:19

Ahoj Leono, když to tak čtu, tak prostě neodolám a napíšu Ti taky. Stála jsem před Tebou ve frontě na záchod a poslouchala Tvé obavy před závodem. Celkem jsem Tě chápala, ale říkala jsem si, že už jsem „otřelý“ závodník, bo jsem zvládla už maraton a sama si teď kladla vyšší cíle, než jenom doběhnout. Ale ejhle, stalo se mi, co Tobě, na stejné rovince se mi udělalo špatně a od 12tého km hrůza. Ale proč ti to píšu. Jak si tak sedím u Karlových lázní, tj. asi 0,5 km před cílem, a přemýšlím o tom, že vezmu nabídku jedné turistky, že mi zavolá sanitku, vidím, jak se blížíš do cíle ty. A BĚŽELA JSI!!!! Ani si neumíš představit, jak hrozně jsem Ti začala závidět, že i přes asi ztuhlé nohy, ještě běžíš a dostaneš se do cíle. Takže jsem sebrala poslední zbytky sil a vydala se za vámi. Nejdřív jenom takovou chůzí, přemáhala jsem křeče v žaludku, a nakonec jsem se Tebou nechala strhnout a posledních 200 m závodu jsem doklusala. Takže jsi vlastně pomohla jedné zoufalkyni, co to chtěla naprosto vzdát, a díky Tvé odvaze a nadšení to nakonec nějak dokončila. Čas je důležitý pro toho, kdo chce vyhrávat nad ostatními, ne pro toho, kdo chce vyhrát sám nad sebou. A to se nám oběma podařilo 

>> Radek Narovec, 31. 3. 2009 12:37:42

Musím se připojit k Radkovi. Ačkoliv jsem uvažoval již dříve, že poběžím půlmaraton, nikdy bych se k tomu neodhodlal a opravdu nezačal, pokud bych nenašel tvé články o přípravě.

Takže vlastně i díky tvému zápalu a možnosti sledování tvé přípravy jsem získal další motivaci k tréninku a i samotnému závodu.

Chtěl bych ti tedy poděkovat, za to že jsi se nebála a šla příkladem, který mohl následovat kdokoli. A doufám, že s cílem půlmaratonu neskončil tvůj seriál o běhání, neb byl velmi inspirativní.

Takže ještě jednou díky, jak za články, motivaci, tak i ukázání cesty a tím i půlmaratonského cíle.
 

Myslím, že výbuchy ke sportu patří. Někdy odjede software, jindy hardware. Nedělal bych z toho žádnou vědu. Sám jsem jich taky pár nejen v běhání prodělal.

>> Radek Narovec, 31. 3. 2009 12:37:42

zdravím Leono a úplně souhlasím s předchozím komentářem. i já jsem se připravovala na svůj prvni půlmaraton a závod vůbec. tvoje příspěvky a popis přípravy jsem četla pravidelně, byly pro mě povzbuzením mého snažení. ani já jsem nezaběhla čas, který jsem si přála, atmosféra závodu a pálicí slunce sehrálo své, ale uběhla jsem jej za 2:20, do limitu jsem se vešla, byla to dobrá zkušenost a už se těším na další, tentokrát v čase lepším. doufám, že ty též a rozhodně o svých plánech nešeptej do polštáře, já se totiž těším na tvoje další články!

Milošovi chci poděkovat za nevídané gentlemanství a trpělivost. Leoně adresuji upřímné komplimenty a obdiv k její statečnosti a sportovnímu duchu. Oceňuju vysoko, že se s námi o tohle všecko podělila. To je opravdová kuráž, kterou by možná neměl mnohý z těch, kdo se může pochlubit působivým výsledkem. Leona totiž dodala odvahu i nám a za to i jí patří obrovský dík. Leono těším se na další běhy.

>> Radek Narovec, 31. 3. 2009 12:37:42

Radek už napsal vše o tom, jak Tvoje psaní pomáha jiným. Já chci napsat, jak by mohlo pomoct Tobě. Já jsem taky několik měsíců psal o přípravě na svůj nedávny závod (Brno 48 h). Před závodem to vytváří velký tlak, který nepůsobí dobře. Ale v přípravě to na mne vytvářelo pozitivní tlak, vždy, když to začalo příliš bolet, když jsem zjišťoval, že vlastně nejsem proto tak zapaléný, vzpoměl jsem si na svůj blog a potíže jsem překonal. Myslím si, že to by Tobě mohlo pmáhat taky. Kromě toho, v samotnom závodě, když to nešlo, uvědomil jsem si, že je hodně lidí, kteří mi přejí úspěch, a bylo to podobné, jako kdyby mne přímo povzbuzovali.
Zkus si vybrat z té „medializace“ to pozitivní a to negativní ignorovat. Budu Ti držet pěsti.

Jsou čtyři dny po závodě a život jde dál. Ale moc mě potěšila vaše podpora a chvála. Malilinký kousek z ní jsem si dovolil „ukradnout“ pro sebe a utvrdilo mě to v tom, že mé rozhodnutí dělat Leoně vodiče neznamenalo zkažený závod (normálně běhám skoro o hodinu rychleji), ale dalo mi to pro další běhání i pro další život MOC. Ještě jednou všem dík a běžci, pokud někdy budete mít možnost někomu dalšímu pomoct, neváhejte. NEBUDE to ztracený závod.

Leono, podívejme se na celou věc ještě z jiné stránky. Když se podíváš do běžeckých tabulek (http://www.behy.cz/bezeck … abulky.php), tak zjistíš, že jsou tam registrovány výsledky od 12908 závodníků. Pravda, asi to nebude zcela úplná statistika, ale zase ne každý z těch závodníků běžel půlmaraton. Celkově vzato si troufám říct: Vítej mezi horních deset tisíc. 

Evžen má pravdu. Ráno jsem se vzbudila a věděla jsem, že je třeba udělat tlustou čáru a jít dál. Nač brečet nad rozlitým mlékem.

Můj vlastní „neúspěch“ mě sice na určitou dobu odrovnal, ale Vaše příběhy mi naopak dodaly sílu a naplnily mě pocitem uspokojení. A tak to má být.

A co se týče mých dalších velkých plánů, no nevím jestli Vám je svěřit. Ale tak dobrá: Potřebuji se naučit kynuté těsto… :o)

Tak a teď už šup do tepláků.
Mějte se fajn a ještě jednou díky za vše

>> pulec, 1. 4. 2009 21:17:46

Jestli potřebuješ návod, tak napiš. Je to naprosto jednoduché (stejně jako behání):)

>> MirO, 2. 4. 2009 11:28:45

Nejlepší návod je u pana Wericha ve filmu Byl jednou jeden král.

Leono, mohl bych napsat komentář pod tvůj článek, ale ten by se k tobě třeba ani nedostal. Proto raději volím formu samostatného článku.