Leoně
Leono, mohl bych napsat komentář pod tvůj článek, ale ten by se k tobě třeba ani nedostal. Proto raději volím formu samostatného článku.
První, co ti řeknu je, že nemáš naprosto žádný důvod být smutná a zklamaná. Vždyť jsi dokázala víc, než ti, kteří doposud o tom, že vůbec vyběhnou, jen mluví. Ale hlavně: ty jsi uběhla půlmaraton. Čas, v němž jsi ho absolvovala, není vůbec důležitý. Důležitá je pouze ta skutečnost, že jsi překonala všechny potíže, které ti tento konkrétní závod postavil do cesty, a do cíle ses dostala v čase, který byl rychlejší, než čas, na který byl závod vypsán.
Přečteš-li si svůj článek několikrát znovu, sama zjistíš, že jsi dokázala překonat sebe sama. Z toho, co uvádíš, jen namátkou vybírám teplo. Píšeš, že ho nemáš ráda a v létě ti působí potíže se v něm vůbec někam přemisťovat. Teplo, které přišlo ve chvíli, kdy závod začal, sice nebyly žádné třicítky, ale na lidský organizmus, zvyklý z předcházejících měsíců na poměrně nízké teploty, to byl sám o sobě šok. Naší termoregulaci trvá několik dní, než je schopná na tyto teplotní rozdíly reagovat. A ty ses v té chvíli rozeběhla ke svému dosud nejtěžšímu fyzickému testu v životě. Já říkám: „Klobouk dolů, že jsi doběhla do cíle.“ A to nejen pro tuto skutečnost.
Dalším faktorem, který ovlivnil tvůj úsudek o tom, jaký výkon považovat za úspěch, bylo to, že jsi vzala za vlastní očekávání, které na tebe, v dobré víře pomoci, přenesli jiní. Přenesli ho na tebe tím, že ti vyjadřovali podporu, z níž byla cítit velmi silná solidarita a prostá lidská láska. Mohu ti říci z vlastní zkušenosti a potvrdil by ti to nejeden přední špičkový sportovec, který byl tomuto pozitivnímu tlaku vystaven poprvé, že tohle je schopné zabít i vola. Vůbec nepřeháním. Tak to skutečně je. Vždyť si spočítej, kolik týdnů jsi byla vystavena tlaku. To, že tvé tělo reagovalo tím, že už před startem jsi měla enormně vysokou tepovou frekvenci, mluvilo samo za sebe. Zase to byl od tebe zásah do černého, když jsi na to ve svém článku upozornila.
V tom stresu, v němž jsi byla, je v podstatě každé fandění destruktivní, protože si to překládáš do vzkazu: „Věříme ti,“ zatímco by sis měla říkat: „věřím si, jsem dobrá, jsem hvězda.“ Tedy musí to být o tobě, musí to jít z tebe, musíš to být zkrátka ty, kdo je o tom přesvědčen. Tady bohužel na nás působí efekt „soused“. Soused říkal, soused má. Jen ty jsi to nemehlo, co nic nedokáže! Ve chvíli, kdy sis nasadila sluchátka, dav a jeho emoce najednou zmizely, stala ses sama sebou a bylo ti hned lépe.
Jestli jsi začátek přepálila či ne, nemohu hodnotit. Nebyl jsem u toho. Vím však velmi dobře, jak na člověka působí první účast v závodě. Můžeš si říkat milionkrát, že nevystřelíš s ostatními a stejně podlehneš tomu davovému šílenství. Pro člověka, který nemá žádnou zkušenost, je to v podstatě naprosto přirozená reakce.
Vezmi si situaci, kdy bude někde hořet. Lidé mohli být před tímto skutečným požárem mnohokrát na tuto situaci připravováni cvičnými poplachy a přesto ve chvíli, kdy se ocitnou v takovéto krizové situaci, se začnou chovat jako jiná zvířata na zemi. Prostě a jednoduše je ovládne pud sebezáchovy a běží se stádem.
Tady ses nedopustila chyby v závodě. Jak říkám, napoprvé tuhle situaci málokdo zvládne, ale dopustila ses chyby v tom, že jsi před půlmaratonem neběžela žádný závod, jedno jak dlouhý, ale závod. V něm by sis tuhle situaci již vyzkoušela a byla na ní připravená. Ale jinak to žádná tragédie není. Příště už budeš zkušenější a stejné chyby se nedopustíš.
Co říci na závěr? Články o tom, jak se někdo připravuje ke svému prvnímu velkému závodu, jsou velmi ceněné jak čtenáři, tak redakcí. Čtenáři se s hrdinou, v tvém případě hrdinkou, identifikují – vždyť je jedním z nich. V jeho přípravě jsou demonstrovány všechny chyby, jichž jsme se kdy dopouštěli a stále dopouštíme i my. Máme možnost přenést své touhy, své emoce do komentářů a povzbuzení, které dotyčnému adresujeme. A redakce vítá jejich obrovskou sledovanost.
Neodsuzuji ani jedno ani druhé, vždyť jsem se sám na tom podílel a věřím, že ještě určitě mnohdy budu. Jen je třeba si tyhle skutečnosti uvědomit. Toho, kdo do toho jde, bychom na to předem měli upozornit.
Nakonec bych chtěl vzkázat tobě Leono, i všem, kteří v sobotu uběhli svůj první půlmaraton v životě: „Jsi borec!“
Miloš Škorpil
O autorovi:
Běžec, poradce a propagátor běhání a zdravého životního stylu.
Dvakrát oběhl Českou republiku, úspěšně zdolal Spartathlon – běh
z Athén do Sparty, drží řadu rekordů v netradičních sportovních
disciplínách. Každý týden vede tréninky v pražské Stromovce a ve fitku
Školka na Praze 4 – Chodov a přestože ho nejvíce zaměstnává jeho
Běžecká škola, nenechá ho lhostejným nic, co se kolem něj ve
světě děje.
Komentáře (Celkem 18)
Schestauber 31.03.2009 08:58:26
Připojuji se k Milošovi a také bych Ti chtěl pogratulovat k zvládnutí
půlmaratonu. Mě to trvalo mnohem déle, poprvé jsem ho běžel až ve 48
(letos půlmaraton PIM již po šesté). A ještě bych zde chtěl zmínit
parafrázované olympijské heslo, které propagoval blahé paměti otec Jandera
: Není důležité zvítězit, ale přijít zas. A tak se těším, že se
třeba příští rok na půlmaratonu opět potkáme a časem možná i na
maratonu.
A tak Ti přeji ještě hodně radosti a zážitků z dalšího běhání.
Praha
pulec 31.03.2009 09:29:19
Ahoj Miloši,
ráno otevřu behej.com a tam na mě přes půl stránky juklo mé jméno, autor
Ty. Rozklepala jsem se, bála jsem se to otevřít a přečíst. Pak jsem si
dodala odvahy. Myslela jsem, že mi budeš „vyčítat“ chyby, kterých jsem
se dopustila při tréninku, že zdrbeš můj běžecký styl, články na netu,
že si budeš myslet, že jsem se chtěla nějak cíleně zviditelnit. Jak moc
se mi ulevilo, že jsi mě sice rozebral, ale v tom lepším slova smyslu.
Jsem neuvěřitelný trémista. Jako příklad uvedu dalších z mých
životních okamžiků, kdy jsem tak trochu selhala.
Stála jsem před oltářem v malé svatební síni a poslouchala
oddávajícího. Právě se ptal pana ženicha, zda si mě bere dobrovolně, pan
ženich řekl jasné ANO a mě došlo, že za chvilku se na to samé zeptá mě,
a že v tu chvíli se na mě upře čtyřicet párů očí a všichni budou
čekat na MÉ ano. V ten moment mi narost knedlík v krku, a začala mi téct
nudle. Oddávají se zeptal a já nic. Nemohla jsem promluvit. Stála jsem tam,
věděla jsem, že musím promluvit, ale nemohla jsem. Ten tlak a síla
okamžiku mě vyřadila z provozu. Až když jsem se tomu začala smát a
utřela si nos, mohla jsem odpovědět.
To samé se mi stalo v sobotu. Věděla jsem, že je na mě upřeno strašně
moc očí a že všichni čekají, co udělám. A nemohla jsem. Fyzicky bych to
zvládla. Nebolely mě nohy, necítila jsem únavu, ale hlava vypnula a bylo.
Až teprve když jsem se tomu začala smát, jakžtakž jsem se rozběhla, ale
to už byl skoro konec a tělo už si s tím moc neporadilo.
Co dodat? Byla to zkušenost, bylo to neuvěřitelně těžké a vysálo mě to
do morku kostí. Ale jdu dál a to je důležité (že?). To nedělám pro
ostatní, abych jim ukázala, že to jde, to dělám jen a jen pro sebe,
protože chci, protože mě to baví a protože toho chci ještě spoustu
dokázat.
A poučení? O svých „velkých“ plánech budu příště šeptat jen do
polštáře před usnutím :o)
Miloši, děkuji
Leona
Praha
Radek Narovec 31.03.2009 12:37:42
>> pulec, 31. 3. 2009 09:29:19
„O svých „velkých“ plánech budu příště šeptat jen do
polštáře před usnutím“
Já doufám, že ne. Jakkoliv to bude znít nabubřele, svým seriálem jsi
přiměla k běhu víc následovnic a následovníků, než řada atletických
trenérů. Kdybys své záměry šeptala do polštáře (a já vím, že si
děláš legraci a že máme nějaké plány), možná by sis zaběhla lepší
čas, ale takhle jsi splnila daleko větší úkol a za to ti patří dík nejen
celé redakce.
Ještě k tomu výkonu: „medializace“ je určitě svazující, ale i já
jsem v sobotu v závěru zcela vybouchnul, takže těch příčin sportovního
neúspěchu bylo určitě více.
Osobně jsem velice pyšný, že pomáhám budovat a pečovat o místo, které
je prostorem pro vyjádření hodně kladných lidských vlastností, jak tyto
dny dokumentují podpůrné hlasy tobě, ale dříve i Buldokovi, Lence,
Torovi, Katce a dalším. Díky všem dobrým lidem.
kulda1 31.03.2009 14:39:09
>> Radek Narovec, 31. 3. 2009 12:37:42
Radek má pravdu, jen prosím piš dál. Mně jsi taky moc pomohla bojovat s vlastní nesmělostí, leností, zdravotními problémy. Překonat astmatický záchvat a běžet dál vyžaduje velkou odvahu. Člověka uklidní, když si přečte, že to jde.Hlavně, že Tě běh dál baví a přináší Ti radost, výsledek jednoho závodu se nedá poměřovat jen dosaženým časem.
charibda 31.03.2009 15:13:06
>> pulec, 31. 3. 2009 09:29:19
Ahoj Leono, když to tak čtu, tak prostě neodolám a napíšu Ti taky. Stála jsem před Tebou ve frontě na záchod a poslouchala Tvé obavy před závodem. Celkem jsem Tě chápala, ale říkala jsem si, že už jsem „otřelý“ závodník, bo jsem zvládla už maraton a sama si teď kladla vyšší cíle, než jenom doběhnout. Ale ejhle, stalo se mi, co Tobě, na stejné rovince se mi udělalo špatně a od 12tého km hrůza. Ale proč ti to píšu. Jak si tak sedím u Karlových lázní, tj. asi 0,5 km před cílem, a přemýšlím o tom, že vezmu nabídku jedné turistky, že mi zavolá sanitku, vidím, jak se blížíš do cíle ty. A BĚŽELA JSI!!!! Ani si neumíš představit, jak hrozně jsem Ti začala závidět, že i přes asi ztuhlé nohy, ještě běžíš a dostaneš se do cíle. Takže jsem sebrala poslední zbytky sil a vydala se za vámi. Nejdřív jenom takovou chůzí, přemáhala jsem křeče v žaludku, a nakonec jsem se Tebou nechala strhnout a posledních 200 m závodu jsem doklusala. Takže jsi vlastně pomohla jedné zoufalkyni, co to chtěla naprosto vzdát, a díky Tvé odvaze a nadšení to nakonec nějak dokončila. Čas je důležitý pro toho, kdo chce vyhrávat nad ostatními, ne pro toho, kdo chce vyhrát sám nad sebou. A to se nám oběma podařilo
Beroun
oupicky 31.03.2009 15:13:39
>> Radek Narovec, 31. 3. 2009 12:37:42
Musím se připojit k Radkovi. Ačkoliv jsem uvažoval již dříve, že
poběžím půlmaraton, nikdy bych se k tomu neodhodlal a opravdu nezačal,
pokud bych nenašel tvé články o přípravě.
Takže vlastně i díky tvému zápalu a možnosti sledování tvé přípravy
jsem získal další motivaci k tréninku a i samotnému závodu.
Chtěl bych ti tedy poděkovat, za to že jsi se nebála a šla příkladem,
který mohl následovat kdokoli. A doufám, že s cílem půlmaratonu
neskončil tvůj seriál o běhání, neb byl velmi inspirativní.
Takže ještě jednou díky, jak za články, motivaci, tak i ukázání cesty
a tím i půlmaratonského cíle.
Štěpánovice
VanaXXL 31.03.2009 16:19:40
Myslím, že výbuchy ke sportu patří. Někdy odjede software, jindy hardware. Nedělal bych z toho žádnou vědu. Sám jsem jich taky pár nejen v běhání prodělal.
mumie 31.03.2009 16:57:04
>> Radek Narovec, 31. 3. 2009 12:37:42
zdravím Leono a úplně souhlasím s předchozím komentářem. i já jsem
se připravovala na svůj prvni půlmaraton a závod vůbec. tvoje příspěvky
a popis přípravy jsem četla pravidelně, byly pro mě povzbuzením mého
snažení. ani já jsem nezaběhla čas, který jsem si přála, atmosféra
závodu a pálicí slunce sehrálo své, ale uběhla jsem jej za 2:20, do limitu
jsem se vešla, byla to dobrá zkušenost a už se těším na další,
tentokrát v čase lepším. doufám, že ty též a rozhodně o svých
plánech nešeptej do polštáře, já se totiž těším na tvoje další
články!
Druhý vzdech 31.03.2009 18:57:21
Milošovi chci poděkovat za nevídané gentlemanství a trpělivost. Leoně adresuji upřímné komplimenty a obdiv k její statečnosti a sportovnímu duchu. Oceňuju vysoko, že se s námi o tohle všecko podělila. To je opravdová kuráž, kterou by možná neměl mnohý z těch, kdo se může pochlubit působivým výsledkem. Leona totiž dodala odvahu i nám a za to i jí patří obrovský dík. Leono těším se na další běhy.
Praha
Štefan 31.03.2009 20:54:26
>> Radek Narovec, 31. 3. 2009 12:37:42
Radek už napsal vše o tom, jak Tvoje psaní pomáha jiným. Já chci
napsat, jak by mohlo pomoct Tobě. Já jsem taky několik měsíců psal
o přípravě na svůj nedávny závod (Brno 48 h). Před závodem to
vytváří velký tlak, který nepůsobí dobře. Ale v přípravě to na mne
vytvářelo pozitivní tlak, vždy, když to začalo příliš bolet, když jsem
zjišťoval, že vlastně nejsem proto tak zapaléný, vzpoměl jsem si na svůj
blog a potíže jsem překonal. Myslím si, že to by Tobě mohlo pmáhat taky.
Kromě toho, v samotnom závodě, když to nešlo, uvědomil jsem si, že je
hodně lidí, kteří mi přejí úspěch, a bylo to podobné, jako kdyby mne
přímo povzbuzovali.
Zkus si vybrat z té „medializace“ to pozitivní a to negativní ignorovat.
Budu Ti držet pěsti.
Praha
EvženGe 01.04.2009 09:24:34
Jsou čtyři dny po závodě a život jde dál. Ale moc mě potěšila vaše
podpora a chvála. Malilinký kousek z ní jsem si dovolil „ukradnout“ pro
sebe a utvrdilo mě to v tom, že mé rozhodnutí dělat Leoně vodiče
neznamenalo zkažený závod (normálně běhám skoro o hodinu rychleji), ale
dalo mi to pro další běhání i pro další život MOC. Ještě jednou všem
dík a běžci, pokud někdy budete mít možnost někomu dalšímu pomoct,
neváhejte. NEBUDE to ztracený závod.
ipeterka 01.04.2009 13:11:44
Leono, podívejme se na celou věc ještě z jiné stránky. Když se podíváš do běžeckých tabulek (http://www.behy.cz/bezeck … abulky.php), tak zjistíš, že jsou tam registrovány výsledky od 12908 závodníků. Pravda, asi to nebude zcela úplná statistika, ale zase ne každý z těch závodníků běžel půlmaraton. Celkově vzato si troufám říct: Vítej mezi horních deset tisíc.
Praha
pulec 01.04.2009 21:17:46
Evžen má pravdu. Ráno jsem se vzbudila a věděla jsem, že je třeba
udělat tlustou čáru a jít dál. Nač brečet nad rozlitým mlékem.
Můj vlastní „neúspěch“ mě sice na určitou dobu odrovnal, ale Vaše
příběhy mi naopak dodaly sílu a naplnily mě pocitem uspokojení. A tak to
má být.
A co se týče mých dalších velkých plánů, no nevím jestli Vám je
svěřit. Ale tak dobrá: Potřebuji se naučit kynuté těsto… :o)
Tak a teď už šup do tepláků.
Mějte se fajn a ještě jednou díky za vše
administrator 03.04.2010 13:32:51
Leono, mohl bych napsat komentář pod tvůj článek, ale ten by se k tobě třeba ani nedostal. Proto raději volím formu samostatného článku.
Odkaz na článek
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.