Nemám na mysli nešťastné úrazy, ale vrozené dispozice, jako jsou například různé ortopedické odchylky (nadměrná pronace či supinace při došlapu, nesprávné postavení kloubů či jejich hypermobilita či naopak ztuhlost, atd.), vrozené handicapy jako třeba artróza, nebo i stavy psychiky (netrpělivost, nezlomná a tedy nesoudná vůle, nesoustředění se na výkon…).  Možná ale můžete uspíšit hojení poranění nebo ještě lépe, možná mu můžete předejít.

Chtěl bych se s vámi podělit o své zkušenosti s potížemi, které nejvíce trápí běžce, nabídnout vám  možnosti řešení nebo upozornit, na co by si měl člověk dát pozor. Názory, které vám předkládám, jsem čerpal nejen ze své vlastní sportovní kariéry, ale i ze zkušeností, které jsem získal jako trenér nebo při sledování potíží a léčení chronických poranění některých vrcholových běžců. Budu se věnovat poraněním achilovky, kolen a  zad. S těmito třemi zraněními mám bohaté zkušenosti, ve čtvrtém díle připojím vše, co vím o potížích s třísly a o svalových poraněních.

Achillova pata

Potíže s achilovkou jsou mezi běžci velmi rozšířené. Pokud pominu drastické úrazy typu odtržení achilovky od kosti patní nebo její přetržení, které jsou dílem většinou okamžiku, jde především o chronické potíže, které přicházejí plíživě, postupně se zhoršují, až nakonec omezují a zastavují trénink pro velké bolesti. Nenechte se mýlit stavem, kdy jsou počátkem tréninku bolesti malé a při zátěži postupně ustupují, to na vás jen ťukají velké problémy a pokud neodstraníte příčinu, je pouze otázkou času, kdy vás to nadobro zastaví. V čem je tedy problém? Těch důvodů je celá řada.

Prvním bývá přetížení lýtkového svalu, které může souviset s novým druhem tréninku, změnou běžeckého stylu, přílišným zvětšením tréninkových dávek a podobně. Přetížený sval se začne stahovat tak, že ho nemůžete protáhnout do původního stavu, později se blanky, které obalují svalové snopce „přilepí“ k sobě a k okolním tkáním, čímž dále zhoršují prokrvení a funkci svalu. Výsledek je ten, že na jedné straně sval funguje omezeně (což zpočátku ani nemusíte poznat), ale co je horší, neustále „tahá“ za achilovku. Výsledkem je entesopatie, neboli bolestivost svalových a šlachových úponů. Bolesti jsou lokalizovány většinou v oblasti úponů achilovky ke kosti patní.

Jak z toho ven? Nedovolit, aby se bolesti staly chronické, což se stává po 6 týdnech od vzniku problému. Tedy ubereme, upravíme nebo zastavíme trénink, denně velmi pečlivě protahujeme lýtkový sval a achilovku, pokud máme možnost, vyhledáme dobrého fyzioterapeuta, který umí měkké techniky. Ten jednoduše řečeno slepené blanky od sebe odtrhne, zbaví vás srůstů. Pokud jsme ještě nedospěli ke stavu, kdy je achilovka „zaplavena“ otokem a zánětem, můžeme celému uzdravujícímu procesu pomoci vodoléčbou, elektroléčbou a masážemi. Univerzálně mám dobré zkušenosti s laserem, a to aplikovaným kombinovaně lokálně do bolestivých míst + pomocí scanneru přes celou achilovku, kost patní a distální část lýtkového svalu.

Ještě účinnější se podle mých zkušeností ukazuje terapie rázovou vlnou (DolorClast). Ta ve své podstatě jemně traumatizuje postižená místa a tím může lépe dojít ke správnému zhojení. Boj s akutním zánětem vidím jako nejlepší pouze na úrovni lehkého vmasírování protizánětlivých mastí nebo tvarohových zábalů na noc, případně v kombinaci s léčivy. Užívat je možné například Diclofenac-25mg, který je volně prodejný v lékárnách. Bohatě postačí brát třikrát denně jednu tabletu, ale pozor- zvyšuje krvácivost. Kdo tedy máte poruchy srážlivosti krve, vředy apod., poraďte se určitě s lékařem – viz příbalový leták!. Při chronickém zánětu je dobré pravidelně podélně achilovku vytírat prsty směrem k srdci.

Druhým problémem může být nesprávně zvolená obuv. Dbejte na to, aby polstrování v oblasti paty bylo kvalitní a měkké, pokud máte již problémy s achilovkou, viděl bych jako velmi důležité kupovat o 0,5 – 1 číslo větší maratonky. Stálo by za to, nechat se vyšetřit na běhátku pomocí kamery. Footscaner je super, ale nemusí odhalit problém, který vás trápí. Mě například zjistili, že v poslední fázi odrazu ze špičky dochází doslova k vibraci paty na levé noze a tím dostávala achilovka spoustu sice malých, ale časem fatálních „záškubů“. Mnoho odchylek od normálu se může korigovat pomocí speciálně vyrobených vložek do bot a správně zvolenou obuví.

Třetím problémem, který jsem už naťukl, je útlak v oblasti kosti patní, případně ostruhy. Myslím si, že každý, kdo už potíže s achilovkou má, by měl na extra komfort paty úzkostlivě dbát a zamezit tím dalšímu dráždění v postižené oblasti.

Určitě by měl každý běžec, který, jak říká trenér pan Krejčí z Chotěboře, nenašel zdraví na hnoji, dbát na to, aby neprochládal. U achilovky to platí dvojnásob. Všichni v mé tréninkové skupině nosí v zimě povinně návleky na achilovkách, na to jsem pes :), možná baskervilský.

Další možností je Diprofos – kortikoidová injekce aplikovaná přímo do postižené oblasti. Nemám s ní osobní zkušenosti, ale ve svém okolí jsem registroval obrovské množství běžců, kteří opichy tohoto druhu absolvovali. Některým pomohl ke startu na světových kolbištích a bez něj by zřejmě nenastoupili, ale pozorováním jsem zjistil, že opakovaná léčení touto látkou vedou přímo na operační sály z důvodů neřešení primárního problému. Zbaví vás bolesti, jediného indikátoru toho, že se něco děje, a také doslova „nahlodává“ tkáně v místě vpichu. Ve svém okolí jsem registroval jednoho hodně špičkového běžce, který končil s achilovkou, která měla v jednom místě asi 60% původního průměru a jednu špičkovou běžkyni, která skončila v souvislosti s léčením Diprofosem na plastice (v tomto případě nártu).

Na závěr bych se s vámi chtěl podělit o některé názory povolaných. Ing. Kváč, trenér Jarmily Kratochvílové, mi jednou řekl, že achilovka je jedinou částí těla, které vadí měkko. To by korelovalo s vyprávěním Honzy Pešavy (držitele několika českých rekordů), který má s potížemi achilovky také bohaté zkušenosti. Tvrdil, že velké potíže s achilovkou začal mít po soustředění v Čáslavi, kde hodně běhal na dráze, která se mu zdála příliš měkká. Má pravdu, umělý povrch v Čáslavi je položen na škváře, dráha je tedy měkká, ale přitom velmi pružná. To mě přivedlo na myšlenku, zda na měkkém podkladu, tím jak se noha při odrazu ještě trochu boří, ale achilovka je už hodně napnutá, nedochází k opakovanému nadměrnému smršťování a natahování šlachy během jednoho krokového cyklu, tedy k mikrovibracím, které mohou časem vyvolat mikrotrhlinky a spustit lavinu.

Příště se s vámi podělím o své názory a zkušenosti při problémech s koleny.

Pavel Novák

Achillodynie – syndrom Achillovy šlachy